LiveReact! The Agony, Wohnout, Trautenberk i Horkýže… když bigbít duněl Zručským dvorem

Šestý ročník festivalu Zručského bigbítového (z)dunění, který se odehrál 16. srpna v areálu Zručského dvora, byl od začátku jasný. Kytary naplno, pivo do kelímků a žádný kompromis. Line-up? CheckPoint, divoké kočky The Agony, Wohnout, Trautenberk a jako zlatý hřeb fenomenální Horkýže Slíže. Nechyběli ani „mladí rockeři“ ze školních lavic, ostřílení matadoři Dygestoř, alternativní Year Of Pluto. A výsledek? Den plný energie a nezapomenutelných momentů, které závěrem podtrhla domácí koncovka Choť Topiče. Organizátoři tak letos potvrdili, že i menší město může hostit událost s parametry velkých rockových festivalů. 

Už ve 13:30 to odstartovala pražská školní kapela Key Holes. Na červeném jevišti ukázali, že i teenageři umí míchat známé pecky s vlastním rockovým drive. Rozhodně si po své jízdě zasloužili uznání. Na modrém podiu na ně navázala ostravská Dygestoř vedená frontmankou Zitou, která si publikum podala hlasem i postojem. A začalo to také poprvé v kotli vřít. Prostě punkrock, jak se sluší a patří.

A pouštíme se do alternativních hard melodických sfér s pražskými Year of Pluto v čele se sympatickou frontmankou a zakladatelkou Deny. Ta rozparádila fanoušky hned od první skladby,  refrény se nesly dvorem a při coveru Blur „Whoo hoo“ nejenže lidé pařili, ale i sborově zpívali. Pěkná tečka závěrem. 

Druhá nejmladší kapela festivalu, Anne, si přinesla vlastní fanouškovský klub. Když na modrém podiu spustili úvodní cover od Metallici „Enter Sandman“, dav zahučel a kytarové riffy se rozléhaly až k bráně. U „Známky punku“ se všichni vrhli do divokého poga a Anička mezi songy s úsměvem hlásila, že „tohle prostě museli zahrát a zavzpomínat na loňský rok a „Visáče“. Přes drobné hlasové zaváhání v „Zombie“ od Cranberries bylo jasné, že tihle teenageři mají srdce na správném místě.

Pak přišlo první skutečné eso dne. Na červeném podium to nekompromisně roztočily patnáct minut po šesté The Agony. Nikola Kandoussi a její hard’n’heavy amazonky vystřelily do éteru takové skladby jako „Shoot“ a s provokativním „U wanna more?“ přidává další našlápnutou pecku „T.W.S.“, z prvního  jejich alba Dirty and Dangerous (2015), s ikonickým textem „give me money“. Následuje dravá „She’s a Beast“ a humorná vzpomínka s Wohnouty a Trautenberky na nohejbale, aby s vážnou tváří dodala, že další písnička je o tom, jak se plní sny…jim se splnilo zahrát si s legendárními Scorpions a vystoupit letos na prestižním festivalu Rock for People 2025 – „Secrets“ a fanoušci nadšeně křičí.

A po ní přišel šok. Nikola prozrazuje, že za měsíc se vdává. „Tohle je moje poslední pařba před  svatbou,“ dodává a fanoušci spustili ohlušující aplaus.

Pak ale nastal další zlom: „Tohle není píseň pro děti a garantuju masakr!“ hlásí zpěvačka a odpaluje  „Give It To Me“. A masakr opravdu přišel. Publikum burácí, Nikola děkovala, emoce tekly. Odměnou fanouškům za jejich podporu je pohodová „History, No Future“ z poslední desky Rising (2023), v níž se k Nikole přidává kytaristka Petra a obě spolu vystřihly skvělý duet. Setlist doplnila i písnička „Waiting“ a třešničkou na pomyslném dortu byl „song jako kráva!“ „She Said“ jejíž refrén od červené stage  doletěl až k Sázavě. Loučení bylo stejně bouřlivé jako celý koncert.

Po krátké pauze a vřelých slovech pořadatelů a rodičů festivalu Lídy a Honzi, kteří zabrousili ve svých  vzpomínkách na samý počátek, nastoupili matadoři hudebních festivalů kapela Wohnout. Hned od  „Hloupé písničky“ a fenomenálního „Gerarda Depardieu“ se zpívalo v celém areálu, u „Banánů“ a „Barbíny“ to vřelo a na legendárním „Svazu Bohémů“ se dvůr proměnil v jeden obrovský sbor. Prostě nefalšovaná fantazie a jedná velká, čistá radost.

