LiveReact! DRUHÝ DEN – Pekelnou jízdu pod taktovkou Lorna Shore vyladili k dokonalosti psycho montéři z Iowy a i Slipknot!

Brutálním dnem, nejen kvůli počasí, by se dal nazvat druhý den hudebního festivalu Rock for People v Hradci Kralové, který letos oslavil své kulatiny, když od samotného úvodu představil  metalové těžké váhy jako Static Dress, Lorna Shore či tahouny večera a oslavence Slipknot, kteří opět bodovali i bez nemocného klauna. 

Samotný začátek druhého dne na hradeckém letišti sliboval brutální pekelnou jízdu v duchu metalu,  coru a ostrých kytarových riffů. Hned zkraje na KB i Tesco stagi publikum navnadili Static Dress z anglického Leedsu a Superheaven z Pensylvánie, dříve známí jako Daylight. Jejich tempo trochu přiškrtili čeští rockoví The Silver Spoons, kteří svými rytmy rozvibrovali pro tance chtivé návštěvníky šapitó Evropy 2. Na Tesco pódium pak nastoupila pardubická stálice Vypsaná Fixa, která před půl jednou rozjela správný mejdan. Zazněly pecky jako Štěstí Jimi Dixona, Holka s lebkou, či Stereoid z Brutálníha všechna. Nechyběl ani speciální host Jirka Hrdina ,,jamující´´ s fixou v Detailech. Publikum  si přišlo na své i u pomalejších klasik jako legendární 1982 i Antidepresivní rybičky. Stylové finále pak obstaralo tradiční sundávání triček při skladbě Komik Lobotomik. 

Pokud Fixa pod kotlem pořádně zatopila, tak společnost mrtvého básníka to rozpálila horko ne horko.  Dead Poet Society z Bostonu přivezli tu správnou vlnu alternativního rocku s prvky nu, která zněla  parádně i v tom vedru. Po nich se na hlavním pódiu objevil projekt Dayseeker, který dal návštěvníkům  prostor na sentimentální vychladnutí a načerpání sil. Druhý dech pak publiku vlila do žil americká parta The Ghost Inside, která se s tím nemazala a poctivým hardrockem ze slunného L. A. dala festivalu pořádnou dávku energie. 

Do pravého předpeklí pak milovníky tvrdé muziky vtáhla deathcorová formace Lorna Shore z New Jersey v čele s démonickým Willem Ramosem. Nekonečné a neuvěřitelné screamy v záplavě ohňů  braly dech. Nechyběly ani nové chuťovky Oblivion a To the Hellfire z připravované nové desky I Feel the Everblack Festering Within Me, které má spatřit světlo světa letos v srpnu. Jen rozloučení bylo trochu nezdvořilé ze strany návštěvníků festivalu. Během posledních tří skladeb se davy přesunuly na  opačnou stranu, aby zabraly ta nejlepší místa na hvězdné Slipknot, kteří se po dvou letech chystali ztrestat festivalovou scénu a oslavit své kulaté jubileum, ale bez klauna. Celý koncert pak podtrhnul  ještě působivější ohňostroj. 

Návrat ke kořenům předvedli maskování instalatéři z Iowy na jedničku  s hvězdičkou, nechyběly ani silné emoce a projevy díků 

Známá metalová formace z amerického Des Moines Slipknot přivezla svůj cirkus po dvou letech zpět na prkna Rock for People, aby připomněli své prvotní kořeny, ale i debutovou desku z roku 1999. Na narozeninové party, na které zazněly hity jako (Sic), Tattered & Torn či People = Shit chyběl  opět nesmrtelný maskot Clown. 

Pět minut před půl desátou to v jedovatě zelené mlze po Lorna Shore dramaticky rozjíždí známá  banda z americké Iowy – Slipknot v čele s miláčkem publika Corey Taylorem. U příležitosti 30 let od založení kapely a 26 let od debutové desky připomínají fanouškům své pravé kořeny. Už otvírák Wait and Bleed následovaný ikonickým riffem Psychosocial jasně ukazuje, že tahle parta, má stále co nabídnout a rozhodně nepatří do starého železa. K tomu uzpůsobili i setlist a masky. Naposledy vládli hlavní stagi přesně před dvěma lety i ve stejný čas.

„Děkuju, my friends,“ zazní z úst Coreyho, aby následně s těžkým srdcem oznámil, že „Clown“ Shawn  Crahan z rodinných důvodů i tentokrát nedorazil, a poděkoval za neutuchající podporu fanoušků. S  češtinou se očividně už trochu sžívá. Loni měl zde vystoupit odmaskovaný a sám za sebe, ale na poslední chvíli to zhatila nemoc. 

Coreyho zpěvné pasáže v podmanivém barytonu proložené screamy jsou naprosto elektrizující jako třeba v Yen nebo Devil In I. Budu se opakovat do kola, ale pomalejší tempo téhle partě sedí jako ulité a ,,Sickness´´ jak se zpěvákovi přezdívá má vskutku ,,jebatelný´´ hlas. Škoda, že nedošlo na srdcovky typu Snuff nebo Vermillion Pt. 2. Zato při Duality to s Coreyem táhne celý kotel a refrén letí do noční  oblohy. 

I „toxický mág“ za syntetizátory předvádí své čáry máry fuk. Corey mezitím vyzvídá, jestli jsou všichni  v Česku stále při síle a jestli mu pomůžou s následujícím songem: „If you’re five, five, five, then I’m six,  six, six!“ A už to jede v rytmu The Heretic Anthem. Další hity jako Unsainted či Spit It Out sází kapela jak na běžícím pásu. 

Následuje prazvláštní poděkování a Slipknot mizí ze scény. Rozhostí se nekonečné ticho, i přestože má  kapela ještě 30 minut úřadovat. Po bouřlivém skandování se banda z Des Moines vrací a spouští  závěrečné pecky jako Surfacing, při které zpěvák vyzve všechny přítomné ukázat prostředníček na ty,  kteří nám říkají, co máme dělat včetně jeho samého, či závěrečná Scissors. Takhle se slaví 30 let v plné  síle!

Autorka textu: Marcella Orlando