
Přesně 18. listopadu 2016 vydala americká metalová legenda Metallica své desáté studiové album Hardwired… to Self-Destruct. Od jeho vydání dnes uplynulo přesně 10 let. Dvanáct skladeb, drtivé kytarové riffy a návrat k thrashmetalové energii. Jak album vznikalo, kdo za ním stál a jaký úspěch nakonec zaznamenalo?

Když Metallica 18. listopadu 2016 představila album Hardwired… to Self-Destruct, šlo o velkou událost. Od předchozí studiové desky Death Magnetic z roku 2008 totiž uplynulo osm let. Fanoušci se tak konečně dočkali nového materiálu, který přinesl dvanáct skladeb rozdělených na dva disky a téměř osmdesát minut hudby.
Novinka vyšla pod vlastním vydavatelstvím kapely Blackened Recordings. Jednalo se o desáté studiové album Metallicy a zároveň další kapitolu její dlouhé hudební historie.
Deska nabídla kombinaci thrashmetalových kořenů, hutných kytarových riffů, výrazných refrénů i pomalejších a atmosféričtějších pasáží. Metallica se na ní přihlásila ke své typické hudební podobě, ale zároveň ukázala, že se nechce pouze vracet do minulosti.
Na nahrávání se podílela tehdejší čtyřčlenná sestava:
Produkci dostal na starost Greg Fidelman, který spolupracoval s Jamesem Hetfieldem a Larsem Ulrichem. Fidelman se postaral také o nahrávání a mix. Album vznikalo v domovském studiu kapely HQ v kalifornském San Rafaelu, a to od května 2015 do srpna 2016. O mastering se postaral Dave Collins.
Autorsky se na většině skladeb podíleli James Hetfield a Lars Ulrich. Výjimkou je skladba ManUNkind, na které se jako spoluautor podílel také baskytarista Robert Trujillo.
Album otevírá titulní skladba Hardwired, která posluchače okamžitě vtáhne do rychlého a energického thrashmetalového světa. Krátká, úderná a přímočará píseň se stala jednou z nejvýraznějších ukázek toho, co Metallica na nové desce nabídla.
Mezi další důležité skladby patří Atlas, Rise!, která zaujme výrazným kytarovým motivem a postupně budovanou atmosférou. Právě tato píseň se později dočkala také nominace na cenu Grammy v kategorii Best Rock Song.
Velkou pozornost si získala také Moth Into Flame. Ta patří k nejenergičtějším momentům celé nahrávky a tematicky se věnuje slávě, závislosti na pozornosti a temné stránce celebrity kultury.
Za zmínku rozhodně stojí i Now That We’re Dead, která kombinuje mohutný rytmus s výrazným refrénem, nebo Halo on Fire. Ta představuje pomalejší a melodičtější polohu Metallicy a postupně graduje do působivého závěru.
Druhá polovina alba nabízí například Confusion, ManUNkind, Here Comes Revenge a Murder One. Poslední jmenovaná skladba je poctou legendárnímu zpěvákovi Lemmy Kilmisterovi z Motörhead, který zemřel v prosinci 2015.
Celou nahrávku uzavírá Spit Out the Bone. Více než sedmiminutová skladba patří k nejrychlejším a nejtvrdším momentům alba. Pro řadu fanoušků se stala jedním z vrcholů celé desky a důkazem, že Metallica stále dokáže nabídnout pořádnou dávku thrashmetalové energie.
Hardwired… to Self-Destruct zaznamenalo mimořádný komerční úspěch. Ve Spojených státech debutovalo na prvním místě prestižního žebříčku Billboard 200.
Během prvního týdne se prodalo 282 tisíc fyzických a digitálních alb, přičemž po započítání dalších jednotek odpovídajících streamování dosáhl výsledek 291 tisíc albových jednotek.
Pro Metallicu šlo již o šesté album, které se dostalo na první příčku amerického žebříčku Billboard 200. Kapela navíc při vydání oznámila, že deska dosáhla prvního místa v žebříčcích celkem 57 zemí.
Pozitivní ohlasy přicházely také od hudebních kritiků. Na agregátoru Metacritic získalo album 73 bodů ze 100 na základě 29 recenzí, což představuje převážně příznivé přijetí.
Úspěch alba se projevil také v nominacích na prestižní ceny Grammy.
V roce 2017 získala titulní skladba Hardwired nominaci v kategorii Best Rock Song. O rok později následovaly další dvě nominace. Samotné album bylo nominováno v kategorii Best Rock Album a skladba Atlas, Rise! v kategorii Best Rock Song.
Metallica sice tentokrát žádnou z těchto cen nezískala, ale další nominace potvrdily, že její nová tvorba měla výrazný ohlas i mimo samotnou fanouškovskou základnu.
Vydání alba doprovázelo také rozsáhlé koncertní turné WorldWired Tour, které odstartovalo v roce 2017. Metallica se díky němu vydala za fanoušky po celém světě a nové skladby postupně zařazovala do koncertního programu.
Hardwired… to Self-Destruct dnes představuje důležitou nahrávku v novodobé historii kapely. Nešlo o pokus zopakovat úspěch legendárních alb z osmdesátých let, ale o připomenutí toho, že Metallica má i po desetiletích na scéně stále co nabídnout.
Dvanáct skladeb, silné kytarové riffy, nezaměnitelný hlas Jamese Hetfielda a rytmická souhra celé čtveřice vytvořily album, které si své místo v diskografii kapely rozhodně zaslouží.
Deset let od vydání je tak ideální příležitostí vrátit se k desce, která Metallicu znovu představila v plné síle.