Oblíbená finská kapela, Sonata Arctica, vydala dne 8.3.2024 další album. A to je určitě dobrý důvod napsat na něj recenzi. Je to jejich už 11. studiové album (když nepočítám různé přehrávky) a má být jejich návratem zpět k power metalu. Je pravda, že po dvou akustických nahrávkách už to chtělo zase jednu pořádnou.
Kapela je už na scéně více jak 25 let (dokonce je skoro stejně stará jako já) a posledních 10 let si již drží stálou sestavu, která evidentně skvěle funguje dohromady a stále v ní panuje přátelská nálada. Složení zní: Tony Kakko (Zpěv), Elias Viljanen (kytara), Henrik Klingenberg (klávesy), Pasi Kauppinen (Basa), Tommy Portimo (bicí).
Poslední album nese název “Clear Cold Beyond” a obsahuje celkem 10 originálních skladeb. Fyzické CD má navíc přidané ještě dva bonusové songy, které tu sice rozebírat nebudu, ale rozhodně stojí také za poslech. Tak teď pojďme postupně od začátku.
První skladbu pojmenovali “First in Line”. Začátek je nejdříve velice dramatický, ale pak se později rozjede do rychlé a příjemné melodie. Vokály zní jako typický Tony, přechází ze zpěvu až do skoro mluveného slova pro dramatický efekt. Refrén je také melodický, včetně zpěvu s pěkným textem.
Druhou pozici na albu dostala skladba “California”. Opět slyšíme rychlou, i když tentokrát více basovou, melodii. Nálada písně je celkově veselá a přináší radostný pocit.
Album pokračuje skladbou “Shah Mat”. Opět velice dramatický začátek, hodila by se i do filmového thrilleru. V této náladě pokračuje také v můstku. Líbí se mi jak si Tony hraje s polohami svého hlasu a mění projev tak, aby se perfektně sladil s hudbou.
Další skladba “Dark Empath” je asi má nejoblíbenější, už od chvíle co vyšla jako single. Objevují se zde tvrdší metalové riffy, zároveň s jemným zvukem kláves. Tohle je podle mě úplně typická Sonata Arctica. V můstku se nejdříve objeví kytarové sólo, pak vokální vložka a nakonec ještě klávesové sólo.
Pátá skladba nese název “Cure For Everything”, který vypovídá o všem. Je to velmi energická skladba, která má zlepšit náladu a “vyléčit vše”.
Další skladba vyšla už před Vánoci jako druhý single a má název “A Monster Only You Can’t See”. Tady u té jsem měla velmi smíšené pocity. V začátku je velmi pomalá a taková nezajímavá. Text mi ani nedával moc smysl. Nakonec jsem ji vzala celkem na milost, ale určitě to za mě není nejpovedenější skladba vůbec.
Pokračujeme dále skladbou “Teardrops”. Opět nás doprovází spíše pomalejší rytmus. Velmi baladové aranžmá mě ale nijak neuráží, má pěknou melodii a Tonyho vokály do ní dobře zapadají.
Konečně zase jedna rychlejší na labu má název “Angel Defiled”. Klávesová melodie na začátku mě hned zaujala. Dobré tempo s hlubším zvukem se mi líbí. Tony si tady opět hraje s různými polohami hlasu a předvede, co všechno se svým hlasem umí.
Předposlední na albu nese název “The Best Things”. Zase se nám objevuje další balada s velmi dojemným textem.
Na závěr zvolili “Clear Cold Beyond”. Také je to pomalejší skladba s pěknou kytarovou melodií. Líbí se mi naléhavé Vokály v refrénu. Taky je zajímavá instrumentální vložka v můstku.
Musím se přiznat, že Sonata je pro mě velice důležitou kapelou, jelikož byla jedna z prvních, kterou jsem kdy poslouchala a podporovala. Toto album konkrétně mě na první poslech tolik nezaujalo, ale při dalším jsem usoudila, že vlastně není vůbec špatné. Asi se nedá srovnávat s jejich prvotinami ani s jinými mladými power metalovými kapelami, ale našli si svůj styl, kterého se drží. Je to jedna z mála kapel, která se za ty roky nezměnila, ani sestavou ani povahou, a živá vystoupení stále mají vysokou úroveň.
8/10
Autor: Karolína Lynx Rysová
