Pokud vás zaujala má první recenze na druhé album CHEZ KANE, tak dnes navážeme v obdobném duchu. Tentokráte k Norské zpěvačce Issabel Oversveen a její kapele ISSA. Jedná se o další moderní královnu rocku, hard rocku. Opět ucítíte záchvěvy po vzoru Vixen, Chez Kane, Def Leppard nebo Tyketto až skrze House of Lords. Víte, obě děvčata jsem poznal ve stejný čas, obě mě naprosto uchvátila a Issa, Issa s novinkou dělá přesně to co Chez Kane. Obě navazují tam kde skončily. Sic mi první přehrání tolik nesedlo …spíše jsem v tom hledal něco jiného, ale styl, který mělo předešlé album QUEEN OF BROKEN HEARTS, od kterého uteklo něco málo přes rock, je víceméně stejný. Opět umí udeřit silně, ale i vázat atmosféru. Ovšem na rozdíl od Chez Kane, neplodí takové tempo. Tohle je lehčí odvar, který stále tvrdě vrývá písma ISSA do srdce, jako v duši rockerskou, stejně jako ROCK & HARD ROCK. Ovšem pozor, album má jedno obrovské plus a tím je Marco Pastorino (Freedom Call, Temperance a další), aneb vedoucí rytmické kytary. Album má neskutečně krásné vyhrávky a to je u rocku velmi vzácné, tento styl čekejte u power metalu či symphoniců. Tady se překonaly! Inu, „LIGHTS OF JAPAN“, aneb sedmé album. Kapela působí od rocku 10 a víte co, ještě tu je basák a pokud vás zaujali výše jmenované kapely, tak z nich tu působí i Michele Guaitoli, který mimo jiné byl účastníkem předešlého alba VISIONS OF ATLANTIS. Takže jízda, která trvá přes třináct let, má nově i zvučná jména. Noooo …vlastně ne! Vemte si třeba album RUN WITH THE PACK a kytaristu z Ancient Bards, nebo v prvotině choristu z PRIMAL FEAR a co více, sám zde bubnoval ULI KUSCH z GAMMA RAY či HELLOWEEN. Osobně mohu říct, že Issabel Oversveen je obdoba Amandy Somerville, v rockovém podání. Zná se kde s kým, hrála kde s kým a jejich soukromá alba, jsou vždy více než ohromná jo a mimochodem, abych nešetřil zvučností, mezi alby se objeví i bubeník Hammerfall. Zkrátka, tady máte odpověď na to, co je zde spácháno. Jdeme na samotné songy a prvým je ,,LIVE AGAIN‘‘. Jo, tady započala má zvědavost. Tohle byl první lyric videoklip a popravdě, následující song, který je obdobným počinem a stejně tak prvním videoklipem, je tím nejlepším, co album dává. V podstatě, tohle je to, co se vyrovná půlce alba CHEZ KANE a taky to tak skončí …nebo ne? Ale stranou, zde se dere rozmanitost ve hře. Text, který říká, že už více nejde snést…ano, klišé. Ale na mě to zabírá. A co více, už zde si brnkálisti předpřípravý půdu a ve svém sólu, udeří akordy života. Co více dodat, snad jen konec, kdy změní LIVE za LOVE a tím vyřve poslední sekundy songu. ,,LIGHTS OF JAPAN‘‘, co dodat. Klávesy, nějaký efekt v zádi a pozvolna zesilující bicí v rozpravě s kytarami, jako basou. Zvolníme, aby se mohlo v refrénu hovořit v síle rychlosti. Tohle je kolísavá frekvence, která více než funguje, protože tohle jsou ty songy, kdy máte chuť zbořit zeď. A upřímně, možná se v průběhu poupravím, ale je to jediné, co jen v textu!, má něco společného s Japonskem. Moc nechápu ten význam, světlo Japonska. Co ovšem chápu, je srdeční frekvence, která nejvíce zapůsobí na konci songu, kdy si myslíte, že song končí. Ne, on jen dostane druhý dech. Co si opravdu zamilujete, jsou Issabeliny výšky, které uzemní riff kytar a to je tu hodně časté!
,,SEIZE THE DAY‘‘ a chci srovnávat, bohužel mám okno a aktuálně vám nepopíšu, co vnímám v náběhu. Je to ovšem reference …možná Whitesnake? No pro mě brouk v hlavě. Celý song si hraje s tempem a stále na nás chrlí dynamickou souhru nástrojů se zpěvem. Jo, snaží se zjemnit, ale defacto to neumí… a to je sakra dobře! Jo a musím podotýkat sólu kytaristů? …musím! ,,STOP THE RAIN‘‘ …no je zima, takže spíše už aby bylo třicet v plusu, nesnáším zimu, fuj! Jo počkat, Issa, pardon. Tohle je první text, který si Issa v tomto albu napsala a taky jediný. Taky je to nejslabší song, má to souvislost? Spíše ne, to si jen rýpla panna ve mě. Je to prostě takový lehounký ploužák, ve kterém se snaží vyřvat dotaz, kdo zastavíme ten déšť. Tohle je obdoba textů, kde se si pisatel hraje s deštěm, ve stylu emocí, tady se to ovšem moc nepovedlo. Nic, dalším songem začíná více než romantickým názve ,,MOON OF LOVE‘‘ …defacto skrze text chápu, proč se album vydalo před valentýnem. Tohle je ten typ songu, který své milé chcete pouštět v počátku rande doporučuji! Zesilujíc kytary v rozpravě s bicím a co více, přidá se saxofon …ach ta atmosféra se dá ždímat. Je to nádherné! Sám saxofonista si zde střihne sólo, ve zcela excelentním tempu. Velice rychle si zamilujete Issabeliny skřeky a víte přesně kde? Přesně v moment, kdy ona zařve, kdo vezme svou šanci v měsíci lásky a bicmen to zpečetí. V konci i saxofonista. Tohle si zamilujete! A co více, zapnete album znova, aby jste mi dali zapravdu, že výkřiky jsou zpečetěné nástroji spoluhudebníků. Mimochodem, na bicí zde hraje Marco Andreetta a na klávesy James Martin.