Po nich štafetu převzala pražská kapela CheckPoint, známá z turné s Harlej nebo Škworem. Od nástupu s intrem z Knight Ridera drželi tempo vysoko. Punkrockové rytmy i prvky reggae podtržené tvrdými riffy crossoveru rezonovaly do davu a člověk si tak naplno vychutnával skladby jako „Posera“ či „Multikára“. A pak přišla nečekaná perla v podobě coveru Pavla Habery „Reklama na ticho“. V rockovém kabátě zní skladba tvrdě, přitom melodicky a fanoušci tleskají do rytmu, zpívají společně s nimi. Naprostá senzace! Setlist pokračuje v našlápnuté skladbě „Beduín“ a další pecku se slovy: „Tohle  je punkrock!“ zpěvák uvádí „Nejhorší je nic“. Nechybí ani kousek „Návštěva z vesmíru“ ze stejnojmenné aktuální desky, na kterou navazuje ostrý, avšak emotivní „Víkendový bojovník“. Po něm následně kontrastně exploduje energická skladba v korejštině, na kterou navazuje píseň „Tak se mi líbíš“. Závěrem frontman Tomáš Chrudimský nezapomněl poděkovat organizátorům a připomenout i jejich čerstvý videoklip. 

Když se ozvalo houkání sovy, krákorání krkavce a známá pohádková znělka, bylo jasné, že přichází  Trautenberk s Anče, Kubo a hajnej, kteří atakují rockové hitparády s novým počinem „Hory Volají“.  „Vzpoura kanců“ strhla vlnu pogujícího davu, ve které pokračovali pecky „Jelito“, „Mužoretka“ či  „Potužník Senior“. Skandovalo se heslo pro „Aničku“ a „Himlhergotdonrvetr“ se změnil v obrovský chorál, který duněl až k řece. Show zakončila kultovka „Netáhlo“ a ohňostroj nad dvorem už byl jen hřmícím zvonečkem. 

A pak to přišlo jako tichá voda, která břehy semele. Dým a intro z Adamsovy rodiny. Na scénu vběhli zlatý hřeb večera Horkýže Slíže. Tato kapela neodmyslitelně patří ke stálicím českých rockových festivalů přes třicet let a letos třeba zavítala i na Rock for People 2025 či Krumlov Open Air. 

Peter „Kuko“ v plné palbě házel fóry a hecoval dav od samého počátku. „Doktor mi povedal, že mám  viac komunikovat… Chcete další? Čarovné slovíčko… choď do pi**“… a pokračuje se v jízdě s „Emanuelem Bacigalou“ a „Vlakem“. Po další vlně vtipů startuje „Telegram“ s božskými kytarovými sóly, po kterém následuje hutný „Atomový kryt“.

Nadšení pokračuje při pogu s „Lízou a Vendy“, které rozhýbá i ty největší tvrdohlavce v zadních řadách. Další historkou o Doktorovi zakončuje frontman slovy: ,,já som mu povedal, že to „Mám v  pi** na lehátku“ a kapela plynule přejde do známé hitovky, při které už nikdo nezůstává v klidu. Přidávají i „komunikační Silný refrén ou jé“ a indiánskou „Ty vieš, že sa chovám tak, jak sa chovám“, kde se do hry zapojí fujara a publikum je v transu. Nechybí ani „L.A.G. Song“ a série kultovních kousků, kteří narušují romantiku jako „Dežo má love“ či „A já sprostá“. Setlist zakončují „Motorkárska“ i „Hoří ti maštal“ a vše vygraduje s „Malou Žužu“. Nastává velké ohlušující loučení. A dojmy? Absolutní fantazie. Horkýže Slíže prostě nezklamali. Pogo, zpěv, smích a totální masakr. Jednoznačně zlatý hřeb večera, na který se vyplatilo počkat. 

Finální tečku za dnešním dnem udělala domácí formace Choť Topiče (CHTPČ). Jejich směs rocku s  nádechem Mňágy a Žďorp ve spojení se saxofonem, harmonikou znělo originálně a dalo festivalu lokální, rodinný rozměr. Zazněly skladby jako „Je to tak daleko“, „Nad Sázavou“ nebo „Hymna Zruče“, které vyvolaly v místním publiku hrdost i nostalgii. 

A šestý ročník? Doslova převálcoval roky předchozí. Nejen výběrem kapel, ale i organizace šlapala na  jedničku s hvězdičkou. Zruč znovu dokázala, že bigbít (z)duní nejlíp právě tady.

Autor textu: Marcella Orlando

Foto: Jarda Bouma, Vrzy_studio