INNERSPHERE je plzeňská tvrdě metalová kapela mísící prvky thrash/melodic-death/heavy metalu s určitou progresí, growlovými a screamovými zpěvy a výrazně kytarovou tvorbou. Kapela vznikla na konci roku 2015. Na svém kontě mají 3 dlouhohrající alba a jedno pilotní demo.
V letošním roce 2024 mají tři stěžejní záseky, které to jsou se dozvíte z rozhovoru.
„Ahoj do Plzně a okolí.“
„Ahoj Alane, ahoj čtenáři tohoto rozhovoru.“
„Jak je zmíněno v předmluvě, o tomto si teď popovídáme. První vezmem jen v rychlosti, to není až tak podstatné pro kapelu, i když za zmínku to stojí. Změny v sestavě.“
„Letos na jaře jsme zažili obměnu sestavy kapely. Ale myslím, že obecně to patří k vývoji, některým změnám se vyhnout nedá. Na jaře jsme jsme změnili baskytaristu a bubeníka, kdy Máru Hubockého na base vystřídal Jarda Kouřim a na bicích Fífu Wintra nahradil Zdeněk Ševčík. Ta výměna byla klidná, byla to otázka životních priorit, vlastního času a možností, které každý měl. S klukama jsme nadále v kontaktu a přátelské vazby zůstávají. Kluci s námi hráli 4 a 5,5 roku, takže poměrně velkou část naší historie. Nicméně v našem nejen koncertním vytížení to fakt není jednoduché a každý máme i svůj životní vývoj. Fífovi a Márovi přeji v budoucích krocích hodně zdaru a jsem rád, že jsou s námi Jarda a Zdenda, kteří dobře a rychle do party zapadli.“
„Více asi nemá smysl o tom hovořit. Další novinka je album s názvem In the Shadow of the Sun. Tady bychom mohli dát klasický popis. Otázky zvlášť pokládat nebudu, přece jen ptáme se na to všichni, tak toto také v kostce.“
„Letos 1.března vyšlo naše třetí, očekávané album “In the Shadow of the Sun”. Tentokrát to už není koncepční/příběhové album jako tomu bylo u předešlých dvou alb. Mísí se tady různá, spíše mytologická nebo psychologická témata. Hudebně je zase o něco progresivnější a asi i melodičtější než dřívější tvorba. Tentokrát jsme pracovali více i s čistými zpěvy… Deska obsahuje deset plnohodnotných skladeb a obecně je taková atmosférická, snese více poslechů. Tvorbu na album jsem začal tvořit již v roce 2021, kdy byla kompletně složená v červenci 2022, následovalo studio a my nějakou dobu řešili vydání a ještě grafickou stránku věci. Takže mezi samotným nahráním a vydáním bylo zhruba roční období řešení detailů alba, smlouvy na vydání a samozřejmě četného koncertování. Zásadní je, že album je aktuální a témata a pocity, které přenáší nadále rezonují.“
„Smile Music records, Dan Friml. U něj jste točili všechny alba. Jste s ním tedy spokojeni? Nebo jste uvažovali i jinak?“
„U Dana Frimla jsme natočili zatím veškerou tvorbu Innersphere a osobně bych neměnil. V The Barn se nám líbí, spolupráce s Danem je super a celkově se s každou další nahrávkou posouvá, pomáhá nám se formovat a celkově se z nás snaží dostat to nejlepší. Kdyby ses mě zeptal, kam pojedeme natáčet příště, určitě jako první variantu budu mít Dana a The Barn. Určitě mohu doporučit. S Alicí mají skvělé studio s perfektním zázemím a výsledek stojí za to… A Smile music records jako vydavatel byl jedna z řešených variant – domluvili jsme se společně na spolupráci, kdy naše nové album je prvním společným vydaným. Líbila se nám komunikace a určitě vnímáme jako výhodu, že se jedná o label sídlící v Praze, takže pro nás nedaleko. Také se Smile music jeví jako plnohodnotný partner a cítím potenciál, že můžeme společně růst. Věřím, že další spolupráce bude plodná a těším se na ní.“
