LiveReact! Hajda Fest 2026: Vedro, déšť a poctivá dávka rocku, metalu i punku

Druhý ročník HAJDA FESTU se uskutečnil v pátek 19. června 2026 v libereckém areálu Kousek Piva, kde jej opět uspořádal Tomáš Hájíček Jr. Festival od samého začátku provázelo vydařené letní počasí. Slunce po celý den nešetřilo a návštěvníci i účinkující si museli poradit s opravdu tropickými teplotami. Ani velké horko však neubralo akci na atmosféře a areál se postupně zaplnil fanoušky tvrdé muziky.

Na pódiu se během celého dne vystřídala řada zajímavých kapel, které nabídly pestrou směsici rocku a metalu. Publikum si mohlo užít vystoupení The Rapist, Hejtman, Debustrol, Kurtizán z 25. Avenue, Krucipüsku i punkové kapely Tragedis. Každá z kapel přinesla vlastní energii a společně vytvořily program, který bavil fanoušky od prvních tónů až do závěrečného vystoupení.

Brány festivalového areálu se pro návštěvníky otevřely v 16:00 hodin. Už o půl hodiny později odstartoval hudební program domácí libereckou hardcore-metalovou formací The Rapist. Ta se postarala o pořádně ostrý úvod celého festivalu a od prvních minut bylo jasné, že se s publikem rozhodně mazlit nebude. Kapela naservírovala poctivou dávku tvrdého metalu podpořenou výraznými kytarovými riffy, hutnou basovou linkou a energickým projevem, který okamžitě vtáhl fanoušky do dění před pódiem. Lepší start druhého ročníku Hajda Festu si příznivci tvrdé hudby jen těžko mohli přát.

Po energickém vystoupení The Rapist převzala v 17:30 pódium kapela Hejtman. Její set odstartovalo filmové intro Escape from Torture od skladatele Jerryho Goldsmitha, po kterém se pódium zahalilo do dýmu a naplno vypukla metalová smršť. Zpěvák přivítal fanoušky slovy: „Pojďte k nám, my taky trpíme. Užijte si rock’n’roll!“ a tím odstartoval koncert, který si okamžitě získal pozornost publika.

Ačkoliv jsem tvorbu Hejtmana znal už dříve, právě živé vystoupení jsem si chtěl dlouho dopřát. Hned úvodní skladba Jiný druh ukázala, proč si kapela získává stále více fanoušků. Tvrdé riffy, precizně zahraná kytarová sóla a výborná souhra celé kapely vytvořily skutečně působivý začátek jejich setu. Pod pódiem se postupně scházelo stále více lidí a navzdory tropickému vedru bylo vidět, že fanoušci si koncert užívají naplno. Na metal se zkrátka pařilo od prvních tónů a atmosféra každou skladbou sílila.

Jen těžko se dalo určit, kdo byl skutečným headlinerem letošního Hajda Festu. Za mě jím byly všechny kapely, protože každá nabídla výborný výkon a přispěla k jedinečné atmosféře festivalu. Pro většinu návštěvníků však byl jedním z největších taháků večera bezesporu Debustrol v čele s Martinem Kolinssem.

Jakmile se z pódia ozvalo dnes už legendární: „Tak si všichni userte, je tady Debustróóól!“, fanoušci okamžitě zareagovali hlasitým aplausem a bylo jasné, že nastává jeden z vrcholů celého dne. Debustrol od prvních tónů ukázal, proč už desítky let patří mezi nejvýraznější jména české thrashmetalové scény.

Přestože jejich koncert trval přibližně 45 minut, kapela stihla nabídnout vše, co si fanoušci přáli – nekompromisní nasazení, tvrdý zvuk i výraznou pódiovou show. Zazněly skladby Umučená, Svět, co zatočí s tebou i Zakuklenci, které pod pódiem vyvolaly bouřlivé reakce. Právě během skladby Svět, co zatočí s tebou se na scéně objevil i známý hororový maskot Freddy Krueger se svými ikonickými kovovými drápy, čímž ještě více podtrhl temnou atmosféru celého vystoupení.

