Home
LiveReact!
LiveReact! Když se zastaví čas: Saxon, Iron Maiden a den plný rockových emocí

LiveReact! Když se zastaví čas: Saxon, Iron Maiden a den plný rockových emocí

Rock For People 2026 mířil do svého velkého finále a neděle 14. června patřila především fanouškům rocku a metalu. Hlavním tahákem dne byli legendární Iron Maiden, kvůli kterým do Parku 360 zamířily tisíce návštěvníků. Zatímco část lidí po čtyřech festivalových dnech odjížděla domů, další přijížděli pouze na neděli. Kyvadlová doprava i parkoviště se znovu zaplnily fanoušky, kteří si nechtěli nechat ujít závěrečný festivalový den.

Na pódiích se během dne představili například Iron Maiden, Alter Bridge, Queensrÿche, Saxon, Alice & Dan Bárta nebo Loathe. Program ale nabídl i řadu dalších kapel napříč rockovými a metalovými žánry, díky čemuž si každý návštěvník přišel na své.

Festivalový den se naplno rozjel už v dopoledních hodinách. Na Rock For People Stage odstartovali program londýnští Blackgold, kteří jsou známí svými maskami i energickým moderním metalem. Přestože se jednalo o jedno z prvních vystoupení dne, pod pódiem se sešlo překvapivě velké množství fanoušků a kapela si svým výkonem získala jejich pozornost.

Po skončení jejich koncertu se mnoho návštěvníků přesunulo naproti na Mastercard Stage, kde už byli připraveni britští Loathe. Ti nabídli průřez svou tvorbou, zahráli několik svých známých skladeb a bylo vidět, že si vystoupení naplno užívají. Výbornou atmosféru jim fanoušci vraceli po celý koncert hlasitým potleskem i bouřlivými reakcemi.

Na Evropa 2 Stage, která byla umístěná ve velkém festivalovém stanu, krátce po Loathe odstartovala svůj set americká alternativní rocková kapela Militarie Gun. Pro mnoho návštěvníků to byla ideální příležitost schovat se před silným sluncem, zároveň ale stan nabídl skvělou atmosféru, kterou kapela od prvních minut naplno využila.

Přestože Militarie Gun vznikli teprve v roce 2020, během šesti let si vybudovali silnou fanouškovskou základnu a na Rock For People ukázali, proč se o nich v posledních letech tolik mluví. Jejich energický alternativní rock fungoval výborně i naživo a jedním z vrcholů setu byla bezesporu skladba „B A D I D E A“, která si od publika vysloužila jednu z největších reakcí.

Počasí během celého dne ovlivňoval poměrně silný vítr, který místy komplikoval zvuk některých vystoupení. Přesto si festival udržoval skvělou atmosféru a fanoušci se nenechali ničím odradit.

Ze stanu Evropa 2 Stage jsem se následně přesunul na Rock For People Stage, kde už se chystala jedna z největších českých rockových ikon – Dan Bárta se skupinou Alice. Už po několika minutách bylo jasné, že nepůjde o obyčejný koncert. Skvělý zvuk, výborně sehraná kapela a především fenomenální hlas Dana Bárty vytvořily jeden z nejsilnějších hudebních zážitků celého dne.

Když zazněly první tóny skladby A to tě trochu bolí, doslova mi přeběhl mráz po zádech. Slyšet tuhle píseň naživo byl pro mě splněný sen. Během koncertu nechyběly ani další známé skladby jako Kolikrát nebo Ani náhodou, které publikum přijalo s obrovským nadšením.

Dan Bárta navíc jednotlivé skladby uváděl svým typickým, originálním způsobem. Před jednou z nich například pronesl: „Na starém sídlišti v Plzni na Doubravce je malý panelák. V jeho přízemí je malý byt. V tom bytě je stoleček. Na stolečku mistička. A v té mističce krev. Je to proto, že příběh následující písně je drobná sadomasochistická črta o dobrovolném setkání dvou lidských bytostí, které nevydržely tlak slepých zákrut svých charakterů.“ Přesně takový humor a vypravěčský styl dodával koncertu další rozměr.

