Den po koncertu Dogy zavítal RockPlanet do pardubického klubu ABC, kde se v sobotu večer 22. října 2022 koná megashow Vypsané fixy u příležitosti koncertního turné k novému počinu „Kusy radosti”. Neváhám a jdu rovnou oslovit bubeníka, zakladatele a skvělého človíčka Pítrse, zda by se nenašla chvilka na malý rozhovor. S úsměvěm mě odkazuje do šaten k samotnému Márdimu a ten mi ho rád poskytuje. Nemá smysl popisovat tohoto fenomenálního hudebníka, zakladatele Fixy, úspěšného skladatele a takového pánkáče ve stylu Kurta Cobaina skoro vždy s úsměvanou tváří.
Ahoj! Takže moje první otázka na Márdiho pro RockPlanet zní: „Ušli jste velký kus na hudební cestě. Jak vzpomínáš na vaše začátky?”
Naše začátky byly vtipné, kouzelná a vzpomínám na ně rád (úsměv). Co přesně by tě zajímalo?
Řekni mi, byly doby, kdybyste si řekli už dost?
To si myslím, že nikdy nebylo.
A čím to je? Máte nějakou inspiraci, hnací motor?
No, nějakým způsobem jsme v té kapele v podstatě stále ve stejné sestavě. Až na to že se nám mění basáci… Kapelu jsme zakládali tenkrát tři. Já, Pítrs a Mejla a my tři jsme spolu vydrželi. A to že to tak je, je dobře a dalo by se o tom mluvit strašně dlouho. Takže abych to shrnul, myslím si, že jsme dodrželi základní radu, kterou jsme kdysi dostali v úplném začátku u Žlutého psa, kdy si k nám přisedl kytarista jedné punkové kapely a povídá, dám vám jednu nejcenější radu. A my a jakou? A on, musíte to vydržet, protože spousta kapel to nevydrží, rozpadnou se a vy se pak dostanete před ně (společný smích).
Tomu se říká rada nad zlato a když už takhle vzpomínáme na začátky, s kým se ti po hudební stránce dobře spolupracovalo nebo spolupracuje?
Jako z jiných kapel?
Jasně.
Takže nejraději spolupracuji s lidmi, kteří nám produkují desky, protože na ně máme štěstí a všichni byli skvělý. Musím zmínit v uvozovkách bez uvozovek (smích) našeho objevitele Petra Fialu z kapely Mňágy a žďorp, který nám produkoval první tři desky. Po vyčerpání jeho rad, energií (úsměv) a zrychlení nahrávacího procesu tak najeho místo nastoupil Dušan Neuwerth z Tata bojs, který nás posunul dál a také Ondřej Ježek. A ještě Honza Muchov, na kterého vždycky zapomenu, tak jsem rád, že jsem si na něj vzpoměl (smích).
Takže tímto zdravíme i jeho! A Márdi ty píšeš i texty pro jiné kolegy z branže. Jak si se vlastně dostal ke kapele Doga a Route 66?
No, kdysi ke mě přišel Jarda Špulák z Big Bengu a položil mi jednu z anketních otázek s jakou kapelou bych nechtěl hrát. Já na to, že se stylově nehodíme třeba k Arakain nebo Doga a podobným metalovým partám. A nemyslel jsem to nijak zle. Izzi z Dogy si to přečetl. Asi si to vzal osobně a myslel si že si o nich myslím, to ať si každý doplní sám (úsměv), ale jak říkám nemyslel jsem to zle, prostě se žánrově k sobě nehodíme. Pak po delší době jsme přijeli na koncert do Ostravy, kde jsme hráli my, Scorpions a Doga (smích)…
Mocné kombo…
Mocná taková kombinace a já jsem vlezl do jedné šatny, tam stál nahý Izzi a říká, vidíš a stejně s námi hrajete (řečeno hlubokým drsným hlasem a smích). Tak jsem oba pokecali, vysvětli si to a pohoda. Uplynulo deset let od této příhody a zvoní mi telefon (zase hluboký hlas) a čau, tady Izzi, hele jsme ve studiu Citron. Točíme novou desku, už jsem napsal šest textů za týden a potřebuji pomoc. Nenapsal bys mi nějaký text? Já na to, jak sis na mě vzpoměl? No nějak mě to napadlo. A já na to, tak to pošli. Tak mi poslal píseň, já k tomu napsal text. Jemu se to líbilo a řekl, tak zkus ještě další. Napsal jsem pro ně tři texty a jeden z nich se jmenoval Od soumraku do úsvitu. Klaplo to. Je to jejich taková hitovka a zjistili jsme, že si rozumíme. Mě se líbí jak skládá, má takový vzorec ve stylu přímé palby. Zatalefonujeme si probereme to a já mu to napíši přímo do pusy. Za tu dobu jsem jim napsal dvanáct až čtrnáct písniček. Možná jsem to přepálil (zase smích), ale na poslední desku jsem jim napsal půlku věcí a zase se nám podařil takový hiťák Route 66, jak se na to ptala a myslím si, že je dobrý.
