LiveReact! Švihov zažil festivalovou bouři: Dymytry s Noidem, Kabát i Divokej Bill

Tato část série festivalu Hrady CZ pro mě byla první vůbec, tak jsem byl zvědavý, jak takto velká akce s výročím 20 let má vše vychytané. Hned při příjezdu jsem však viděl, že v naprosto profesionálním hávu. Při příjezdu bez kolon, u parkování žádné velké fronty, odbavení u vstupu bezproblémové.

Uvnitř, u otvíráku celého víkendu, kapely Highland, rozhodně nebylo prázdno a mně bylo jasné, že tohle bude fajn strávený čas. Zaujal mě obrovský prostor se stánky v podstatě kolem, dokola. Přes pivo, jídlo, oblečení a různé volnočasové zázemí.

Pam Rabbit už měla rozhodně větší publikum se kterým se nebála komunikovat. Předvedla dost akustických písní, které zněly osobitě. Nemalou kooperaci s fanoušky předvedl i Ben Cristovao. Stačilo, aby na úvod zazpíval sám „Sweet Chilli“ a půl minuty nemusel, vůbec nic. Ale přidal se do chorálu od lidí a začala velká show, tak jak to Ben umí. S jeho kapelou nenechali nikoho v klidu. Ani ty, co si s sebou přinesli kempingové stoličky. Ke konci vystoupení přišel Bena doprovodit ve zpěvu a i jeho manažer, který dorazil z Toronta a rozhodně se neměl za co stydět. Přes čím dál víc se plnící prostor lidmi se nestalo, že by kdekoliv vznikaly jakékoliv fronty. Stále se dalo pohodlně kdekoliv projít a prohlédnout si z dálky i z blízka velice povedené masky. Od střihorukého Edwarda, přes Aliena po dokonalou masku smrtky.

Dosud klidné vlny nabourali Dymytry s novým zpěvákem v podobě Václava Noida Bárty. Na tohle spojení jsem byl obzvláště zvědavý, protože Václava pamatuji ještě z doby Dollores Clan. Ale bylo vidět i slyšet, že se do této pozice vžil bez sebemenšího záseku. Navzájem s kapelou si i děkovali, že mohou Dymytry dále existovat a ukázali přesně proč.

Po nářezu dorazily klidnější vlny v podobě rappera Marpo. Zahrál celé nové album a potvrdil trend spojit country styl s rapem. Nicméně stále měl plno a lidi bavil. O závěr večera se postarali, také již matadoři, Divokej Bill. U těchto borců věřím, že bylo nejvíce zpěvu z publika, včetně mě. Moc rád jsem si zavzpomínal na hity, které jsem si zpíval ze stejné doby, kdy vznikl tento festival. Nebylo pochyb, že závěr se chlapům povedl v pozitivní vlně a plnému prostoru byla skvělá atmosféra. Jejich čas utekl až neuvěřitelně rychle a mohli jsme se těšit na další den. Cestou do stanového městečka byl ještě slyšet zpívající kuchař, který měl okamžitě plno, ačkoliv ne každý měl hlad. Zpíval svým Vietnamským přízvukem, převážně české písně, při hře na kytaru a rozhodně se neměl za co stydět.

Druhý den odstartovala kapela Doctor Victor. Osobitý drsný styl a také měl jako startující kapela nemálo fanoušků. Snad tím, že si zahráli i jako předkapela AC/DC. Ještě v podstatě v poledne nastoupil Richard Krajčo. Toho ještě doprovodil trumpetista Nikolaos Grigoriadis, jehož krátká trefná sóla byly odzbrojující. Toto duo ukázalo, jaká je síla i v akustické formě na koncertu takového formátu. Bylo vidět, že se baví a přenášeli to i do lidí. A jakoby na povel, při poslední písni, začalo pršet a dlouho nepřestalo. Takže Sofian MedjMedj, Tomáš Klus i Grey256 trefili velice nevděčnou část celého víkendu. Samozřejmě, že fanouškovská základna u každého z nich zůstala v nemalém počtu, ale bohužel neměli úplně plno. Na jejich výkonu to však nebylo vůbec znát a vážili si a děkovali každému, kdo vydržel.

Po dešti se již začal prostor zase plnit na kapelu Henych 666, kteří přehráli spoustu písní v hardrockovém, až metalovém stylu a dav byl opět v plné síle. Na navozenou atmosféru nastoupili a pokračovali stálice českého punku Visací zámek. Ačkoliv hrají již přes 40 let, energie měli na rozdávání. Bylo jedno z jaké doby hráli konkrétní song, všichni pěli s ostatními a pařilo se ve velkém. Nálada se nesla dál ve stejném scénáři i s kapelou Wanastowi Vjeci. Jakoby se zastavil čas a všechny písně, jako kdyby byly napsané na scéně. Dokonce si na závěr vystoupení přizvali i členy kapely Lucie. O své pozici na scéně se utvrdili i Gaia Mesiah. Jejich energie předčila všechny před nimi, ačkoliv jsou ze 3/4 ženská kapela. Marka po krátké pauze ukázala, že v ní je sil dost na rozdávání a toto seskupení nemělo čím zklamat.

A jako poslední využili plně nabité publikum dlouholetá všemi známá kapela Kabát. Svým vystoupením dokázali stejně tak, že zdaleka nejsou staré železo a ukázali, proč byli jako zlatý hřeb večera.

Celkový dojem z festivalu mi tedy vlastně krom zbytečně drahého jakéhokoliv pití nic nenarušilo. Je vidět, že pořadatelé ví, co dělají a mohu vřele doporučit další ze série této akce.

Autor textu: Jan Holota

Foto: Marcela Holotová

Celý fotoreport ZDE