První dubnový pátek se Liberec otřásal v rytmu pořádné muziky. V kulturním domě se totiž konal dlouho očekávaný koncert kapely Traktor, která dorazila v rámci své nadupané Jungle Tour. A že se bylo na co těšit – už hodinu před otevřením sálu postávala venku slušná řádka natěšených fanoušků, kteří si nechtěli nechat ujít ani minutu téhle hudební smršti.
Úderem 18. hodiny se otevřely brány kulturního domu a fanoušci se okamžitě rozprchli – ti nejdychtivější obsadili místa přímo u pódia, jiní zamířili k merchi kapel a žízniví návštěvníci si už vychutnávali první orosené pivo.
Musím říct, že jsem byl v tomhle kulturním domě úplně poprvé – a upřímně, klobouk dolů! Máte to tu opravdu nádherné.
Každý spokojený návštěvník, který si dal něco k pití, dostal svůj nápoj stylově – v kelímku s motivem kapely Traktor, připraveným speciálně pro toto turné. Atmosféra se pomalu rozjížděla a všichni se rozkoukávali… alespoň tedy já ano. A pak už se sálem rozezněly první tóny slovenské předkapely Eufory.
Mimochodem, Eufory jste možná zahlédli už loni na některých zastávkách Monster Meetingu. Tentokrát ale dorazili s novým zpěvákem Jaroslavem Mojžišem, a musím říct – to byl krok správným směrem. Jejich vystoupení posunulo úroveň zase o kousek výš. Eufory ví, jak rozhýbat publikum.
Zazněly jak skladby v angličtině – třeba energická Falling Into Nowhere – tak i písně ve slovenštině. Fanoušci si mohli užít i jejich nový singl Koniec snov, už nazpívaný s Jaroslavem, a naživo to mělo ještě větší sílu než ve studiové verzi. Kapela si každou vteřinu na stagi evidentně užívala – a publikum jim to nadšeně vracelo.
Během vystoupení zazněla i milá zpráva – kapela prozradila, že momentálně pracují na novém albu, které bude celé ve slovenštině. A to mě osobně velmi potěšilo. Už teď se nemůžu dočkat, až ho uslyším.
Volné místo už pomalu nebylo k nalezení – proč? Protože přišel ten nejvíc očekávaný moment večera. Na pódium se totiž chystala hlavní hvězda – Traktor.
Celé to odstartoval klavírní instrumentál, úvodní pasáž skladby Jungle XXI. V tu chvíli se na každé straně pódia rozzářily prskavky, z horní části začaly padat jiskřící svíce a vzduchem otřásla ohlušující rána. A přesně v ten moment se na scéně objevili členové kapely – nabití energií a s tradičně usměvavým a pozitivním Martinem Kapkem v čele.
Kdo už měl novou desku naposlouchanou stejně jako já, ten si s nimi mohl hned zpívat. A když skladba skončila, ozvala se další mohutná exploze. Byla to show, která vás okamžitě vtáhla a nepustila.
Už na začátku koncertu došlo i na osvědčené hity, které znají všichni – třeba Defenestrace, skladba, která si i po letech drží svou sílu a zůstává až překvapivě aktuální.
V jednu chvíli za kapelou spadla opona s jejich logem a odhalila velkoplošnou projekci, která se ke každé skladbě perfektně tematicky ladila. Tenhle vizuální doprovod ještě víc umocnil celkový zážitek – pro fanoušky to byl nejen hudební, ale i vizuální koncertní zážitek, na který se nedalo jen tak přestat koukat.
Co mě opravdu potěšilo, bylo to, že z nové desky zazněla téměř celá sestava skladeb – a to je za mě obrovská spokojenost.
S každou další písní koncert gradoval a finále bylo doslova ohnivé – doslova! Pyroefekty vyšroubovaly atmosféru na maximum a věřte mi, teplo bylo úplně všem.
Zazněla i skladba Svíce, ke které vznikl opravdu povedený videoklip. A kdo ho ještě neviděl, mohl si ho vychutnat přímo na koncertě – promítal se totiž na projekci za kapelou a krásně doplňoval celkovou atmosféru. Tenhle moment měl opravdu své kouzlo. Mimochodem, tahle píseň je k dostání pouze na vinylové verzi nové desky, která se už brzy chystá do prodeje.
Při emotivní skladbě Bludičky, stejně jako tomu bylo v O2 aréně, se celý kulturní dům rozzářil světly mobilních telefonů. Byl to nádherný pohled – jak pro fanoušky, tak pro samotnou kapelu. Ta atmosféra byla opravdu kouzelná.
Došlo i na dvojici skladeb Katakomby I a II, zazněly pecky jako Když dojdou náboje a vzduch, Horizont, Omezenej druh a další oblíbené „vykopávky“, které potěšily každého dlouholetého fanouška.
A pak přišla na řadu Vivat festival – pro mě osobně jeden z nejsilnějších momentů večera. Ohnivá show vystřelila koncert do úplně jiných dimenzí. Plameny šlehaly z levé i pravé strany pódia a doslova to vypadalo, jako by celá stage hořela – nejen ohněm, ale i emocemi fanoušků. Velmi se mi také líbilo, že během této skladby běžela na projekci jména těch největších světových festivalů – Wacken, Hellfest a samozřejmě i náš Masters of Rock. To byl opravdu silný moment.
Ten večer utekl neuvěřitelně rychle – najednou tu byla poslední skladba, všemi známá Letokruhy. A tu zpívali opravdu úplně všichni. Atmosféra byla tak silná, že se to místy dotýkalo až dojetí.
Po doznění posledních tónů se kapela s publikem rozloučila přímo na pódiu. Některé šťastné fanynky dostaly od Martina Kapka potítko s logem kapely – krásná památka na nezapomenutelný večer. A jako úplně poslední tečka zazněla ještě plnohodnotná verze skladby Jungle XXII z nové desky – jedna z mých srdcovek. I když se zatím nehraje běžně naživo, tady zazněla celá a byla perfektní závěrečnou emocí celého večera.
Po koncertu se členové Eufory vydali mezi fanoušky, ochotně se fotili a podepisovali – a zájem byl opravdu velký, což se vzhledem k jejich výkonu rozhodně nedivím.
Jediné malé mínus, které bych zmínil, bylo ozvučení – při sledování z větší vzdálenosti mi přišlo, že je zvuk trochu slabší, jak u Eufory, tak u Traktoru. Ale to nemusí být nutně chyba zvukaře, spíš to může být limitem samotného kulturního domu.
Každopádně velké díky oběma kapelám za skvělý večer! Pokud máte možnost, určitě si nenechte Jungle Tour ujít – v květnu se přesouvá pod širé nebe a to bude teprve jízda!
Autor textu, foto: Mates Brush Schtetina
Celý fotoreport ZDE