LiveReact! HellPDays ve Frýdku-Místku proběhl v celých třech dnech, fanoušci žasli kapelou Destruction
Začal nám druhý ročník festivalu HellPDays dne 8.6.- 10.6.2023 na podporu Červeného kříže, letos v novém působišti v areálu TJ Slezan ve Frýdku-Místku. Areál byl skvěle připraven pro nával rockových a metalových fanoušků. Jen fanouškům chvíli trvalo než dorazili v hojném počtu.
První kapelou celého festivalu byli čeští Dorien, hrající klasický melodický hard-rock s českými texty. Diváků měli pod pódiem opravdu jen pár, ale to jim nebránilo předvést vše, co umí. Show měla i tak spoustu energie a stálo za to na ně dorazit včas.
Při zvučení na hlavní stage se nám předvedli kluci z kapely MadRain, celkově mladá začínající kapelka, ale s dobrým zvukem a energií. Ve stylu metal crossover oživili i pár zapálených fanoušků.
Druhou kapelou na hlavní stage byli velmi populární čeští Seven, kteří už mají za sebou bohatou historii koncertů a to i v zahraničí. Jejich show byla doslova plamenná a to i za bílého slunečného dne. Také tím jistě přitáhli pod pódium mnohem více lidí a řádně je rozpohybovali a rozezpívali.
Pro mě zajímavou vložkou mezi koncerty byla i autogramiáda rakouské kapely Serenity, kteří tímto dnem zahájili svou letní festivalovou sezónu. Mohli jsme se tedy vidět po více jak půl roce se všemi členy včetně nově oznámeného stálého člena Marca Pastorina.
Mezitím ožila opět stage B a na ní místní kapela Under the skin, hrající crossover rock.
Poté už byla zahájena rozlučková show zpěvačky Sabiny Classen a její německé kapely Holy Moses. Předvedli pořádný trash metalový nářez a úsměv na tváři Sabiny napovídal, že si celou show užívali. Přivezli s sebou i nově vydané album “Invisible Queen” a dokázali tak, že se chtějí rozloučit ve velkém stylu. Myslím si, že spoustu starších, ale i velmi mladých fanoušků svým vystoupením pořádně nabudili. To bylo vidět i na následné autogramiádě, kde se shromáždil velký dav lidí.
Pro mě největším tahákem celého čtvrtečního dne byla již zmíněná kapela Serenity. Nebudu nijak zastírat, že jsou pro mě jedna z těch nejoblíbenějších kapel vůbec. Přes drobné technické problémy se zvukařem nastoupila kapela, jako vždy, ve velkém stylu. Poprvé se dvěma kytaristy a dokonce pěti vokalisty, předvedli skvělou originální symphonic power metalovou show. Frontman kapely Georg Neuhauser ukázal, že se opravdu lidí nebojí a naopak jim chce být co nejvíce nablízku, proto opět skákal z repráku na reprák před pódiem a dokonce se i párkrát proběhl kolem zábran. Ale zbytek kapely rozhodně nebyl pouze v pozadí, ve skladbě “Spirit in the Flesh” vyniká i skvělý zpěv baskytaristy Fabia D’Amore naopak zase v písni “My Kingdom Comes” growl kytaristy Chrise Hermsdörfera. Na pódiu se neztratil ani nováček Marco Pastorino, i když nervozita na něm byla trochu znát, je vidět, že jsou všichni zvyklí spolupracovat na pódiu i mimo něj. Za mě celkově moc užitá hodinová show a už se těším na nějakou další.
Závěrečnou kapelou čtvrtečního večera pak byla polská kapela Crystal Viper. Která si také přivezla velké množství energie a snažila se jí předat všem lidem pod pódiem. Se skvělou zpěvačkou a zároveň baskytaristkou Martou Gabriel předvedli, že i v Polsku umějí hrát kvalitní power metal. Určitě za mě příjemné překvapení a druhé nejlepší vystoupení tohoto dne. Po koncertu se ještě pořádně vyspat a nabrat energii do dne dalšího.
Páteční den začal trochu deštivě, pak se nám vyjasnilo, dokonce chvílemi slunce přímo pálilo, ale bohužel toto krásné počasí moc dlouho nevydrželo.
Program festivalu začal v 16:00h a první kapelou, která měla rozjet celý páteční den, byli čeští Ahard. Jejich slušný heavy metalový setlist, včetně pár coverů legendární kapely Helloween, rozproudil a probudil pár postávajících fanoušků. Se štěstím skončili dříve než začalo pršet, proto jsi mohli celou show užít opravdu naplno i se slušným publikem pod pódiem.
Poté opět ožila i stage B, kde zahájili svoji první půlku pražští Epidemy s novým zpěvákem.
