O víkendu 2.- 3.6.2023 opět Řevnice po 2 letech ožila díky již známému multi žánrovému festivalu Rockový slunovrat. Jako otvírák festivalu si mohli diváci, na hlavním podiu, ve skvělým lesním amfiteátru, již v nemalém počtu, užít jet z Prahy.
Bylo dobré, že 6ti člená kapela plná dechů včetně sága v rukou zpěvačky, neměla veřejnou zkoušku, protože jejich hardcore-punkový nářez s občasnými prvky metalcoru neměly chybu. Příjemné rozcvičení i stále nové příchozí návštěvníci si mohli užít na menším pódiu v lese Fall From Everest, také z Prahy. Kluci předvedli super výkon v podobě post hardcore a musím pochválit doprovodný zpěv kytaristy Jiřího. Kluci naštěstí byli tak hodní, ze zaskočil místo plánovaných Noisetrap, kterým onemocněla zpěvačka. Za mě se těším na jejich klubové vystoupení, nebo večer, protože bylo vidět, že světelnou show nepodceňují. No a mezitím se stihli nachystat na hlavním podiu trash rock’n’rollový Hentai Corporation. Snad netřeba tyhle divočáky představovat. Rozpohybovali kohokoliv poblíž již přeplněného hlediště. Na třetím podiu ve stanu během této smršti hrálo duo JeNaČase. Velice uklidňující folkový poslech v doslova rodinném duchu. Duo tvořil manželský pár a v pozadí jim proudilo nespočet dětí.
Po chvíli klidu přišel hluk v podobě Noise Of Human Art alias N.O.H.A. Je vidět, že mají svoji show stále nacvičenou a nejeden zůstal v klidu. Kaia svým zpěvem umí okouzlit kdejakého tvrďáka ať v klidných či více tanečních pasažích. Následovala smršť v podobě velmi známé Gaia Mesiah. Na bandě bylo znát, že se těšili ven. Naposled jsme na nich byli při začátku tour k novému albu a byli plní energie. Tady bylo přesně znát, jak si ji kumulovali a vydali ze sebe maximum. Starý pecky, nový pecky, musel jsem bezesporu neustále do kotle. Kdo nebyl, prohloupil. Večer uzavřela Dubioza Kolektiv. Na poslední ročník bohužel nemohli dorazit, ale tím spíš si to letos užili. Tento Balkánský ska-reggae-rock dub lidi uhoupal do klidného dožití pátečního večera s klidnou duší. Kdo ještě neměl dost mohl si zapařit do neznámých hodin ve stanu v lese s dj.
Sobotu jsme začali brzy ráno procházkou do nitra samotné Řevnice a narazili na příjemnou cukrárnu. Kafe a dortík přijde vhod kdykoliv. 🙂 Hlavně když nás čekala ta strmá cesta zpátky. Naštěstí bylo v areálu spousty odpočinkových míst od posezení se stoly, přes fatboye, po spousty hamak mezi stromy. První nás přilákaly rytmy velmi mladé kapely v teenagerovském rozsahu a bylo vidět, že hrají spoustu let, ačkoliv byli tak mladí. Zejména bubeník předváděl věci, které by jeden čekal od headlinera na hlavním podiu. Na tom už začali hrát Deliwery a v 5ti členném seskupení rozhýbali amfiteátr do dalšího dne. Krom zpěvačky, která střídala příčnou flétnu a saxofon, si za kytarou zařádil taky člen RS Crew. Na počátek druhého dne bylo docela už dost plno. A mohli pokračovat Aneta & The Soul Uncles svým funk-soulem všechny hodil spíše do příjemného klidu a taky bylo proč.
Přišli na scénu v plný parádě Cocotte Minute s Martinem Zellerem v čele. Kluci už to hoblujou 25 let a není na nich znát žádná únava. Na ‚uklidněnou‘ nastoupil místní folk-punkový písničkář Raďouch DC. Bylo znát, že baví lidi rád. Dále se mohli posluchači rozpumpovat, ani ne tak dobrými rytmy, jak velice vtipnými texty písničkáře Vojtaana. Následovala část festivalu, se kterou jsem se setkal zatím jen na jednom festivalu, povídání s pořadateli v amfiteátru. Bylo to spíše postavený tak, že si Adam a Tom povídali o tom, jak začínali jak přežili různé doby a začaly různé dotazy od zvídavých návštěvníků.
Zajímali se třeba o to, co kluci dělají, když neplánují RS, proč byl menší areál v předloňském roce a letos zase takhle velký, důvod konce barevných lístečků a pár lidí přišlo i jen tak poděkovat za super práci a skvělý festival. Přišla výrazná změna žánru a to v nemálo známý rapper Rest. Určitě se tam neztratil, naopak bavil lidi na výbornou. Sám jsem většinu repertoáru znal a nejsem vyloženě zapálený posluchač rapu. Poklidný postup festivalem zařídili indie rockové Audio Attaché. Na první dojem, kdy jsme přišli spíše do závěrečných písní, mi přišlo, že slyším prvky zrní. Mrzel mě i pohled na hammondky, které už nezazněly. Lehké přitvrzení od kapely John Wolfhooker přišla vhod. Nicméně hřeb večera přišel a to Lola Marsh. Tohle uskupení s velmi charismatickou zpěvačkou, které k nám dorazilo z Izraele, mělo velmi zvláštní dar lidi úplně uklidnit, a při tom přenést do euforie. Okamžitě si získali pozornost všech a to nejen kvůli dlouhému zvukové zkoušky. Obratem předvedli, proč to bylo lehce dlouhé, byli naprosto skvěle sehraní a komunikace s diváky byla na výbornou. Závěrečné kapely třeba pop-punkový Green Frog Feet nebo metalové Brandos Eyes si užívali ještě stále energické publikum a zakončili živou hudbu, jak se patří. Na úplný závěr si vzala na starost Dj Nadja.
Letos je to podruhé, co jsme mohli zavítat tento příjemný festival. Měli jsme možnost dorazit ještě před otevřením areálu a byla to příjemná zkušenost vidět, jak do poslední chvíle cvrlikají brigádníci a vše vede ke kompletnímu super celku. Na příští ročník se těšíme zas. A vřele doporučuji.
Autor textu: Jan Holota
Foto: Marcela Holotová
Celý fotoreport zde: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.595575992704673&type=3
