
Ne každé rozloučení musí být tiché. A tohle ticho určitě nebude.
30. července ve 13:00 (našeho času 14:00) vyrazí z centra Birminghamu pohřební průvod, který nebude jen formální pochod, ale skutečný rituál pro hudební legendu. Průvod, který doprovodí Ozzy Osbournea na jeho poslední cestě městem, kde to všechno začalo. Městem, které ho formovalo, a které mu teď říká: Díky. A sbohem.
Nejde o žádný anonymní ceremoniál. Průvod projede Broad Street, přejede přes most Black Sabbath a zastaví se u slavné lavičky, která se během několika dní proměnila ve svatyni. Květiny, vzkazy, svíčky… tisíce důkazů toho, co Ozzy pro lidi znamenal.
Žádné přehnané patos. Jen syrová vděčnost. Přesně v jeho stylu.
Možná to zní paradoxně, ale Ozzy by se zasmál. Průvod doprovodí živá hudba od Bostin’ Brass, lokální dechovky, která u lavičky zahraje fanfárový ceremoniál. Kdo zná Ozzyho, ví, že se nikdy nebál absurdity – a že jeho pohřeb bude přesně takový, jaký si přál:
„Hlavně ať to není smuteční ceremoniál – ale pořádná oslava!“
Primátor města, Zafar Iqbal, to vystihl jednoduše:
„Ozzy nebyl jen hudební legenda – byl náš.“
Po udělení Řádu svobody města a jeho posledním koncertě na Villa Parku tak Birmingham připravuje rozloučení, které není jen formální, ale opravdové. Z města dělníků a outsiderů vzešel muž, který obrátil svět naruby – a nikdy nezapomněl, odkud přišel.
Uzavírka Broad Street začne už v 7 ráno. Město varuje před dopravními komplikacemi, doporučuje využít MHD a dorazit s předstihem.
Kdo se nedostane osobně, může sledovat živý přenos z prostoru lavičky. A v Birmingham Museum & Art Gallery běží nejen kondolenční kniha, ale i výstava „Working Class Hero“, která připomíná Ozzyho sólový odkaz – ten, co začínal pod továrními komíny a končil na vyprodaných stadionech.
Samotný pohřeb proběhne v soukromí. Rodina si zachovává právo na ticho – ale všem ostatním dává šanci, aby se rozloučili po svém. Upřímně. V černém, v džínách, s kytarou na zádech nebo jen v duchu. Ozzy byl pro každého trochu něčím jiným – ale pro nikoho nebyl jen „celebrita“.
Tohle není tečka. To je vykřičník. Ozzy Osbourne zůstává nesmrtelný – ne protože odešel, ale protože tady něco zanechal. Hudbu, která formovala scénu. Postoj, který učil, že být jiný je v pořádku. A srdce, které, navzdory všemu, bylo vždycky na správném místě.
Tak se neloučíme. Jen zvedáme rohy k nebi a říkáme: Ozzy, díky. A nezapomeň – All aboard!
Autor: Mates Brush Schtetina
