Psal se rock 2018 a já jsem začal objevovat, defacto místní kapely. Jednoho večera v klubu Alfa, ještě pod vedením Radka Kaliniče, vpadl večer gotice. První kapela, dnes už si nevzpomenu na název, hrála ucházejícně, jen zpěvačka byla zcela mimo. Ovšem klenotem té noci, byla Mostecká kapela Carpatia Castle. Nutno podotknout, že se stala mou závislostí a s úderem vánoc, rocku 21 mi dodala pokračující expanzi, jejich skvělých ryfů, magii tónů a co více, přibrali čelistku a tím si mě ukotvili ještě více. Kapela, která si hraje s atmosférou, dodala nástroj, který bere dech, ladí unisono, jako srdeční frekvence. Netroufnu si říct, kde se datuje jejich vznik. Před alby byly dema, ale nejspíše to byl konec devadesátek a to pod vedením Tomáše Pošvance (basa), který kapelu opouští v roce 19. Mezitím vyměnili i zpěvačku, která mezitím účinkovala v kapelách Reason S a nebo Voodooma. A tak vzniká první album LAUDANUM, ve složení Zdeněk Svoboda (např. Skaters nebo Downfall) a to na bicí, Veronika Seidlová, jako zpěv, Tomáš Pošvanc s basou, Milan Kubík s klávesami, Václav Pazdera (s druhým albem, byl nahrazen Milanem Dubničkou, který se ujímá i skladatelské role) a Jozef Wohlfahrt (mimo jiné i doprovodný zpěv) z kapely Krevel, která funguje do dneška… jakožto kytaristé. Rocky šly, kapela si tvořila kontury a z nich vzešel „Alchymistův grál“. Album se také nevyhnulo menší změně a tak na post basáka přichází Ondra Žádný a s čelem, včetně doprovodného zpěvu, Nicole Weishauplová. Jen vsuvka, cello nejsou housle. Jde o rozměr a styl hry. Zatímco čelo si můžete vychutnat např. v Remember my Name, od House of Lords, tak housle v Heartbreak Station, od popelky. Ale zpět, opomíjenou součástí kapely jsou také svícnice(jma jejich choreografie, která je zcela bez chyby sladěná s rytmem hudby, jako od Dean Elex Bais. Oni jsou tím pravým, co s úderem tmy, bere dech… a to je jen ždibec atmosféry, kterou v tomto albu, dodal Déšť(který bohužel, zatím nehrají). Písně přibývaly a YouTube prozrazovalo, co nás čeká. Inu, je tu hraběnka …„BATHORY“. Jen malá vsuvka, celý příběh, který se točí kolem Alžběty Nádešdyové, nemusí být přesně takový, jaký je nám dnes vyprávěn. Doba si žádala své a intriky jsou i dnes, denním chlebem. Ale pryč s tím. To co poutá je krvavý děj. Pamatuji si, když nám ji představovali v Toužimi. Verča se rozvyprávěla, jak k písni, která má videoklip, chová člen rodiny averzi, jak je to krvavé a odpudivé. A také chudince vypadával mikrofon, to ovšem nevadilo, už tenkrát udeřili tvrdě a poutali publikum, nás. My se zatajením dechem přihlíželi a moc se těšili! Text je opravdu mrazivý a videoklip to přesně vystihnul. Album začne v náboženském duchu, aby se nám následně čelistka představila s pískáním píšťaly. Následně se odříká text v latině a ke slovu dojde Zdeněk, v průvodní rozpravě bicí. Asi nejtvrdší píseň v albu je zde. Hraje si s tempem, v jednom momentě zvolní, abychom rozdýchali to co přichází, a co nám v následující necelé hodince dodá.
„CIRCULA GOTIKA“. K albu jsem se dostal v únoru a tak se pro něj jelo do Šeříkovky, tam jsem jako spoustu písní, slyšel a byl prvně. A tohle, tohle mi doslova vyrazilo dech a po druhé v konci listopadu, když si kapela připravila masky. Musím dodat, že album si více hraje se zpěvem a tak vedle Verči a Pepy, daleko více uslyšíte Nicol. Ta je zde ve dvou rolích (třech včetně čela), jako dozpěv či chóristka… a takto to mohlo dopadnout v Liberate! Pepa nám tuhle píseň uvede. Celá písnička jede v dynamickém tempu a pomalu vás nenechá vydechnout a když si myslíte, že je konec, dostane druhý dech. Nádhera! „BLANÍK“ a opět rozprava čela s bicím, chorem vzádi a píšťalou, která pomalu přivádí instrumenty. Inu, je na čase trochu zvolnit. Osobně je tohle jeden z těch slabších kousků, který vyplňuje čas. Je to příjemné, ale stejně tak to projede. Ovšem líbí se mi mezihra, kde vše absolutně zvolní a na konci už jen dojde k rozpravě nástrojů, nádherné souhře kytar, aby křídla opět roztáhly v písni „JSME TO MY“ (ne Carpatio, jste to vy, co nás nutí lésti za vámi kamkoliv!). Píseň je psaná jako poděkování fanouškům. Ovšem celá atmosféra, úvod a text. Je to ta magie tónů, záchvěv akordů života. A to vše expanduje ke svůdnému hlasu. Na tomhle kousku