Dneska si povíme něco o kapele Persefone z maličkého evropského státu Andorra. Tato kapela hrající progressive death metal nedávno (2.2.2024) vydala nové EP s názvem “Lingua Ignota: Part I”. Možná nejsem největší fanoušek tohoto žánru, ale tato nahrávka mě celkem zaujala.
Kapela vznikla již v roce 2001 a od té doby zvládla vydat již 7 plnohodnotných studiových alb. Toto EP je speciální díky obsazení nového hlavního vokalisty Daniela Flyse. Zbytek kapely ve složení Toni Mestre Coy (basa), Carlos Lozano Quintanilla (kytara), Miguel „Moe“ Espinosa (klávesy, vokály), Sergi Verdeguer (bicí) a Filipe Baldaia (kytara) je už stálá od roku 2016.
Nové EP obsahuje pouze 5 nových skladeb, ale o to jsou propracovanější. Tak si je pojďme poslechnout společně.
První skladba s názvem “Sounds and Vessels” začíná velmi jemně a pomalu. V půlce vokalista ale ukazuje své plné nadání. Na konci také zbytek kapely přitvrdí a zrychlí.
Další skladba nese název “One Word”. Tady už začínáme pěknou melodickou kytarovou pasáží. Přidané vokály ve sloce zní velmi tvrdě naopak v refrénu jsou vokály čisté. Během šesti minut skladby dojde k několika změnám v rymu i v melodii. To přidává tomuto počinu na komplexnosti a zajímavosti celé skladby. Líbí se mi zde také různé druhy vokálů, které se vzájemně prolínají.
Třetí skladbu nazvali “The Equable”. Rychlou melodii bicích na začátku doplňuje příjemný kytarový riff. Sloky navazují na styl předchozí skladby. Refrén na druhou stranu mě velmi překvapil. Vysoké čisté vokály zní velmi procítěně a naléhavě. V můstku se objevuje skvělé kytarové sólo. Celkově velmi pěkná a propracovaná skladba.
Čtvrtá skladba “Lingua Ignota” trvá dokonce sedm a půl minuty. Po rychlejším melodickém kytarovém úvodu se opět přidají chraplavé nenávistné vokály. Dynamika bicích se skvěle prolíná s kytarami a vokály a to v průběhu celé této dlouhé skladby. V závěru se objevuje také akustická kytara s jemnými sborovými vokály. Celá skladba ve mně vyvolává několik různých emocí.
Závěrečná skladba se nazývá “Abyssal Communication”. Další skladba s jemným klávesovým úvodem a čistými vokály. Objevuje se zde velmi zajímavá instrumentální interpretace, většinu zvuků ani neumím pojmenovat. Je to prostě hluboký závěr velmi progresivního alba.
Upřímně se mi tato hudba velmi líbí, ale na podobné progresivní věci musí mít člověk náladu a nedá se to poslouchat úplně pořád. Nicméně až budete mít příště trochu melancholickou náladu, tak doporučuji tohle.
8/10
Autor: Karolína Lynx Rysová
