LiveReact! Bezděz 2025: Hudební víkend plný energie a nezapomenutelných momentů

Poslední zastávka festivalu HRADY CZ roku 2025 patřila tradičně majestátnímu Bezdězu. A kdo letos na Bezdězu chyběl, ten ještě nezažil, co skutečně znamená atmosféra HRADŮ CZ. Festival uzavřel letní sezónu v pátek 29. a v sobotu 30. srpna – tedy o posledním prázdninovém víkendu – a byla to tečka, která opravdu stála za to.

Areál se pro první nedočkavce otevřel už v 15:00. Někteří návštěvníci měli během chvíle postavené stany a rovnou zamířili za hudbou. Festival odstartovala v 16:00 kapela Highland, která hned od prvních tónů rozproudila atmosféru. V čele se zpěvákem Jakubem Moulisem, kterého si pamatuji ještě z jedné pěvecké soutěže, působí kapela sebevědomě a sehraně. A musím dodat – Jakubovi tato role sedí na jedničku. Přeji nejen jemu, ale i celé kapele do budoucna hodně štěstí.

Na druhé stagi NFCTRON MASTERCARD už netrpělivě čekali fanoušci na legendu českého punku – Visací zámek. A že jich pod pódiem bylo! Nechyběla ani mladší generace, což jen potvrdilo, že punk rozhodně ještě neumírá. Krátce po 17. hodině zazněl první akord jejich ikonického hitu Traktor a bylo jasné, čím show odstartuje. Během vystoupení nechyběl typický humor frontmana Jana Hauberta, Pixa tradičně skákal po pódiu a publikum si užilo i oblíbené “cvičení” s fanoušky. Visací zámek tak naladili atmosféru na Hradech přesně tak, jak to umí jen oni. A co by to bylo za jejich koncert, kdyby nezazněly punkové hymny jako Cigára, Pitomá, 50, Klíště a samozřejmě i nesmrtelná Známka punku, při které se pod pódiem rozpoutalo pravé pogo!

Jakmile Visací zámek dohráli, na druhém pódiu se objevil Ben Cristovao se svou kapelou. Publikum, hlavně mladší část, si jeho show viditelně užívalo a nechybělo nadšené skandování. Některé skladby zazněly v tvrdším, rockovějším kabátě než v originále, což dodalo vystoupení trochu jiný rozměr. I když pro mnohé návštěvníky nešlo o hlavní bod večera, právě tahle pestrost je tím, co dělá HRADY CZ výjimečnými – vedle sebe tu najdete punk, pop, metal i rock, a na jednom místě se tak potkávají fanoušci, kteří by se jinde jen těžko sešli.

Na každém hradě patří k tradici soutěž o nejlepší karnevalové masky a nechyběla ani na Bezdězu. Fantazie návštěvníků byla i tentokrát obdivuhodná, masky byly originální a nápadité. Po vyhlášení se už setmělo a nadešel čas na jeden z vrcholů pátečního programu – metalovou show maskovaných Dymytry s Václavem Noidem Bártou.

Za oponou už byla kapela připravena, areál zaplavila pulzující červená světla a s prvními tóny skladby Právo volby se Noid ozval: „HRADY CZ, JSTE TADY?!“ V tu chvíli se areál změnil v jednu bouřící masu. Dymytry nasadili hned několik novinek z aktuální desky – vedle již zmíněného Práva volby nechyběla drsná Digitální tráva, temně melodické Adieu ani přímočará a tvrdá pecka Zítřek nám nikdo neslíbí, která strhla publikum k mohutnému skandování.

Silný moment přišel se skladbou V dobrým i zlým, kdy Noid pozval na pódium celý tým Dymytry a poděkoval jim za jejich práci. Opravdovou husí kůži pak vyvolala hymna Žít svůj sen, kterou Noid doprovodil na klavír a Jiří „Dymo“ Urban na kytaru. Dymo se navíc obrátil k fanouškům se slovy: „Přišli jsme o zpěváka, ale našli jsme tohohle potetovaného šílence. Co na něj říkáte? Dokonce se umístil třetí ve Slavíku a každý koncert nás mile překvapuje.“ Publikum odpovědělo obrovským potleskem a celé se rozzářilo světly mobilů.

Energií nabitý set vyvrcholil, když „Ocelová parta“ roztančila dav, který skákal ze strany na stranu. Závěrečná tečka pak patřila skladbě, s níž to celé kdysi začalo – legendární Strážná věž. Věrní fanoušci zpívali každý verš a Bezděz se proměnil v jeden velký metalový chorál. Dymytry tak potvrdili, proč patří mezi největší taháky HRADŮ CZ.