Další byli na řadě Joker’s IV, stále celkem mladá glam-rocková skupina plná energie a nového, moderního zvuku. Připravili si zajímavou show s velmi blýskavými kostýmy, ale zrovna když začínali, tak se bohužel spustil největší déšť a bouřka. I tak se našlo pár nadšenců, kteří je stále podporovali přímo pod pódiem.
Pak následovala druhá část setu Epidemy stále za vydatného deště.
Velmi očekávanou show za mě byla německých Wizard, kapela s dlouhou historií a opravdu úspěšnou. I když se z nebe stále snášel déšť, tak se našlo celkem dost nadšenců této kapely a místo pod pódiem se zaplnilo. Klasická německá heavy metalová hudba duněla z reproduktorů s vysokým vokálem frontmana Svena D’Anna. I přes horší počasí si myslím, že atmosféra byla velmi příjemná a i samotní hudebníci si svoji show užívali a rozdávali pozitivní náladu svým vystoupením.
Následovala další „místní“ kapela, která si před dvěma lety prošla výraznými změnami, s názvem Final Destiny. S novým zvukem a především slovenskou zpěvačkou předvedli zajímavou melodickou show.
Pak už začala očekávaná show sousedů z Polska opět na stage A. Za velké podpory fanoušků se na pódiu objevila legendární dlouholetá kapela, která si za ta léta působení prošla různými obměnami, ale stále vytrvávající ve své kariéře, TSA. S sebou si přivezli i velké množství energie, kterou se snažili předat i fanouškům před nimi. S překvapením jim pomohli i Démoni z Orlové, kteří nám atmosféru doslova rozpálili svojí ohňovou show. Bylo vidět a cítit mezi diváky, že jsou zde už dosti známí a také oblíbení, protože za páteční den se u nich sešlo zatím nejvíce diváků.
Po přívalu energie z Polska následovala druhá půlka setu Final Destiny a k tomu také zpestření programu v podobě autogramiád, a to dvou německých hostů pátečního programu Wizard a legend Iron Savior. Kde i já jsem se přidala k zástupu fanoušků a došla si pro pár podpisů a došlo i na fotky.
Předposlední kapelou na stage A byla pak česká Alžběta. Snahy o rozezpívání publika jim moc teda nevycházely, ale tak i ta snaha se počítá. Nezapomněli ani zahrát skladbu, po které si kapelu pojmenovali, “Čachtická paní”. Také jim pomohli s ohnivou show milí Démoni, kteří pak po vystoupení vylezli i mezi lidi a byli velkou atrakcí k focení.
Vrcholem pátečního dne pak byli již zmínění legendární Iron Savior. Kapela fungující od roku 1996, kterou založil Piet Sielck, který byl i u zrodu a velkou podporou v začátcích známějších Helloween. A i když se později neproslavili tolik jako Helloween, tak se na ně stále na scéně německého heavy power metalu nesmí vůbec zapomínat. Dokonce jim v pátek vyšel i nový originální single z připravované desky. Show byla opravdu plná rychlých kytarových riffů, dunících basů a tvrdých úderů do bicích. Nesmíme zapomenout ani na originální vokály samotného Pieta. Dokonce ani drobné technické problémy na pódiu je nemohli nijak zastavit a předvedli, co v nich stále je.
Sobotní program nám začal již dopoledne a první kapela spustila už v půl jedenácté na Stage B. Tento těžký úkol, rozjet poslední festivalový den takhle brzo, měla místní kapela Syridas z Ostravy. Je to mladá kapela, která zatím vydala jedno album hrající melodic death metal.
První kapelou na stage A byli jablonečtí DanGar Six. Stále celkem nelehká pozice, ale zhostili se toho s velkou parádou a probudili svou show veškeré diváky. Tato kapela letos slaví 10 let od založení a i když jsou v již pozměněné sestavě, je cítit, že jsou spolu sehraní.
Chvilku po poledni se nám pak na stage B představila brněnská power metalová kapela Eagleheart. Taky už ostřílení a sehraní hudebníci, kteří mají na čem stavět, ale chybí jim něco nového. Jejich poslední album vyšlo již před dlouhými 6 lety a už by to chtělo nějaké další, nějakou novinku pro věrné fanoušky, kteří i tak stáli pod podiem.
Následovala další česká kapela Lautr, sice napohled staří matadoři, ale vše v novém kabátě.Velmi zapálení klasičtí rockeři, kteří si jen užívají života a toho, co je baví, hraní hudby pro lidi, kteří se přišli na ně podívat.
Na stage B pak pokračovala druhá polovina setu Eagleheart, ale my jsme už netrpěli vyčkávali pod podiem a sledovali jak probíhá výstavba a příprava další show na hlavní stage.
