INT3RWI3W!! se skupinou the Fods

Velmi zajímavou a rozmanitou skupinou z UK jsou the Foods, a my si je probereme ať se s kapelou také seznámíte. Hudbu mají místy až vtipnou. Nejen vtipně zajímavou.

„Ahoj bando, odkud jste?“

„Ahoj. Původně pocházíme z Warringtonu, což je mezi Liverpoolem a Manchesterem v severozápadní Anglii. Všichni tam pořád jezdíme, no jo, druhý Fod v té oblasti bydlí a i několik dalších kluků, kteří se objevují a vystupují z Fods kolektivu, žijí stále v severozápadní Anglii.“

„Jak jsem napsal v hlavičce tohoto rozhovoru. Vy hrajete směs různých žánrů, kde si každý může přijít na své. Jak to tedy je?“

„Ano, tak to chceme. Začínali jsme jako indie punk rock a stále se občas vracíme k typografii. Píšeme, co nás napadne, písně se vyvíjejí za pochodu. Vždy záleží na tom, který zpěvák, nebo člen skupiny se chce jakým způsobem vyjádřit.“

„Ještě zůstaneme u té směsi. Některé skladby a to je pro mě hodně zajímavé. Máte příkladně začnete v alternativě a přejdete do indie, další skladba je heavy rocková kde najednou začnete mydlit punk a vrátíte se opět do heavy rocku atd.“

„Ano, a myslíme si, že se nám to daří dobře. Každá píseň má svůj vlastní život. Záleží také na náladě, v jaké se nacházíme, a na tom, jak texty působí. Neexistuje žádný skutečný vzorec, texty nabývají tvaru postupem času.“

„Uvedli jsme heavy rock, indie, punk, alternativ rock, co tam máte dál?“

„Je tam bluesová písnička, trochu klasického rocku a jednu písničku jsme zremixovali do trip hopového stylu. To sice není naše práce, ale milujeme to. Taky máme jednu skladbu zremixovanou EDM producentem.“

„Myslím že svou tvorbu berete vážně, ale zároveň vtipně. Prostě vtipně zajímavou. Vtáhněte nás do své tvorby.“

„Bereme to vážně, chceme produkovat dobrou hudbu, zároveň to je koníček. Pokud vás koníček nebaví, pak nemá smysl se jím zabývat. Doufáme, že se to projevuje i v našem zvuku. Sami sebe jako lidi rozhodně nebereme nijak zvlášť vážně, jsme hrdí na to, co the Fods zatím vytvořili.“

„Kdo kapelu tvoří? Na co hraje?“

„Kapela, je v podstatě stará. Hudební pomoc získávám od lidí, na které se v různých fázích spoléhám. Alan, Ez a Ben se podílí na skladbách Fods. Snažím se zapojit různé vokalistky v závislosti na zvuku písně. Zatím se zdá, že to funguje dobře.“

„Členové skupiny hrají, nebo hráli ještě v něčem jiném?“

„Ez byl původním členem Don’t Argue už ve školy. Ben nahradil našeho původního bubeníka a jak se Don’t Argue rozpadli, proměnili se ve Flawed a Alan byl v Flawed nedílnou součástí.“

„Oč se opíráš v tvorbě a textech?“

„Představivost. Píšu jen velmi málo o situacích z reálného života. Raději si ve svých slovech zachovávám pocit předstírané víry. Samozřejmě se zde odkazuje na situace, ale ty jsou obvykle z pozice juxtapozice, takže pravděpodobně pocházejí ze situací, které jsem pozoroval, spíše než z osobní zkušenosti.“

„Podobná otázka. O koho se opíráte v hudbě? Z koho vycházíte?“

„Hudba vychází ze srdce a z mysli. Pokud něco zní dobře, použijeme to. Například pro „A Matter of Time“ Al používal bonga a nebyl si jistý směrem, ale jak jsme ji doplnili, hráli silněji s basou, stala se z ní skladba, která existuje dodnes. Vždycky ji zpochybňujeme a snažíme se ujistit, že i když se snažíme trochu diverzifikovat, stále má zvuk, který nám vyhovuje.“

„Pojďme na vaše alba. Jak vy to tam tedy máte. Něco vyšlo fyzicky, něco jen digitálně. A kde mohou eventuálně naši čtenáři k vaší hudbě přijít?“

„Veškerou naši hudbu najdete na našem Bandcampu. Snažíme se lidem nabídnout různé možnosti, protože mít fyzický vinyl je stále něco, s čím se hudební nadšenci hodně ztotožňují. Na druhou stranu, pro nezávislé umělce je velmi drahé vydat vinyl. Osobně miluji vinyl, který vyrábíme, a Al odvádí skvělou práci při shánění nejlepších materiálů, nejlepších nabídek a pak i těch nejlepších firem, které nám ho vydají.“

„Jak jste na tom s koncertováním? Kde všude jste hráli?“

„Bavíme se o tom, ale logistika, obzvlášť s ohledem na množství zpěváků, které máme, by to značně ztížila. Úplně jsme to nevyloučili a byl by to pro nás velký milník, ale alespoň v tuto chvíli je to ještě daleko. Zatím nehrajeme.“