Ačkoliv jsem typický rockér a metalista, dal jsem si šanci poslechnout Marpa na druhé stagi. Znám jeho tvorbu a především jsem sledoval jeho otce, skvělého kytaristu Otu Petřinu, takže jsem koncertu dal šanci. Marpův mix rocku až po americké country mě příjemně překvapil a získal si mě svým hudebním projevem. Celý koncert se nesl v duchu jeho nové desky Making Country Cool Again, kterou v podstatě zahrál celou.

Koncert byl plný hostů – mezi nimi i Václav Noid Bárta, který sotva stihl převlek a hned si zahrál duet s Marpem ve skladbě Území nikoho. Tento duet hrál Marpo na každé zastávce HRADŮ. Velmi dojemný okamžik nastal při skladbě Řeka, kterou Marpo věnoval svému otci, jenž už bohužel není mezi námi.

Dalším hostem byl rapper Mc Wohnout a musím zmínit i Marpovu kapelu, ve které hrají špičkoví hudebníci, například Marcus Benois Tran. Když jsem se druhý den ráno bavil se známými, kteří poslouchají jen metal a rock, shodli jsme se, že Marpo nás všechny překvapil – a to už je opravdu co říct. Tenhle koncert měl skutečně vše a kdyby byla možnost, rád bych si ho poslechl znovu.

Páteční večer zakončovali na hlavní stagi Divokej Bill, a to až do půlnoci. Neskutečná show, která se dala očekávat – kapela zahrála své zásadní hity jako Čmelák, Kořala či Lásko. Při skladbě Plakala se k nim připojil host – už zmíněný Marcus Benois Tran, který hraje s Marpem nebo ho můžete znát z kapely Walda Gang.

Ke konci koncertu dorazila pořádná bouřka, která zasáhla cestu i noc ve stanu, ale samotná show tím neztratila nic ze své energie. Divokej Bill zahrál naplno a naladil fanoušky perfektně do noční atmosféry festivalu. Musím říct, že na HRADY CZ Divokej Bill prostě patří – bez nich by festival nebyl úplný.

Z deštivé noci se Bezděz probouzel a s prvními tóny z pódia začal nový den festivalu. Už v 11:00 odstartovala kapela Doctor Victor s opravdovým rock’n’rollem, jak má být. Po jejich vystoupení už návštěvníci netrpělivě očekávali hlavní stage a přesně v poledne se ujal programu Richard Krajčo, který to vzal poctivě a předvedl show přesně tak, jak umí.

Sofian Medjmedj se ujal svého vystoupení přesně ve 13:15. Jeho základna fanoušků, jak jsem pochopil, se převážně skládá z puberťáků, především mladších dívek, a umí je pořádně rozhýbat. Není to úplně můj styl, ale některým se jeho show moc líbila – a na Bezdězu měl u publika opravdu velký ohlas.

Kdo mi během odpoledne vykouzlil největší úsměv na tváři, byl Tomáš Klus. Už při první skladbě bylo jasné, že má jen on tolik pozitivní energie. Slyšel jsem ho live poprvé a ačkoliv to není úplně můj styl, u něj mi to vůbec nevadilo – a to jak jako u muzikanta, tak i jako u člověka.

Během vystoupení šel mezi lidi, fotil se a bavil se s publikem, což jen podtrhovalo jeho přátelský přístup. Úvodní skladba nesla název Pocity a nad hlavami publika po celou dobu létala letadla – vytvářelo to elektrizující atmosféru během krásně horkého dne. V publiku byl i Matyáš s transparentem, že si chce zahrát skladbu Napojen. Když Matyáš vystoupil na pódium, byl do půl těla, a Tomáš mu na oplátku svlékl a daroval své triko – neskutečný moment.

Největší dojem však udělal, když jsme později byli mimo areál a viděli, jak Tomáš Klus vyjíždí z festivalu – dokázal se během řízení zároveň bavit s fanoušky, kteří mířili do areálu. Jeho přístup ukazuje, že své fanoušky skutečně má rád a váží si jich.

Ve 15:45 nastoupil Grey256 a opět šlo spíše o vystoupení pro mladší publikum. Přesto se zde dalo najít několik pozitivních momentů – zazněly jeho hity jako Cool, Safe a další. Je jasné, že na festivalu své místo měl a publikum si jeho show užilo.

Thrashmetalová legenda Henych 666 opět ožila na Hradech – neskutečný návrat v čele s Vlastou Henychem, který dnes jen tak neuvidíte. Zazněly jak temné a oblíbené balady jako Made In Hell, tak i skladby od kapely Törr, kde Vlasta Henych působil. Metal hrál opravdu naplno a kytarista během jedné z posledních písní dokonce vstoupil do davu a hrál mezi fanoušky, aby si vychutnal atmosféru zblízka.