Velkou výjimečnost tomuto vystoupení dodává i fakt, že Alice s Danem Bártou dnes koncertují jen výjimečně a společných vystoupení mají během roku jen několik. O to cennější bylo zažít tuto sestavu právě na Rock For People. Pokud budete mít někdy možnost je vidět naživo, rozhodně si ji nenechte ujít. Takto kvalitní koncert se totiž nevidí každý den.

Rock For People jsem letos navštívil vůbec poprvé. Festival nabízí několik pódií rozmístěných po celém areálu, ale mě během dne nejvíce zaujaly dvě hlavní stage stojící naproti sobě – Mastercard Stage a Rock For People Stage. Přestože jsou od sebe vzdálené zhruba kilometr, přesuny mezi nimi zvládali fanoušci bez větších problémů.

Na Mastercard Stage se krátce nato představili legendární Queensrÿche. Americká kapela předvedla velmi povedené vystoupení a potvrdila, že na rockové scéně má své pevné místo. Jedinou drobnou nevýhodou bylo ostré odpolední slunce, kvůli kterému nebyla projekce za kapelou vždy dobře viditelná. Silný vítr navíc místy ovlivňoval zvuk, což se během dne nevyhnulo ani dalším interpretům. I přes tyto podmínky si Queensrÿche udrželi vysokou úroveň koncertu a fanoušci je odměnili zaslouženým potleskem.

Na řadu poté přišli Knocked Loose, jejichž tvorbu už delší dobu poslouchám. Přesto to byla moje úplně první příležitost vidět je naživo a rozhodně jsem nelitoval. Kapela předvedla neuvěřitelně energickou show, která od prvních minut strhla celé publikum. Dominantou pódia byl velký kříž uprostřed scény, jenž skvěle dotvářel atmosféru jejich vystoupení.

Jejich směs hardcore punku a metalcoru fungovala naživo naprosto skvěle. Překvapilo mě, že si koncert užívali nejen mladší fanoušci, ale i starší rockeři, kteří se do dění pod pódiem zapojovali se stejným nadšením.

Velkým vrcholem byla skladba Piece By Piece, během které kapela skvěle komunikovala s publikem. Nad hlavami fanoušků se objevily stovky metalových „paroháčů“, pod pódiem se rozjel mohutný moshpit a energie byla doslova nakažlivá. Byl to jeden z koncertů, na které se jen tak nezapomíná.

Knocked Loose navíc zařadili i novější skladby, díky čemuž měl jejich set skvělé tempo a po celou dobu nenabídl jediné hluché místo. Pro mě osobně šlo o jeden z nejsilnějších zážitků celého festivalového dne.

Po hodině se Mastercard Stage opět zaplnila fanoušky. Na pódium totiž dorazili Alter Bridge v čele s charismatickým zpěvákem Mylesem Kennedym. Už od prvních tónů bylo jasné, že půjde o koncert světové úrovně. Vizuální stránku doplňovaly LED obrazovky, které sice místy ztrácely na výraznosti kvůli ostrému slunci, hlavní roli ale stejně hrála samotná hudba.

Alter Bridge předvedli poctivý rockový koncert plný silných melodií, výborných výkonů a skvělé atmosféry. Myles Kennedy znovu potvrdil, proč je považován za jednoho z nejlepších rockových zpěváků současnosti. Jeho hlas zněl po celou dobu naprosto suverénně a kromě fantastického zpěvu předvedl také několik skvělých kytarových sól. Bylo až neuvěřitelné sledovat, s jakou lehkostí přechází mezi zpěvem a hrou na kytaru. Pro mě osobně bylo velkým zážitkem vidět takovou kapelu naživo.

Velkou radost fanouškům udělala skladba Open Your Eyes, na kterou mnoho z nich netrpělivě čekalo. Jakmile zazněly první tóny, pod pódiem propuklo nadšení.

Samostatnou kapitolou byl Mark Tremonti. Jeho kytarová sóla byla naprosto brilantní, technicky precizní a zároveň plná emocí. Společně s Mylesem Kennedym vytvořili kytarovou dvojici, která byla ozdobou celého koncertu. Právě jejich souhra patřila k nejsilnějším momentům vystoupení a znovu ukázala, proč jsou Alter Bridge jednou z nejuznávanějších rockových kapel současnosti.

Pokud se Alter Bridge znovu objeví v České republice, jejich koncert si rozhodně nenechám ujít.