Samotný závěr koncertu pak patřil okamžiku, na který fanoušci Debustrolu vždy netrpělivě čekají. Martin Kolinss přinesl na pódium svou ikonickou motorovou pilu s logem Debustrol, kterou symbolicky „rozezpíval“ společně s kapelou. Burácení motorové pily se stalo nedílnou součástí finále a celé vystoupení uzavřelo přesně tak, jak se na jednu z největších legend českého metalu sluší – hlasitě, energicky a s obrovským potleskem publika.

Po delší zvukové zkoušce Kurtizán z 25. Avenue nabral program festivalu poměrně výrazné zpoždění, které se nakonec promítlo i do času vyhrazeného poslední vystupující kapele. Fanoušci si však na vystoupení trpělivě počkali a rozhodně nelitovali.

Jakmile kapela nastoupila na pódium, přivítal publikum zpěvák Tomáš Vartecký slovy: „Tak my jsme Kurtizány z 25. Avenue a vy jste to nejlepší publikum na světě, tak si to užijte!“ Vartecký, který je neodmyslitelnou součástí české rockové scény už od 90. let a proslul svým osobitým hlasovým projevem i charismatickým vystupováním, dokázal od prvních okamžiků navázat s publikem skvělý kontakt.

Pro mě osobně šlo o premiéru naživo a na koncert jsem se opravdu těšil. Kapela mě rozhodně nezklamala. Po celou dobu vystoupení létaly nad publikem malé barevné balónky, které členové kapely vypouštěli do davu a které dodávaly koncertu originální a téměř až snovou atmosféru.

Velkou zajímavostí je, že Kurtizány z 25. Avenue letos po šesti letech vydají nové album My z konce světa, na které fanoušci netrpělivě čekají. Na Hajda Festu však zazněly především skladby z dosud poslední studiové desky Honzíkova cesta, které publikum přijalo s nadšením. Jejich alternativní rock na mě zapůsobil velmi pozitivně a koncert mě příjemně překvapil svou energií i muzikantskou kvalitou.

Nejsilnější momenty přišly hned dva. Prvním bylo, když se během koncertu po celodenním tropickém vedru spustil lehký déšť. Místo aby fanoušky rozehnal, přinesl vítané osvěžení a atmosféře dodal ještě větší kouzlo. Druhým vrcholem byla skladba Omylem, při níž se ke kapele připojili hosté Josef Křeček, baskytarista Krucipüsku, a také pořadatel festivalu Tomáš Hájíček Jr., který je zároveň bubeníkem této kapely. Společné vystoupení sklidilo zasloužený potlesk a patřilo k nejzajímavějším okamžikům večera.

Kurtizány z 25. Avenue pro mě byly jedním z nejpříjemnějších překvapení celého festivalu. Pokud budu mít příležitost, velmi rád si jejich koncert znovu nenechám ujít. Nabídly totiž nevšední hudební zážitek, výbornou atmosféru i skvělý muzikantský výkon.

Největší návštěvnost pod pódiem byla bezpochyby během vystoupení domácí kapely Krucipüsk. Jakmile se blížil jejich nástup, bylo vidět, že právě na ně většina fanoušků netrpělivě čekala. Ačkoliv měl Hajda Fest po celý den silný program, pro mnoho návštěvníků byl headliner večera jasný.

Koncert odstartovalo efektní intro se světly připomínajícími policejní majáky doprovázenými jejich typickým houkáním. Následovala skladba Musím do Mexika, která okamžitě rozproudila dav pod pódiem. Atmosféra každou další minutou gradovala a bylo znát, že Krucipüsk hraje před domácím publikem.

Při skladbě Criminal tleskali fanoušci nad hlavami a frontman Tomáš Hájíček na to s typickým sobě vlastním humorem reagoval slovy: „Správně, zatleskejme si, protože za všechny sračky v týhle republice si můžeme sami.“ Publikum jeho narážku odměnilo smíchem i bouřlivým potleskem. Právě podobné momenty dokazují, že Tomášův osobitý humor a komunikace s fanoušky jsou nedílnou součástí koncertů Krucipüsku.

