Hmm, jdeme si rozšířit vědomosti …v rychlosti. Vše nejspíše odpálil Tobias Sammet Avantasia a jeho The metal opera. Šlo to skrze různé formy, jména a obdobné kontury, si pak osvojili Soulspell The Metal Opera no a od roku 21, tu máme další pokus, projekt se jménem Marco Garau’s Magic Opera. Dnešní recenze zaběhne k jejich druhému albu, cca po roce vydaném, s názvem Battle of Ice. Osobně, absolutně netuším, kdo je Marco Garau’s a v podstatě celý počin má nezvučné jména, hrající něco obdobného, jako je Kamelot, Sonata Arctica či Dark Moor. Ale taktéže by se to hodilo k Luca Turrili, Rhapsody, skrze Athena až Labyrynth. Inu, ve jménech se dali dohledat vedlejší projekty, ovšem spíše bych to zařadil do kolonky krajská kapela (?,netuším, nezakopl jsem o ně). Takže máme tu za basou Ollie Bernstein (2016, solové album Angel), Salvatore Giordano (06-18 účast v kapele Derdian) na bicí, Luca Sellito (solové album v roce 19) & Enrico Pistolese (06-14, Derdian) s kytarami, Marco Garau’s (06-18 Derdian) s klávesami, Anton Darusso (solové album v roce 12) jako zpěv. Inu k té krajské, jde spíše o spojení hráčů v jinačí projekt a přibrání nových tváří. Derdian je kapela složená v Itálii, v roce 98, teprve až s úderem rocku 06, bylo nahráno první album a s rockem 18, to poslední. Inu, pokud mohu soudit, kapela se nejspíše rozpadla a ti co si rozuměli, skončili zde. Já si kapelu připisuji, neb mě zajímá idee počátku, která vyústila v tuto ambiciosní souhru a druhé album, hodinu a čtyři minuty dlouhou. ,,THE BLACK SORCERY‘‘, jeden ze tří nejdelších. Velmi monumentální, důstojný, jako by vás uváděli do korunovační místnosti a najednou celá rozprava od kláves, evokuje k rozpravě kytar. Následně se dere zpěv a celé ty udané kapely výše, vnímáte v souhře nástrojů. Je jasné, že máme novou závislost. Kytaristé nekoření, oni rovnou znásilňují struny, jako bicmen tempo, hned vedle klávesáka …a to je teprve začátek! ,,THE CURSED CROWN‘‘ a s instrumentálním pornem, lehkou divočinou pokračujeme. Je to sakra hutné, vyvážené. Ke zpěvu se přidávají spoluhráči a v textu jde o klasickou Rhapsody rozpravu, jako v celém albu. Draci, rytíři …fantasy. Možná v tom budou i odkazy na obdobné filmy, jako např. u Blind Guardian a pán prstenů. To vám ovšem nepovím, nikdy mě to nezaujalo. Příjemné zpestření pak přinese growl a z něj nás opět vyvede rozprava akordů. ,,THE LEGEN OF THE DEMONS CRY‘‘, nás opět vezme k vážné rozpravě a vcelku se opakuje úvod alba. Jinak řečeno, milujete vážnou hudbu? Tak tohle vás v metalovém kabátku nasytí! Hra je jako cit, opět strhující, dechberoucí a tempo dovedené bubeníkem je jen třešničkou na dortu. ,,ASSAULT ON THE CASTLE‘‘ co dodat, vážný styl, stupňujíc se, jako kdyby hrdinu v textu zaháněli do kouta. On je pomaloučku kráčel zpět, jako šermíř. Tenhle song si více hraje se zpěvem, z čistých poloh, skrze napodobeninu growl, až přesně k němu. Osobně zde miluji vyhrávku, který dorazí skoro ke konci. ,,RIDE INTO THE SUN‘‘ a volnějším songu opět najíždíme do power metalové formy, jejího tempa. Nešetří nás, rozprava nástrojů je objatá rozpravou zpěvu se spoluhráči. Nádherně zde vytáhne výšky a po chvilce v choru pokračují ve steči. Něco přenádherné dovede však finální rovinka cca po třech a půl minutách. Nejprve vstanete ohromením, ze hry kláves a následně z rozpravy kytar …to je tak něco …to je WOW moment!