Bylo úžasné vidět, že i ti, kteří jinak tvrdý metal neposlouchají, stáli u pódia a někteří se dokonce zapojili do paření – lidi, u kterých byste to ani nečekali. Oslovení od Vlasty Henycha „DĚTI MOJE“ mluví za vše a dokonale vystihlo vztah kapely k fanouškům. Kapelu budete mít možnost vidět znovu 18. října v Lucerna Music Baru v Praze – a to si rozhodně nenechte ujít.

Po tvrdém metalu přišel velký skok do popu – a to s Pam Rabbit. Tahle nadějná mladá zpěvačka má podle mě skvělý potenciál a přeji jí hodně štěstí. Prý se dokonce účastnila nějaké pěvecké soutěže. Na Bezdězu vystoupila se svou kapelou a publikum bavila – možná ne všechny, ale ti, kteří stáli u pódia, si její show opravdu užili. Nejznámější skladba Space nemohla chybět a fanoušci u ní doslova šíleli.

V půl osmý bylo jasné, kdo si na hodinku podmaní své fanoušky – a ano, byli to Wanastowi Vjecy. Show začala hned prvním songem Tak mi to teda nandey. Robert Kodym se svou formací byl ve svém živlu a kytarista Vojta Bureš vystoupil na Bezdězu hned dvakrát – dopoledne se svou kapelou Doctor Victor a večer s Wanastovkami.

Robert Kodym předvedl dechberoucí kytarové sólo, při kterém jsem měl husí kůži. Wanastowi Vjecy podle mě patřili k vrcholům celého víkendu. Hned po sólu zahráli skladbu Slečna Anna je za vodou, kterou několik let nehráli – a slyšet ji živě je úplně jiný zážitek než z rádia.

Největší moment přišel, když Robert hodil svou kytaru do davu a řekl: „Ta kytara tam letěla jen z jediného důvodu – kdo ji chytí, má svatou povinnost založit rockovou kapelu. A pokud budeš chtít, máme pak autogramiádu a rádi ti ji podepíšeme.“

Během vystoupení zazněly i další legendy jako Sbírka zvadlejch růží, Bedna od whisky a Otevřená zlomenina srdečního svalu. Ke konci přišlo obrovské překvapení – na pódium dorazili Michal Dvořák, P.B.CH., Štěpán Smetáček a Viktor Dyk – ano, byli to členové Lucie! Společně zahráli známé hity Lovec, střelec, doktor a vědec i novou skladbu Marie.

Emotivní tečkou byla skladba Mama, I’m Coming Home od Ozzyho Osbourna. V polovině písně na pódium vběhl zpěvák oblečený jako Ozzy a celý areál se rozsvítil světly mobilů – ten moment mě dojal k slzám a myslím, že jsem nebyl jediný.

Během autogramiády Wanastowi Vjecy na druhé stagi vystoupila známá a skvělá kapela Gaia Mesiah. Zpívají převážně v angličtině, ale nechybí ani české skladby. Marka Rybin jejich hudbu doslova žere a miluje, a nebojí se při vystoupení pohybovat po pódiu. Vždy panuje skvělá a pozitivní energie – a na Bezdězu tomu nebylo jinak.

Fanoušci se nejvíce bavili u skladby Království, která je velmi populární – jen na YouTube má klip přes 1,5 milionu zhlédnutí. Publikum pařilo naplno a energie byla nakažlivá. Doufám, že se brzy na jejich vystoupení podívám znovu.

Hlavní headliner nastoupil přesně v 22:00 – a nemohl to být nikdo jiný než Kabát. Intro před skladbou Nesmrtelná teta z posledního alba rozzářilo fanoušky a jakmile byli všichni členové na pódiu, vybouchla pyrotechnika – show se vším všudy. Bylo naprosto úchvatné vidět, že i po tolika letech stále dávají vše. Skladby jako Corrida, Šaman či Na Sever vzaly publikum okamžitě.

U takových legend není co kritizovat – naopak je třeba je stále vychvalovat. Kabát je v neskutečné formě a fanoušky stále baví – a o to na festivalu jde. Bylo vidět, že mají Bezděz opravdu rádi, a prozradili, že na příští rok plánují letní koncerty, takže se máme na co těšit. Hity jako Stará Lou miluje snad každá generace.

Při skladbě Myslivecký ples byl přizván host Rafan, který zahrál na kontrabas, a Pepa Vojtek měl na sobě zelený klobouk podepsaný všemi členy kapely – po písničce ho hodil do davu, a jednoho šťastlivce čeká sběratelská rarita. Vše završila skladba Moderní děvče, která symbolicky uzavřela Kabátovo vystoupení.

Tímto bych chtěl poděkovat HRADY CZ za spolupráci, za komfort a za to, jak fenomenálně už 20 let baví lidi. Neskutečně si toho vážíme a přejeme, aby to tak pokračovalo i nadále.

Autor textu: Mates Brush Schtetina

Foto: Zdeněk Drbohlav

Celý fotoreport ZDE