,,CHAINS‘‘, víte už v počátku jsem cítil závan moderního soužití, ve staré atmosféře. Tohle pochopí milovníci zvuku, efektů a hlavně ti, kteří mají neposlouchané nejedno album. Staré nahrávky neměli tolik možností jako dnes a proto byli a jsou lepší. S tímto nejspíše nebudete souhlasit, já si za tím ovšem stojím. Issa promítá oba světy v jeden s příměsí těch power metalových riffů. A song započne přesně jedním efektem, za rozpravy kláves. Osobně jsem nemohl přijít v počátku na chuť třetímu až pátému songu a album jsem si více vychutnal až s tímto, do samého konce a to byla veliká chyba! Samotný song Moon…, je excelentní věc, jako Saize…, ale stranou. V textu se jedná o klasický romantický love song, aneb mé soužití …ve hře o klasickém náběhu, který má své dynamické tempo. Svou duši a rozpravu. A co více, opět se vracíme na začátek, kde v půlce dostane druhý dech. A to celé je obalené v moderně, která se odívá ve starém kabátu. Bravo! ,,FIGHT TO SURVIVE‘‘. Tohle bych bral jako dobrou odbočku a to k discu. Celý song se nese v duchu skákačky, zabalené v akordech pohybu boků. Ovšem jen do momentu, kdy se začnou předvádět kytaristi …asi i proto na ně přijeli policajti …no slyším po nich houkačky, tak jak si to mám vyložit? To je ovšem další náběh k jejímu křiku. Noooo …ve skutečnosti, když to vezmu po textové stránce, celý song je jako rytmus aorty. Srdce vám tluče a nejednou přestává, bojujete o život. Celý text jedná vážně a budu jej citovat. Cítím blížící se nebezpečí, cítím co ulice dnes prožili. Vím že tu někdo je …ale budu se držet. Pak přichází ten boj o život. A nyní bojuji o život v této nebezpečné zóně. Propláču noc …budu bojovat o přežití. Celý song má hloubku i šířku. To, čemu Čech neznalí jazyka nerozumí, je pro něj jen duc, duc song. Pro mě song, který se více než sladil s poselstvím. ,,ITS OVER‘‘, to je nejdelší song, který má krásných pět a půl minuty. Náběh jako od Europe, vše se nechá na bubeníkovy a basákovy, aby si i klávesák následně přiťukl, jako při gratulaci skleničkou decentně. Song nikam nespěchá, zpěv je ladný a následně je tu refrén, jako husí kůže, která podléhá unisonu. Vše expanduje v atmosféře! A pak repete, protože nám to nestačilo a refrén ještě více přitlačí a důraz na slova, že je konec, přebírají následně kytary…tohle je masakr! A notabene, když své výkřiky, v konečném solu, zarazí silně v hlase. ,,I GIVE MY HEART‘‘. No, no mezi hrou vnímáte takovou tu svatební atmosféru a když začnete vnímat text, začnete chápat. Našli jste toho pravého a více než jej milujete. Další typ na Valentýna! Tohle je krásný ploužák, který partnerku jemně přinutí kráčet v otočce, aby se vám vrátila ladně do náručí. …aneb chci citovat konečnou větu v refrénu. Uchopíš mé srdce, prosím neopouštěj jej! Zpívá to ladně, není v tom důraz, jen cit, který je procítěn v té hluboké a nezlomné naději …tak snad i vám neshoří! Jo a ke konci je opět…ladné! …působení kytaristů v solu. ,,SHADOW TO THE LIGHT‘‘ Tady v rockovém tempu přitvrdíme a ke slovu se už od začátku hlásí kytary, to ovšem rychle opadne a vše je souhrou bicích, se zpěvem a to až do mezihry. Víceméně, má milovaná repetetivnost našla svou pozici a je zde. A najednou příjde poslední song a těhle pětačtyřicet minut, je skoro u konce. ,,ILL BE WAITING‘‘ aneb budu čekat a to samé i já, neb další počin, to bude opět něco! ..snad. Jako předešlé alba, i tohle je nádhernou plavbou, ve vodách hard rocku. Inu, co nám dá tento song? No zprvu řeknu že tempo zdivočelo, prostě si řeklo, že je konec a chce mejdan. To jej ovšem po chvilce přejde …spíše ne. Je to krásně sladěný konec se zpěvem a souhrou nástrojů, kde název songu je i vyvrcholením mezihry, kterou doplní už jen klávesák. Nenechá vydechnout a vy se vyžíváte v posledních rytmech, jako v Issabelině zpěvu. Ještě naposledy si vychutnáte sóla a víte co navíc… …ano, opět ten druhý dech. Mistrovské album! ISSA & LIGHTS OF JAPAN, tohle album mi zprvu nesedlo v celku, nyní po dalším přehráním, jej miluji o chlup více a nejspíše ho budu považovat za jedno z nejlepších. Snad za to mohly prvotní dva songy, které jsem točil do zblbnutí …což nyní vnímám jako chybu, protože mi to zkreslilo vnímání dalšího. Jedno je však jasné, Chez Kane má konkurenci a to velkou! ROCK ON!
9/10
Autor textu: Angel Derring