A s kým ještě dalším spolupracuješ? Protože určitě nepíšeš jen pro Dogu.
Je to takové široké spektrum. Třeba od punkové kapely Volant, přes Kašpárka v rohlíku pro děti, Davida Kollera, kterému jsme napsal pár textů. Komu ještě jsem to psal? Haně Zagorové jsem napsal několik textů…Takže je to pro mě takový odpočinek ve chvíli, kdy opustím svoji hlavu a trochu se stanu někým jiným a koukám se na tu jeho hudbu jeho optikou. Dělám to rád a měl jsem štěstí na dobrý lidi a nestýdím se za to, co jsem pro ně nepsal.
To je super a jen ať se daří dál. A teď k novému počinu Kusy radosti. Jak dlohou jste na něm pracovali?
Hele, na „Kusech radosti” jsme pracovali celý rok. Vždy jednou za tři měsíce jsme jeli do studia a natočili jsme tři songy, když byl ten covidový stop a měli jsme hodně času. Bylo to skvělé a za další tři měsíce jsme jeli zas a zas. Jaro, léto podzim zima a měli jsme desku hotovou.
No tak paráda. A plánujete k této desce natočit nějaký klípek nebo už jste natočili?
Natočili jsme dva klipy. Teď máme roztočený další dva vlastně tři. Nejdříve jsme natočili písničku „Už dlouho nemluvíš”, potom na píseň „Buvol”, další klip na píseň „Hotel” a připravujeme ještě klipy na „Kouřící miminko” a „Bagristu ze Suezu”. Takže na půlku desky budou klipy hotové.
Takže fanoušci se mohou podívat třeba na Youtube?
Určitě, protože v nejbližší době by mělo mít premiéru klip právě „Kouřící miminko” a po něm „Bagrista ze Suezu”, asi tak bych to řekl.
A kdo vám vlastně vymýšlí klipy když si vzpomenu na Babičku. Jde to všechno z tvojí hlavy nebo máte přímo nějakého producenta?
Je to takový pall mall. Já to moc nevymýšlím. Vždycky někoho oslovíme nebo se někdo přihlásí sám. Třeba teď nám udělala krásný animovaný klip jedna mladá dívka, která se nám nabídla nebo Milan Opička, který nám natočil klip Buvol, ten byl nákládný, ale pěkný. Případně oslovujeme různý lidi nebo si telefonujeme, spolupracujeme. Jsou to takové náhody, záblesky. Takže na to není stejný muster.
Márdi, na co se ještě mohou od vás fanoušci letos těšit nebo v blízké budoucnosti?
Tak desku jsme vydali. Teď jedeme šňůru a takové havní finále proběhne v Lucerně, kde dva a dvácetého prosince uzavřeme tuhle podzimní část koncertování. Protože je to strašně úspěšný, všude je velká návštěvnost, tak jsme se rozhodli, že k této desce pojedeme další šňůru desti koncertů na jaře. Pak bude léto, začnou fesťáky a budeme se snažit hrát dál (smích).
Děkujeme za rozhovor.
(autor Marcella Orlando)