Ve 14:10 konečně vystoupili další hosti z Německa a to ze vzdáleného Lipska. Tato power metalová banda povolávající do boje síly dinosaurů a draků nese název Victorius. Jejich show je především plná pozitivní energie a vtipných hrdinských kostýmů. I tato kapela už má za sebou více jak 10 let praxe, ale do vyšších kruhů se dostává až v posledních letech. Dokonce tento festival byl pro ně úplně první zkušenost v České republice. A myslím, že na ní jen tak nezapomenou, všichni členové si festival velice užívali. Jejich frontman a hlavní vokalista David Bassin byl velmi nadšený a spokojený, s tím jak byli na pódiu přijati. A proto doufám, že i tímto vystoupením se dostanou více do povědomí v naší malé republice a brzy nás přijedou opět navštívit.
Program pokračoval opět na stage B, kde se představila olomoucká Nomura. Tato mladá začínající kapela předvedla tvrdou show s melodickými prvky a ne úplně nejkvalitnějším growlem. Ale byli zajímavým zpestřením mezi tím vším power metalem a klasickým rockem.
Následovala show dalších hostů z Německa, hrajících dle jejich slov epický death metal. Opravdu zajímavá kombinace growl a tvrdých riffů kytar s elektronickou hudbou a melodickými klávesami. Já jsem je viděla poprvé v životě a stále nevím, jaký z toho mám pocit upřímně. Nicméně jako zpestření programu to nebylo vůbec špatné.
Po Kambriu odehrála Nomura svou druhou půlku setu na stage B.
Další kapelou na hlavní stage A byla stálá česká rocková kapela Bastard. Sice říkám stálá, ale i oni museli před pár lety pozměnit sestavu. Tito havířovští rockeři nám zahráli klasické skladby ze svého repertoáru i skladby z nového alba, které vydali loni v říjnu.
Poslední kapelou na Stage B byli Erin. Tato mladá sestava z Ostravy, která zatím ještě nevydala album, už má ale na svém kontě několik odehraných koncertů. Velmi energická show přilákala několik diváků přijít blíže a řádně pány na podiu podpořit. Takováto rocková/ metalová kapela nikdy na festivalu neurazí a rozhodně není chybou v programu.
Na Stage A se pak podívali 100na100 a Ti měli u lidí velkou podporu, také byli i za doprovodu ohňivé show od Demónů z Orlové.
To radši jít zpět ke stage B, kde Erin odehráli svojí druhou půlku setu.
Další očekávanou show bylo představení pomalovaných českých black-death metalistů s názvem Purnama. Myslím, že během show určitě pořídili spousty zajímavých záběrů do svého připravovaného klipu. Našlo se i několik takových nadšenců, kteří rozjeli v publiku moshpit. Během show se ukázali i známí Démoni z Orlové a představení ještě více rozpálili. Velmi velká atrakce posledního dne a dokonalá příprava na největší hvězdy a headlinery celého festivalu.
Největším a nejznámějším jménem na tomto festivalu byli jednoznačně Destruction. Skupina založená v roce 1983 má ale dnes už jen jednoho původního člena, tím je baskytarista a frontman celé kapely Schmier. I když toto není můj nejoblíbenější styl hudby, tak přece jenom si zaslouží velké uznání, protože vydrželi na scéně tolik let a stále jsou velmi aktivní ve vytváření nové muziky a vydávání alb. Pořádný Thrash metalový nářez, tak zněl celým městem a nikdo ty hlasité basy a bicí nemohl přeslechnout. I když poslední dny byly pro všechny dosti náročné málokdo si nechal ujít tuto show. Pod podiem se sešlo opravdu nejvíce lidí za celý víkend a atmosféra byla vynikající, i samotní Destruction ji později chválili na svém facebookovém profilu.
Úplným závěrem festivalu byli další známí hosté z Německa, kapela MasterPlan. Která vznikla už v roce 2001 pod taktovkou bývalého kytaristy Helloween, Rolanda Grapowa. Ale od vzniku i zde došlo k několika změnám a tou nejvýraznější byla určitě výměna vokalisty v roce 2012. Současní členové Masterplan ale stále podávají slušný výkon na pódiu a umí předvést řádnou power metalovou show, kterou jsme byli svědkem i tentokrát.
Byli to opravdu náročné 3 dny, ale stálo to za to. Měla jsem možnost pár starých známých a zároveň potkat i nějaké nové tváře. Pořadatelé tento festival velmi dobře zvládli a vše proběhlo bez větších potíží. Škoda je trochu toho počasí, které se v pátek moc nevyvedlo, ale fanoušky tvrdé hudby ani trocha deště odradit nemůže. Takže celková atmosféra festivalu byla opravdu povedená a za mě skvěle užitý víkend.
Autor textu: Karolína Lynx Rysová
Foto: Tomáš Trajhan, Karolína Lynx Rysová
Celý fotoreport zde: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.595030366092569&type=3
