Dnes zabrousíme k Sokolovu, nebo Lokti? Osobně se ztrácím, kde vlastně samotné END OF SCREAM má kořeny vzniku. Jedno, ale vím a tím je novinka, kterou v počátku prosince pokřtili…cca. pár dní po vydání. Mimochodem, hostem byl symphonic metal band a to MULLLUST z Německa, kteří mají také čerstvou desku! Ale zpět, třetí album nese název Revalation, stejně tak nese krásných pětačtyřicet minut, plné skvělých vyhrávek v instrumentálním (a to čistě!) stylu. Nyní se ptám, jste milovníci skladby ORION od Metallici, vychutnáváte si Drumming Syndrome od Miloše Meiera? Či máte raději ty alba, od Yngwie Malmsteen, kde spíše hraje a nezpívá, tak se začtěte. Tahle kapela sází na zvuk nástrojů a zpěváka zde nenajdete, což je dle mého i jeden obrovský plus a tím je jazyk, ten je nepoutá a kapele se otvírají možnosti a s tímto třetím albem, si je více než zaslouží! S tímto dílem čekejte šest hráčů a to Tomáš Štěpánek …mimo jiné OXHOLE, které letos vydalo také desku, první a za mě dost dobrou, aby se dostala do top pětky alb !22! ..zde však bere kytaru do ruky …joo a mrkněte na youtube Oxhole, mají zde rozhovor se soutěží. A vedle Tomáše, Vítězslav Adamec s houslemi, Jan Svoboda & Ondřej Štěpánek s kytarou, Vladimír Zábranský s basou a na bicí Oldřich Červenka. Vše započne skladbou ,,HUMAN RACE‘‘ a hned v počátku cítíte atmosféru, která se postupně zmocňuje s pohledem na album, které je laděné do sci-fi města a možná i blízké budoucnosti. Nástroje si krásně povídají, nechává se prostor každému, nádherné sólo houslí, stmelené po chvilce v rozpravě bicích s kytarou a basou jasně hovoří o příběhu mezi řádky. A ten, ten je na …třeba i na tobě. Doporučuji zavřít oči a vnímat ostatními smysli. A pokud umíš anglicky a už album máš, napoví ti jeho otevření …což je více méně i nevyhnutelné (myšleno v tom smyslu po přečtení). Mimochodem, dají se v pozadí vnímat chóristky a to nejen zde. Album sází na různé efekty, doplňky k rytmu hry. ,,UNLIMITED‘‘ započne v rozpravě kláves, aby následně stvrdilo s bicím tempo ladné, které si urvou pro sebe kytary v mezihře. ,,OVERTIME‘‘ zní jako stará arkádovka, tedy, pokud tu jsou starší čtenáři a vybaví si herny, tak v tomto duchu započíná song. No a následně už vše berou ostatní instrumenty a arkádovka se nám občasně připomene. ,,DEAD END‘‘ uvedou houslisté a následně je doplní bicí. Tenhle song se mi líbí hodně z jejich stránky, mají zde krásné působení a když dozní jejich part, ukážou se ostatní, aby oni nabrali dech a opět jej brali Nám posluchačům.
,,THE REVELATION‘‘ no a jsme za půlkou alba, zde v pochmurné náladě opět začnou houslisté své requiem v klávesy sladěné ….a ty mě osobně chybí v živém vystoupení, bylo by krásné, kdyby byli i normálním zpestřením a ne efektem samplů. Vše pochvilce vplouvá do klasických kolejí a atmosféra opět vzrůstá a notabene s chóristkami. ,,MEMORY‘‘ má ikonicky krásný úvod v poklepání do kláves …no v podstatě mi to zní, jako pirátský song, snažili se v náběhu ladit nebezpečí? Vzpomeňte na začátek recenze. ,,LEFT BEHIND‘‘ už jen dolaďuje předešlé psané, vnáší tempo v mezihře, kterým i skončí, aby přivedl ,,BURNOUT‘‘. Tenhle song mám nejraději, nádherný náběh, kdy Olda kopne do škopků a vše bere rychlost, než to opět spadne v lehounký závan, jako celé album. Ovšem, když opět přitvrdí a chóristky se v zádi ozvou, stmelené se zvukem, které unisono bere za své …je to zkrátka nádhera. No a nejdelším songem je ,,RESTART‘‘ s krásnými osmi a půl minutami. Začne s ladným poklepáním kláves, nikam se nežene a najednou vše evokuje v rozehře nástrojů. Je tu nový začátek a příběh, který jste vnímaly za poslední necelou hodinku, který jsem vám doporučoval domýšlet, zde má i skončit. Ale ještě oči neotvírejte, stále je to finálních osm minut. Kluci se nám chtějí předvést a tak ke slovu přichází zprvu kytara a její sólu, následně se začlení a na řadu příjde druhá a to hezky s bicí. No a nesmí chybět divočina, neb zrychlí a v zádi už slyšíme zesilující houslisty. I ti se zde střihnou v konci sólo a vše najednou, se souhrou, dokypí v konec desky. No a nyní k mínusům. Osobně na ně zajdu občasně, nevynechám křest, neb s druhou deskou a jejich křtem, jsem je poznal a dosti mě zaujali. Ovšem nejsem milovník výše jmenovaného a ke hře potřebuji zpěv. Takže je to mínus nemínus. Na mě to začne být po delší rozpravě dosti repetetivní a začínám se v tom topit. Album má nádherné momenty a kluci se snaží hru oživit. Ovšem ona samotná hra je místy až moc ,,rovná‘‘ a ten zpěv by si tam našel text. To je ale jen a pouze můj názor. Pokud jste milovníci vážné hudby a rozjímáte při její metalové verzi, našly jste skvělou novou bandu, neb stopy tam občasně jsou. Stejně tak výše psaného. Je to album k rozjímání, k vypnutí a odpočinku. Koncert si více než užijete, neb ten zvuk zesílí. No a pak je tu tempo alba, celé je jakoby stejné, nenajdete jakoby rychlí song. Vše je kořeněné zhruba stejně …pardon, cítím rychlost jinak. Názor ovšem padá s živým vystoupením, neb tam se mi to zdá jinak procítěné, než z nahrávky, která se právě točí v hifi. Inu, je to pro mě opět oříšek se známkou a víte co, dáme jim devítku. Jsou šikovní a kreativní, zaslouží si jí! U mě mají osmičku, ale z pohledu milovníka hry, za devět. Těším se, až někde o ně opět zakopnu! ROCK ON!
9/10
Autor textu: Angel Derring