„Album vyšlo v březnu, jak dlouho jste ho točili, a veškeré perepetie okolo byli jaké?“
„“In the Shadow of the Sun” jsme natáčeli zhruba deset dní v září 2022, kdy poslední den se dělal klip ke skladbě “Petrichor”. Následně se deska mixovala a dělal se mastering. Vysloveně peripetie kolem natáčení nebo vydání nebyly. Průběžně se tvořila grafická stránka desky, kdy jsme se rozhodli, že si art uděláme sami a mezitím se řešilo, kde a jak album vydáme. Rovnou jsme si řekli, že vydání nechceme uspěchat nebo ho vydat “nějak” či “za každou cenu co nejdříve”. To nebylo zapotřebí. Věci mají svůj čas. Hudba není sprint a neměla by být továrnou na produkty, ale formou vyjádření podstaty sebe sama, pocitu, prožitku.“
„Při natáčení, nahrávání alba, a to zajímá vždy mě, zážitky. Jak ty veselé, tak i ty o kterých se říká, je to na mašli. Podělte se.“
„Já ani nevím, co bych tady vypíchl, protože mi to přijde tak nějak už zažité. 🙂 Na Youtube máme dvoudílný report z natáčení alba, tak doporučuji shlédnout… Samotné natáčení bylo bez nějakých zásadních komplikací a asi na ničem jsme se nesekli. Děláme si předprodukci, není to poprvé ve studiu a víme, co chceme. Řeší se určitá technická úskalí a úpravy techniky hry třeba, ale to bys u toho asi musel být a vidět. (třeba když jsme si vzájemně tlumili kytary při nahrávání) Tentokrát jsem teda vyjma kytary a zpěvu zastal ve studiu i nahrání baskytary, protože Mára měl úraz zad a fyzicky to bylo hodně bolestivé a nereálně nahrát. Takže jsem nahrál basu tak, jak byla složená – což mě dost bavilo – a Marek si odzpíval back vokály. Po večerech jsme většinou koukali na filmy nebo hráli gwent. Byla to pohoda… Co se nám nepovedlo a možná to bude doporučení pro lidi z jiných kapel – zmíněné natáčení klipu poslední den ve studiu – vybrali jsme nejmladší skladbu na desce, tím pádem nejméně najetou, téměř na zkušebně nehranou, takže jsme se chvílemi s určitými party v kombinaci s pohybem, tlumenými světly, atp při natáčení prali. Ty věci jsme drillovali na poslední chvíli, takže to úplně komfortní nebylo. To je ale asi tak jediné.“
„Avizováno bylo, že album vyjde i na LP desce. Není tomu tak. (jaký zádrhel v tom byl, já vím) Pokud chcete napište k tomuto, přeci jen někteří jsme byli v očekávání a nic.“
„Deska na LP bohužel vyjít neměla, jedná se o chybu nebo překlep v tiskové zprávě, se kterou šlo album do světa ze strany vydavatele. Řešili jsme možnost vydání na LP, ale je tam víc věcí, které to samotné vydání ovlivňují – jedna věc je finanční a tehdy i časová stránka. Druhá a ta zásadnější je, že vydavatel má smlouvu s výrobcem, kde se dělají LP o kratší stopáži, než je délka samotného alba – v praxi by to znamenalo, že na jejich standardní LP by se nám nevešly třeba 2 skladby. Mám v plánu řešit co s tím a jak by to šlo eventuelně řešit. Vinyl je fanoušky žádaný, je to hodně specifický artefakt do sbírky a byl bych moc rád, kdyby nám tvorba vycházela i na vinylu.“