Pak se připojí zpěv a šest minutek najednou uvede další song a to ,,WHITE DRAGON‘‘. Ladné a svůdné, to je definice tohoto ploužáku (?!). Dech Antona, který tmelí klávesy a následně housle, prostě nejde nemilovat. Tohle už je ten děj za korunovační místností, nyní jste na bále. Ta atmosféra, jako z pohádek se škraboškami. Ovšem tohle vše přehodí kolej, jako kdyby jste se snažili nastartovat žigulíka klikou…to není vtip, je to jako by bubeník přemýšlel jak má hrát. Po úvodu je to dosti nevkusné a divné a přesně v tom nějakou chvilku pokračuje. Ale víte co, to je účel. Je to opera, metal opera a tohle osmiminutový song. V textu rezonuje opět příběh hrdinský a děj se posouvá s ideí nástrojů. Když potřebuje zaujmout, zjemní. Když příjde střed, udeří i akordy …to je kouzlo unisona. Vše nakonec pozvolna dojede k písni ,,THE SHADOW MAN‘‘. Tohle bych přirovnal k mutantovi ve stylu Sonata a Avantasia. Kytatisti změní styl působení, jako by přeladili kytary a dosti divně zní i zátiší. Vlastně i zpěv by evokoval ještě ke stylu Dark Moor. Chce si to hrát na další ploužák, ale celá prapodivná rozprava je spíše odkloněná k baladě. Ovšem absolutně to nejlepší z účinkování akordů, najdete zde! Přenádherné solo, které se vřezává v kůži, sluchovody ,,,v srdce jako duši. Nádherně mi to rezonuje! A celá tahle pompéznost skončí jako by kdosi lusknul prstem …a puf, je konec. ,,THE BOOK OF EVIL‘‘, jo, kniha zla nás opět uvede k tempu, kterým album ožilo. Opět hru okoření growlem, rozpravou spoluhráčů. Opět je to rychlé a dynamické. ,,UNDER SIEGE‘‘..tenhle úvod, popravdě, sesypal jsem se smíchy. Nejdříve si to hraje klasický úvod, než to na nás pustí zpěvák a mě to v ten moment dosti neočekávaně zasáhlo. Zařve, jako v písni Blind And Forzen od Beast In Black, ne s takovým rozsahem, ale zařve. Osobně v tomhle dosti vnímám právě původní Rhapsody. Zde asi nejvíce. Song se jinak moc neliší od ostatních, co jsem chtěl, bylo vepsáno v řádkách minulých a tak pokračujeme k poslednímu, !!11 minutovému!! songu.
,,BATTLE OF ICE‘‘ je tu. Samozřejmě, máme tu delší rozpravu a tak si připomeneme, co se zde dělo. Máme tu úvod, jako ze začátku alba. Pompézní, dynamický a hlavně vážný. Skoro ke druhé minutě dojde k řeči i zpěv, opět se hádajíc s napodobeninou growlu, až k němu nakonec dojde. Skoro u páté minuty se začnou předvádět kytaristé, aby je po minutě opět dohnal zpěv, ten se jen vyřve a klávesák si střihne solo s kytaristou. Po osmé se vše vrátí k rovině rychlosti a tak album i dozní, zpěv už jen kolísá a album je u konce. No, pokud se k němu odhodláte a to Vám píši, že chcete, asi v tom každej najde stopu té své, power metalové smečky. S druhým poslechem jsem ještě více nadšen, ještě více mi to sedlo. Vnímal jsem výše psané …jo, tak dodáme počátky Freedom Call, Stratovarius. Prostě, tohle je perfektní počin. Je to vyvážené, kolísá, aby to nebralo v dechu sílu …a to hlavně kvůli wow momentům. Já mu nemůžu nic vytknout, protože album nemá slabé místo. Album je své, stojíc na prahu velikánů a může s nimi tasit meč. Tohle je power metal pro gurmány! Napsal bych ROCK ON, dnes se ale rozloučím takto …HEAVY METAL FOREVER!
10/10
Autor: Angel Derring