Jen kousek od Rock For People Stage se nacházela oblíbená Táborák Stage, která nabídla návštěvníkům komornější atmosféru s opravdovým táborákem. Právě zde čekalo fanoušky příjemné překvapení. Krátce před vystoupením legendárních Saxon dorazil s akustickou kytarou Márdi z kapely Vypsaná fiXa, která letošní ročník Rock For People ve čtvrtek slavnostně zahajovala.

Márdi odehrál několik známých skladeb v komorním podání a kolem Táborák Stage se během chvíle sešlo početné publikum. Mnozí si nenechali ujít možnost zažít jeho písně v mnohem intimnější atmosféře, než jakou nabízejí velká festivalová pódia. Byl to příjemný moment, který na chvíli zpomalil jinak nabitý festivalový program.

Největším a nejsilnějším koncertem celého dne byli pro mě jednoznačně Saxon. Na Rock For People Stage předvedli výkon, který připomněl, proč jsou považováni za jedny z průkopníků britského heavy metalu. Už úvodní intro a první tóny skladby Hell, Fire and Damnation vytvořily atmosféru, ze které doslova běhal mráz po zádech.

Na celé kapele bylo od první chvíle vidět obrovské nadšení. Saxon si koncert užívali naplno a stejně silnou energii jim vracelo i publikum. Přestože po nich měli vystoupit hlavní hvězdy festivalu Iron Maiden, pod pódiem se sešlo obrovské množství fanoušků. Bylo vidět, že pro mnoho z nich byli Saxon stejně velkým lákadlem.

Biff Byford znovu ukázal, že patří mezi nejlepší zpěváky své generace. Je až neuvěřitelné, v jak skvělé hlasové formě se stále nachází. Během celého koncertu neustále komunikoval s publikem, povzbuzoval fanoušky a svým typickým pískáním dokázal během okamžiku rozpohybovat celý dav. Společně s ostatními členy kapely předvedl výkon, který si zaslouží obrovský respekt.

Jedním z nejkrásnějších momentů celého koncertu byla skladba Denim and Leather. Fanoušci během ní začali házet na pódium své džínové vesty s nášivkami kapel, protože právě o této kultovní skladbě to je. Na scénu jich přiletělo hned několik. Biff Byford je postupně rozdal ostatním členům kapely, kteří si je oblékli a dohráli v nich část koncertu. Po vystoupení všechny vesty podepsali a osobně je vrátili jejich majitelům. Pro jejich vlastníky se tak z obyčejné džínové vesty stala jedinečná vzpomínka s nevyčíslitelnou hodnotou.

Tečku za fantastickým koncertem obstarala legendární Princess of the Night, při které zpívalo snad celé publikum. Po jejím skončení se na velké LED obrazovce objevila česká vlajka jako poděkování fanouškům. Byl to jeden z pouhých dvou okamžiků během celého dne, kdy se česká vlajka na pódiích objevila. Druhý přišel až večer během The Trooper, kdy ji nad hlavou hrdě držel Bruce Dickinson z Iron Maiden.

Saxon předvedli koncert, který měl úplně všechno – skvělé skladby, výborný zvuk navzdory náročným podmínkám, úžasnou komunikaci s publikem, emoce i nezapomenutelné momenty. Pro mě osobně to byl vrchol celého festivalového dne a jeden z nejlepších koncertů, které jsem kdy zažil.

A pak přišel okamžik, na který čekala většina návštěvníků celý den, někteří dokonce celý festival. Na Mastercard Stage se chystali vystoupit Iron Maiden. Začátek koncertu se sice o několik minut opozdil, ale natěšenou atmosféru to nijak nenarušilo. Naopak. Během čekání sklidil velký potlesk i prezident České republiky Petr Pavel, který je známým fanouškem rockové hudby a ani tentokrát si vystoupení britských legend nenechal ujít.

Areálem se rozeznělo tradiční intro Doctor Doctor od UFO přezpívané Iron Maiden a všem bylo okamžitě jasné, že se blíží velký okamžik. Na LED obrazovkách se objevil Eddie a na pódium postupně přiběhli Bruce Dickinson, Steve Harris, Dave Murray, Adrian Smith, Janick Gers a za bicí usedl Simon Dawson. Koncert odstartovala skladba Murders in the Rue Morgue a od prvních minut bylo jasné, že Iron Maiden jsou ve výborné formě.