„Na odezvy atd se ptát nebudu. Spíše nám řekni, kde letos se vám hrálo dobře, nebo nejlépe. A nepiš jen South of Heaven, to neznamená když tento festival spolupořádám, musí být pro vás top.“
„Letos máme za sebou už něco kolem 30 koncertů a každý měl něco do sebe. Zmínil jsi South of Heaven – tam to bylo také fajn. Takový menší, rodinný festival s hezkým zázemím, fajn lidma. Z festivalů se mi zatím líbilo nejvíc na Czech Death festu, měli jsme skvělou odezvu od fanoušků a bylo to prvně, kdy jsme mohli představit aktuální sestavu a nové album pro širší publiku a zároveň ten festival je na skvělém místě a super organizovaný, pohodový. Z klubů se mi moc líbil samozřejmě domácí koncert v Plzni, ale také třeba v Mladé Boleslavi, Nitře,… Ze zahraničních byl za mě nejlepší letos asi Tallinn v Estonsku nebo koncert ve finském Tampere.“
„Třetí zajímavostí by se nechalo říci bylo menší tour po Finsku. Jak jste se k tomu dostali?“
„Koncem roku 2023 jsme od našeho kamaráda, promotéra z Německa dostali kontakt možnost jet s finskou kapelou As the Sun Falls po Finsku – mělo se jednat o 4 společné koncerty z kraje března. Slovo dalo slovo, my jsme byli nadšení z takové příležitosti a železo se začalo kout. Aby to mělo smysl a cesta byla efektivní, tak jsme sehnali ještě 2 koncerty po cestě.“
„4 dny hraní. Kde jste si zahráli a s kým?“
„V tom Finsku 4 koncerty – Helsinki, Turku, Tampere a Kotka, předtím ještě 1 v Estonsku – Tallinn a 1 v Lotyšsku – Riga. Finské minitour jsme odehráli s melodic-death metalovými As the Sun Falls, kterým letos vyšla nová deska “Kaamos” – určitě doporučuji fanouškům tohoto žánru.“
„Jak dlouho jste ve Finsku byli? Měli jste možnost i něco málo vidět z Finska?“
„Ta finská část byly 4 koncerty, takže jen 4 dny. Celkově ta cesta byla na 10 dní. Vyjeli jsme v sobotu 2.3. a vrátili se 11.3. kolem 21:00, najeto kolem 5000 km. Vystihl jsi to docela dobře v rámci Finska – něco málo. Ten režim byl fakticky takový, že se z trajektu jelo na ubytování, pak chvíli čas něco obhlédnout, na koncert, spaní, přejezd a takhle pořád dokola. Vyšlo nám tam z kraje super počasí – slunečno a asi jen -5C. Helsinki jsme si relativně prošli. Ty přejezdy pak byly takové ponurejší, už pod mrakem, zmrzlá, spící krajina. Navštívili jsme starý dub Paavolan Tammi po cestě do Turku, vyhlídku nad Tampere a při posledním přejezdu military muzeum v Hämeenlinna. Ale moc prostoru na větší výlety nebylo… Po cestě na sever jsme po cestě do pobaltí měli 1 den víceméně volno a to bylo v Rize – moc hezké město a určitě stojí za návštěvu. Pak chvíli také Pärnu a v Tallin v Estonsku… Musí se nechat, že jezer tam mají skutečně hodně a zamrzlé moře je také působivé. Očekávali jsme, že uvidíme nějakou divokou zvěř, ale na to tam nedošlo. Jediné soby, které jsme potkali, tak ti byli kousek za Varšavou.“
„Ono severské země jak Finsko, Švédsko atd … je metalem prolezlé, což je dobře. Víme že na tento žánr chodí opravdu hodně lidí. Jaké jste z toho měli pocity?“