Velmi příjemným okamžikem bylo také sledovat, jak na jednom pódiu společně vystupují Tomáš Hájíček a jeho syn Tomáš Hájíček Jr., který je zároveň pořadatelem Hajda Festu. Starší z dvojice během koncertu svého syna veřejně podpořil a ocenil práci, kterou odvedl při organizaci druhého ročníku festivalu. Byl to silný moment, který sklidil velký potlesk publika.

Pod pódiem bylo rušno prakticky při každé skladbě, ale největší „bordel“ nastal během dnes už kultovní písně Cirkus dneska nebude. Tomáš Hájíček si při ní tradičně nasadil klaunský nos a svým vtipným uvedením skladby opět pobavil celé publikum. Jeho humor je zkrátka jedinečný a právě díky němu mají koncerty Krucipüsku nezaměnitelnou atmosféru.

Došlo i na skladby z aktuálního alba Hovnozle, včetně stejnojmenné titulní písně, které fanoušci přijali s velkým nadšením. Nechyběly ani další osvědčené koncertní pecky a po celou dobu bylo vidět, že kapelu i publikum žene kupředu vzájemná energie.

Vidět Krucipüsk po letech znovu naživo pro mě byl skvělý zážitek. Je to kapela, u jejíchž koncertů se člověk jednoduše nenudí. Vedle tvrdé muziky nabízí i výbornou komunikaci s publikem, nadhled a humor, díky kterým jejich vystoupení baví od začátku až do posledního tónu.

Samotný závěr druhého ročníku Hajda Festu patřil punkové partě Tragedis z Jindřichova Hradce. Přestože se kvůli předchozímu časovému skluzu jejich koncert musel zkrátit, kapela předvedla výkon, který rozhodně stál za to. Bohužel se kvůli omezenému času nedostalo na jednu ze skladeb, na kterou jsem se osobně nejvíce těšil, a navíc po skončení vystoupení Krucipüsku část návštěvníků areál opustila.

Jako by toho nebylo málo, krátce po začátku koncertu přišel i vydatný déšť. Punkáče pod pódiem to ale vůbec nerozhodilo. Naopak – ti nejvěrnější zůstali, zpívali, skákali a užívali si koncert naplno. Právě v takových chvílích je vidět, že opravdové fanoušky počasí jen tak nezastaví.

Tragedis je sedmičlenná kapela, která má rozhodně co nabídnout. Její zvuk obohacují i dvě talentované muzikantky – jedna hraje na akordeon, druhá na housle. Právě spojení klasických nástrojů s energickým punk rockem dodává jejich tvorbě originální charakter. I přes zkrácený set zazněla například skladba Za tím si stůj, která pod pódiem sklidila skvělou odezvu. Nechyběli ani fanoušci s barevnými číry, kteří dokazovali, že punková komunita má stále své pevné místo. Energie kapely byla doslova nakažlivá a přes nepřízeň počasí dokázala udržet výbornou atmosféru až do úplného konce festivalu.

Druhý ročník Hajda Festu ukázal, že se z této akce stává pevná součást letní festivalové sezóny na severu Čech. Organizátor Tomáš Hájíček Jr. společně se svým týmem připravil festival, který nabídl pestrý program, kvalitní zvuk, příjemné prostředí i skvělou atmosféru. Přestože se během dne objevilo drobné časové zpoždění a závěr ovlivnil déšť, na celkovém dojmu to nic nezměnilo.

Hajda Fest opět potvrdil, že není jen o hudbě, ale především o lidech, přátelské atmosféře a společném setkání fanoušků rocku, metalu i punku. Pokud bude festival pokračovat stejným směrem i v dalších letech, má rozhodně našlápnuto stát se jednou z tradičních akcí české klubové a festivalové scény. Už teď se dá říct jediné – třetí ročník bude rozhodně stát za návštěvu.

Celý fotoreport ZDE

Autor textu: Mates Brush Schtetina

Foto: Zdeněk Drbohlav