Turné připomíná padesát let existence kapely, a proto byl celý koncert postaven na průřezu prvních devíti studiových alb. Fanoušci tak dostali to nejlepší z rané tvorby Iron Maiden. Obrovské nadšení ale vyvolala především skladba Infinite Dreams, kterou kapela zařadila do koncertního programu po dlouhých 38 letech. Právě tento moment patřil k největším překvapením celého večera.

Nechyběl ani Eddie, který byl neustále součástí propracované show. Objevoval se nejen na obřích LED obrazovkách, ale také přímo na pódiu. Ve skladbě Killers se představil v ikonické podobě s krvavou sekerou a během The Trooper dorazil v tradiční britské vojenské uniformě, což publikum odměnilo bouřlivým aplausem.

Během dvouhodinového koncertu zazněla jedna klasika za druhou. The Number of the Beast zpíval snad celý areál, silný ohlas sklidila také moje oblíbená Rime of the Ancient Mariner, kterou doprovázela dokonale zpracovaná projekce a působivá atmosféra. Bylo vidět, že Iron Maiden neponechali nic náhodě a každý detail koncertu byl promyšlený.

Bruce Dickinson znovu potvrdil, že i po desetiletích patří mezi nejlepší rockové frontmany světa. Jeho hlas měl sílu, jistotu i obrovské emoce. Steve Harris byl jako vždy motorem celé kapely. Svou typickou energií neustále běhal po pódiu a jeho nezaměnitelná baskytara tvořila pevný základ každé skladby. Dave Murray okouzlil publikum svými melodickými a naprosto čistými sóly, Adrian Smith předvedl technickou preciznost i cit pro melodii a Janick Gers znovu dokázal, že je nepřehlédnutelným showmanem. Jeho energický pohyb po pódiu, práce s kytarou i spontánnost byly stejně působivé jako jeho kytarová sóla. Společně vytvořili kytarové trio, které nemá na světové rockové scéně obdoby.

Jedním z vrcholů večera byla Hallowed Be Thy Name. Bruce Dickinson se během skladby objevil zavřený v kleci s oprátkou kolem krku, zatímco na LED obrazovkách běžel příběh muže prchajícího před smrtí. Po efektním zmizení v oblaku dýmu se o chvíli později znovu objevil na pódiu, čímž celá divadelní show dokonale vyvrcholila.

Nechyběly plameny, pyrotechnika ani působivé vizuální efekty. Aces High nabídla další velkolepou scénickou podívanou a při Fear of the Dark zpíval celý Park 360 doslova jedním hlasem. Právě v těchto chvílích bylo vidět, kolik emocí hudba Iron Maiden mezi fanoušky vyvolává. Mnozí zpívali se zavřenýma očima, jiní byli viditelně dojatí.

Celý koncert uzavřela Wasted Years. Lepší tečku za oslavou padesáti let jedné z největších metalových kapel historie si lze jen těžko představit. Iron Maiden v Hradci Králové znovu dokázali, proč patří mezi absolutní špičku světové hudební scény. Nebyl to jen koncert. Byla to dvouhodinová lekce z toho, jak má vypadat skutečné hudební umění.

Celý den přitom počasí drželo a i přes obavy zůstalo bez deště. Jako by si ale příroda počkala na úplný závěr celého festivalového dne, protože krátce po posledních tónech Wasted Years, kdy členové Iron Maiden opustili pódium, se nad areálem začaly snášet první dešťové kapky.

Rock For People 2026 pro mě zakončil nezapomenutelný festivalový den plný skvělých koncertů, emocí a momentů, na které se jen tak nezapomíná. Neděle nabídla všechno, co má správný rockový a metalový den mít – od energických vystoupení mladších kapel, přes legendy jako Saxon a Iron Maiden až po výjimečné chvíle s Danem Bártou a Alice.

Jako můj první ročník Rock For People musím říct, že festival předčil očekávání. Skvělý areál, výborná atmosféra a především fanoušci vytvořili prostředí, kam se člověk rád vrací. Nedělní program byl pro mě jasným důkazem, že Rock For People patří mezi nejvýznamnější hudební festivaly nejen u nás, ale i v celé Evropě.