„A co zahraničí? Už jste byli?“

„Ne, pokud se nám to někdy podaří, pravděpodobně bychom jeli po Velké Británii a USA.“

„Když už jsme u zahraničí Čechy a Slovensko znáte? A nějakou skupinu z těchto dvou zemí znáte, nebo zpěváka? Třeba Miro Žbirka?“

„Podívám se na ně, pořád hledám novou hudbu. Máme rozhlasový pořad, takže hledání nových a zajímavých umělců je naší prioritou. Mimochodem, Bratislava je jedno z mých nejoblíbenějších měst. Když jsem žil v Londýně, byli jsme tam několikrát a vždycky jsme se skvěle bavili.“

„Pokud by jsi měl k nějakým kapelám přirovnat the Fods, které by to byli?“

„Asi jako The Clash. Dělali rozmanitou hudbu, měli absolutní klasiku, ale měli i skladby, nad kterými si lidé trochu lámali hlavu. Jejich zvuk byl jedinečný, průkopnický a ikonický. V dnešní době je těžké být průkopníkem, to na nich miluji a rozhodně si od nich bereme trochu inspirace.“

„Proberem název. Proč jste si dali the Fods? Už to naznačuje formu vtipálků.“

„Čtvrť Warringtonu, odkud Al pochází, se jmenuje Orford. S warringtonským přízvukem se vyslovuje „Orfod“. Takže vynechali jsme „Or“ a zůstal „Fod“.“

„Skladby vypouštíte ven postupně, což je v pořádku, tak se nebudu ani na toto ptát. Co nového pro rok 2026 myslím tím tour po Evropě, nebo nějaké videoklipy. Nenarazil jsem na mini movie. Jak to máte?“

„Písničky vydáváme, jakmile jsou hotové. Z alba, které očekáváme jako 10 skladeb, jsme vydali 8 skladeb, takže nám zbývají 2 k dokončení. Máme asi 5 nebo 6 skladeb v různé fázi dokončení, takže v roce 2026 očekáváme vydání dalších 2 skladeb z tohoto alba, vydání alba, natočení vinylu na oslavu a připomenutí všech, kteří se na něm alespoň trochu podíleli, a pak se přesuneme k vydání, které budou tvořit album číslo dvě. Také možná, vydáme vánoční album. O tom více později.“

„I já se rád zasměji. Máte nějaké vtipné zážitky s kapelou z natáčení skladeb? Z hraní na koncertech, nebo festivalech? Z cest na koncert?“

„Protože jsme už mnoho let nehráli koncerty a nahrávali jsme na dálku, už se často nesetkáváme na stejném místě. Koncert, který mi utkvěl v paměti, i když velmi mlhavě, je ten, kdy jsme hráli v The Buttery na Nottinghamské univerzitě. Muselo to být někdy v roce 1994. Předchozí bitvu jsme vyhráli, takže jsme obhajovali titul, což znamenalo, že jsme byli hlavní hvězdou. V 11 hodin dopoledne jsme měli zvukovou zkoušku a na pódium jsme vystoupili až ve 22 hodin, takže jsme mezitím popíjeli. Než jsme vyšli na pódium, trápili jsme se s tím, jak správně zapojit nástroje do zesilovačů. Rozhodně jsme zapomněli slova našich vlastních písní. Jedenáct hodin popíjet před koncertem se nedoporučuje!“

„Na který koncert nejraději vzpomínáš a proč?“

„Pravděpodobně první koncert, k EP Don’t Argue. Bylo to na naší staré střední škole. Odehráli jsme tři vlastní skladby a dva covery. Tyhle originály teď tvoří skoro polovinu EP Don’t Argue.“

„Z tvé tvorby, kterou skladbu máš nejraději a proč? A fanoušci? Mě přijdou skoro všechny dobrý, ale nejvíc se mi líbí My Fine Derangement.“

„My Fine Derangement je dobrá volba. Je to dobrá skladba a osloví široké spektrum lidí. Pokud jde o Don’t Argue, moje nejoblíbenější je Volumes of Silence, prostě kvůli atmosféře a způsobu, jakým to celé vzniklo, a myslím, že konec je velkolepý. Moje nejoblíbenější z poslední doby je asi I Get Blamed. Myslím, že slova jsou skvělá, velmi ironická a vtipná, a konečný výsledek byl skvělý. Rád bych ji hrál živě, na koncertech.“

„Jak vy to máte s provozem, natáčením toho vašeho rádia? Nějaké bližší informace a odkaz?“

„Rádiu se daří opravdu dobře. Jsme v privilegované pozici, protože nám indiemusicfans.com dává platformu pro sdílení úžasné nezávislé hudby a můžeme objevovat skvělé kapely z celého světa. Doufejme, že v blízké budoucnosti bude publikováno v publikované podobě a že o jeho vysílání projevily zájem i jiné stanice. Opakované pořady najdete na Mixcloudu a jeden z nich si můžete užít níže.“

„Díky moc za krásné povídání. Snad není poslední. Uvidíme se, uslyšíme se. Držím palce.“

„Díky že sis nás všiml. Rozhodně to nebereme jako samozřejmost.“

Autor: Alan Rohan

https://www.facebook.com/share/1FpHJDRBkP