„Přesně s takovým dogmatem jsme tam jeli. Ve skutečnosti je odtamtud spousta skvělých kapel a muzikantů a fakticky i předkapely na těch koncertech byly hodně šikovné, skvělí hráči a technika, o které se běžné tuzemské kapele ani nesní. S lidma nebo návštěvou se to moc neliší od koncertů u nás nebo kdekoliv jinde. Hodně potěšilo, že někteří lidé šli přímo na nás a byla možnost se s nimi pobavit a oni měli velkou radost, že tam jsme… Myslím že je tam obecně také dost koncertů a také i velkých koncertujících kapel, tak si fanoušci mohou vybírat. Pro menší kapely, co jsme se bavili s místními, je to docela boj se prosadit a je pro ně kolikrát snazší vyrazit do zahraničí… Pocity z toho mám rozpolcené, protože jedna věc je to zmíněné, zažité dogma a pak vidíš a doslýcháš se i tu opravdovou stránku věci. Ale většina těch koncertů byla fajn, byla to skvělá zkušenost a potkali jsme hromadu super lidí.“
„Rozdílnost mezi střední Evropou a Finskem v obecenstvu je jaký podle vás?“
„Tohle asi nejde úplně generalizovat. Každý region je jiný, někde se více paří, někde lidi stojí jako kůl v plotě a jen poslouchají. V Helsinkách byli třeba lidi jak přikovaní, poslouchali a po koncertě chodili nadšení, excitovaní. V Tampere a Kotka to bylo tak 50/50, kdy jedna část pařila jak o život a druhá spíše poslouchala. U nás doma máme spíše živější publikum a myslím že čeští, slovenští nebo bavorští fanoušci za to umí vzít daleko lépe. :)“
„Co na vás Fini říkali? Pařba? Nebo severský chlad?“
„Jak jsem zmínil, tak se to různilo místo od místa. Hudbu přijali hodně pozitivně, bylo to něco jiného než tam kapely hrají a obecně myslím, že náš netradiční melodic-death byl pro ně zajímavý. Pár lidí tam přišlo i přímo na nás, byť jsme jeli jako support, tak to bylo hodně příjemné.“
„S odstupem – bilance. Album, tour atd …. spokojenost??“
„Na bilanci k desce je asi ještě brzo, pořád je to dost živé, jedeme k ní tour. Zatím máme pozitivní ohlasy, deska se líbí. Slyšeli jsme názory, že deska je spíše poslechová, střednětempá a tak, což je pravda. S albem jako takovým jsem za sebe spokojený, jsem rád že se šíří, dobře poslouchá a že máme hezkou zpětnou vazbu a podporu u našich fanoušků. Tour zatím probíhá také dobře – většina akcí byla povedených a hodně jsme si je užili. Finsko pro nás byla velká zkušenost a myslím, že by to měl okusit jednou každý. Během tuzemské části jsme se prali i s nemocí tehdy u Fífy, takže nám zaskočil Ilja z Welicoruss (pak také i na South of Heaven díky křížení akcí s novým bubeníkem), v průběhu jara změna sestavy, kdy se hodně zkoušelo a pilovalo, aby všechny akce proběhly dle plánu a to se povedlo. Bylo to náročné, chvílemi se řeší ještě organizační a logistické věci, takže to dá zabrat. Snažíme se dělat dobré koncerty pro naše fanoušky a myslím, že to vědí. Jsem rád a děkuji za jejich podporu na stávajícím a i během minulých tour. Poslední rok celkově je plný výzev a postavil nás před různá rozhodnutí, nové věci a pomohl nám určitě v posunu a ujasnění co a jak dělat třeba lépe a nejen po té kapelní stránce. Byl plný zážitků, zkušeností a nepochybuji, že nás to posune vpřed. V tuto chvíli mohu alespoň navnadit, že už pomalu vzniká nová tvorba.“
„Díky za rozhovor, snad někdy se opět uvidíme.“
„Také děkujeme. Ať se ti daří a snad brzy na shledanou. Zdravíme také všechny, kteří dočetli rozhovor až do konce. Mějte se fajn a snad brzy na koncertě!“
Autor: Alan Rohan