miluji hlavně využití slov, to jak je nakreslili… ovšem je to slabota, oproti dešti. Celý kousek a to, jak si hraje s rytmem, kdy chvilku zvolní a nechá prostor na rozjezd… nemám slov! A notabene ke konci, kdy už na nás jen křikne JSTE TO VY. Člověk se u těchto písní opravdu zachvěje a to je přesně důvod, proč Carpatia Castle miluji. Ona umí v příjemném slova smyslu s člověkem otřást. Je to plná kapela, která místo kláves, vyplnila místo čelem, ale kdo ví, třeba si je jednou opět osvojí a řekne si, že už se nechce vejít na pódium. Víte, máme tu spoustu kapel. A Carpatia je jedna z těch opomíjených. V albech zvolna hledali styl, experimentovali s angličtinou, ale ta mi přijde dosti stlučená a nucená. A najednou je tu grál, který hovoří vyvážeností a klidem… našli se a tak působí i současní členové, nejen v rozhovorech, ale v působení, pod jako na pódiu. „DRAČÍ SYN“, to je song, který si po pár přehráních broukáte už v počátku, neb úvod kytar je psán v jejich melodii. Opět se nám rozezpívá Pepa. No, trošku nepřirozeně se nám přidá Verča… je to jako by mu zde skočila do řeči. Celkově po chvilce už je ona tou, která je doprovodem písně… skoro. Celý song je svižný, více zde dostávají prostor kytary, ale pozor, krásné sólo si zde vzalo i čelo. Ondra s basou už jen dolaďuje atmosféru a vše stmelí Zdeněk s bicím. No a je tu „KRESČAK“, obdoba Bohemie, protože kapela si chce zacvičit i s námi a my ji rozhodně nenecháme ve štychu! HOP HEJ, HOLA HEJ, VZHŮRU PÁNI DO SEDEL, tohle se vám rychle vryje do paměti, jako JÁ KALICH POZVEDÁM… no, čepel nepotřísníme. Přeci jen, kapela chce rumíka, neb to je jejich gotika (gotici hmm… spíše piráti, pekaři… rockeři pijou whiskey!). Celé tempo přímo vybízí k pohybu a lepší skladbu v albu, pro to nemohli vybrat… nebo ano? No, kytarista, který napsal jeden song (jež bytostně miluje), by vám potvrdil, že ne …neb je tu ještě jeden. „MARION“. Tohle je vcelku zajímavý počin a neřeknu vám, co za efekt (nebo teremin?) právě zní. Opět úderný text s doprovodem lehčího tempa, aby následoval můj nejoblíbenější song z alba. Tím je „DÉŠŤ“ a ano, uvedl jsem hejska, jako tip z alba. Ale „Déšť“ je ten typ songu, který se citlivějším jedincům vryje silně v srdce, jako v duši. Jedná se o ploužák a osobně si jej zařadím vedle těch, které se mnou sdílí samotu, rozjímání i niterní pocity. Ty emoce, kdy tělo říká dost a chce pauzu… tohle všechno vám dá! Když se u nás něco takového povede, je to sakra dobré, neb čeština hraje prima. Přirovnal bych to k písním jako V RÁJI SE STMÍVÁ, VZDÁLENÁ nebo RŮŽE A KŘÍŽ. Tohle je záchvěv srdeční a moc se těším, až zazní na živo… snad budu i potlačovat slzy… jedno je však jisté, Carpatia stvořila opus. A co více, dodám ještě jednu píseň a to PO CESTĚ TRNITÉ, ta je od kluků z FAT BAT. Jo, Chomutov s Mostem umí! „ALCHYMISTŮV GRÁL“, prvně jsem byl letos i v Žatci a tam se celý počin křtil. Pepa si zahrál na alchymistu a albu započal život (kdo nebyl, o hodně přišel!). Vše započne pompézně. Čelo, bicí, kytary a basa… vše za rozpravy sladěné v unisonu se zpěvem. Verča začne tahat zpěv do výšek. Je to dokonalé a notabene když se dodá chór v pozadí. „HEJSEK“, to je prostě hopsačka. Řízná, má svou duši, kterou také ožila a musím dodat, že díky němu, zdivočeli i svícnice, které si hopsají, jak uznají …s tímto kouskem začíná odvaz, dle Carpatie. „SESTRA“, melancholický a hlubokomyslný… a taky poslední song. Je to uzávěrka za celou atmosférou, kterou přivedla Bathory. Zde vás už jen zamrazí a vy se připravujete, až přijde (R)evoluce. Tohle… tohle je vtip, který pokračuje od prvního alba, no. Dohledejte si raději sami. Nepovedu vás. K tomu musíte zajít ke Carpatii a říct si o album… Musím říct, že mi album vážně bere dech a kdyby nemělo cejch 21, bylo by to jedno z nejlepších alb, rocku 22.
No, je tu ROXOR, CHEZ KANE nebo OXHOLE, CARPATIA si však bere pomyslné páté místo. Místy je to pozvolna repetitivní, což je hlavně Blaník. Písně mají však svojí duši, svojí rozpravu. Hlavní věcí je pak zvuk nahrávky, což je problém u nahrávání v Čechách… je to dobré! Ale když vám vše upraví zvukař na živo, tak celé album má druhou tvář. Jo, tohle vnímám hlavně proto, že na ně rád jezdím a vím, co mi chutná. ROCK ON!
8/10
Autor: Angel Derring
