Vím, že mám nevšední vkus a možná až slabost pro malé, ne tolik známé, kapely, proto bych dneska chtěla představit kapelu Psychework a jejich nové album “Spark of Hope”.
Kapela pochází z Finska a byla založena v roce 2015. Toto album je teprve třetí studiovkou a vyšlo dne 29. září tohoto roku. Skupina je šestičlenná a tvoří ji zpěvák Antony Parviainen, kytaristé J-V Hintikka a Juha Takanen, baskytarista Ville Koskinen, klávesák Otto Närhi a bubeník Konsta Vehkala.
Žánrově se dá kapela zařadit do heavy metalu, ale s velmi temnými a progresivními prvky. Důraz kladou na silnou melodii a působivé aranžmá. Vyplatí se zaposlouchat i do textů, které jsou psány k zamyšlení se nad tímto světem.
Album obsahuje osm originálních studiových skladeb, které si teď společně představme.
Začínáme skladbou “Shape of a Ghost”. Nejdříve se ozve temný až hororový začátek se zajímavými klávesami. Dílo je velmi melodické, do kterého Antonyho vokály skvěle zapadají. V pozadí zní do všeho ještě orchestr. Během celé skladby se vystřídají rychlé tvrdé melodie s jemnými, včetně těch vokálových.
Druhá v pořadí je “River Runs Red”. Pomalý klávesový začátek se po chvilce zrychlí díky kytarám, ale melodická linka zůstává stejná. Vystřídají se jemné vokály ve slokách s více naštvanými a výraznějšími v refrénu.
Třetí skladba s názvem “Kiova” vyšla jako první single už v květnu. Má být reakcí na válku na Ukrajině, přijde mi to takové nenucené a slušné. Text je celkem pěkně napsaný a melodicky je skvěle zvládnutá.
“Interstellar” byla vydána jako druhý singl, který jsem si zamilovala hned na první poslech. Dílo je skvěle energické a rychlé, v celé skladbě dominuje Antonyho hlas. Refrén je opravdu dokonalý a nejen to z ní dělá nejlepší skladbu na albu.
Druhou půlku alba načíná “Damage All Done”. Je to temnější a basová skladba. Bonusem je přidaný druhý vokál, který vytváří dobrý kontrast.
Skladba “C.O.T.S.” (=children of the shadows), je opět rychlá. Kytary pěkně kontrastují s klávesami, ale chvílemi se mi vokály zdají až moc uřvané.
Předposlední skladbou je “Out of the Darkness”. Začíná docela pomalu, má až baladové aranžmá. Ve sloce jen klávesy, jemná kytara a vokál, v refrénu se pak přidá více bicích a kytary trochu přitvrdí. Text je celkem romantický a hodí se tématicky k melodii.
Závěrem alba je “Viipuri” (název Finského ostrovního města) . Jemný klavírní začátek mi připadá hodně smutný. Celá skladba vlastně zní dost tesklivě, ale orchestrální aranžmá je zde velmi originální a dělá skladbu mnohem zajímavější.
Celkově je to taková zvláštní hudba s dost specifickým zvukem, který nemusí každému sednout. Pro mě je to docela zajímavé, ale taky bych to nechtěla poslouchat pořád. Ze začátku se mi líbila ta různorodost a komplikovanost. Po dalším poslechu se to začíná komplikovat až příliš. Myslím, že si album a kapela najdou svoji skupinu fanoušků, ale asi nebude úplně velká. Je to opravdu specifické a svým způsobem originální.
7/10
Autor: Karolína Lynx Rysová
