INT3RWI3W!! se zpěvačkou Liz Lenten

O novém albu Behind The Scenes které vyšlo v UK natáčelo se v USA, neopomenula se ani Brazílie, a v celku je to celé zajímavé, i složité. Popovídáme si o něm a nejen o něm. Nahráno v USA, Velké Británii a Brazílii, album „Behind The Scenes“ obsahuje příspěvky 32 spolupracovníků, z nichž každý přináší svůj vlastní pohled, zvuk a zkušenosti. Výsledkem je bohatě rozmanitá deska, která se bez námahy pohybuje od rootsy americany po soulful pop a zahrnuje širokou škálu hudebních přístupů a stylů psaní.

„Ahoj Liz. Řekni nám něco málo o sobě.“

„Zdravím. Jsem zpěvačka a skladatelka, plus člověk, který stojí za projektem Auburn. Je to společný hudební projekt postavený na vyprávění příběhů. Auburn je ve své podstatě o propojování různých hlasů, vlivů, nápadů a zkušeností. Moje psaní písní čerpá ze směsice tradic americany, jazzu, soulu a indie. Postupem času se rozrostlo z pouhého kapelního projektu do něčeho plynulejšího – propojuje hudebníky napříč různými místy a kulturami. Vždycky mě zajímalo, jak hudba dokáže překlenout vzdálenosti, a to jak kreativně, tak osobně, a Auburn se stal způsobem, jak to prozkoumat.“

„Ono dosti zajímavé je i tvá kapela. Auburn je jaké propojení?“

„Auburn není pevně daná kapela v tradičním slova smyslu – je to spíše vyvíjející se kolektiv. Pracuji s širokou škálou hudebníků, producentů, skladatelů a umělců: někteří jsou dlouhodobí spolupracovníci, zatímco jiní přicházejí kvůli konkrétní skladbě nebo projektu. Tato flexibilita je pro mě opravdu důležitá. Každý kreativec přináší svůj vlastní hudební jazyk a citlivost, a to neustále mění zvuk. Myslím, že to udržuje hudbu živou a zabraňuje jí, aby se stala statickou. Spíše než abych definoval Auburn sestavou, vnímám ji jako sdílený tvůrčí prostor.“

„Tvé hudební zaměření, něco málo jsem nastínil v záhlaví, ale to je hodně málo. Ty si pohráváš i jazzem a máš i spoustu indie. Indie jakého zaměření? Indie rock?“

„Mé hudební zázemí je docela rozmanité. Jazz pro mě vždycky byl důležitý kvůli svobodě, kterou mi umožňuje – je v něm pocit otevřenosti a vnímavosti, který miluji. Zároveň mě hluboce přitahuje psaní písní – melodie, texty i vyprávění – které se více přiklání k indie, folku a americkým tradicím. Takže bych to nepopsala jako konkrétně indie rock. Je to spíše směs indie folku, roots s nádechem soulu a country. Nikdy jsem necítila potřebu držet se v jednom žánru a myslím si, že psaní písní a vokály pomáhají držet vše pohromadě.“

„Než si budeme chvilku povídat o novince. Můžeš nám zde vypsat tvé úspěchy? Včetně ocenění od královny?“

„Získání medaile Britského impéria od královny Alžběty II. za zásluhy o hudbu v roce 2022 byl velmi zvláštní okamžik a za to jsem nesmírně vděčná. Neoceňovala jen hudbu, ale i širší dílo a komunity kolem ní. Bylo to velmi nečekané – ale zároveň povzbuzující a obrovská pocta. Obecněji si však myslím, že mým největším úspěchem bylo v průběhu času vybudování díl – alb, spoluprací, vystoupení – se kterým si lidé skutečně rozumí. Stejně tak mi přijde smysluplné, že v tom mohu pokračovat a pokračovat ve spolupráci s talentovanými hudebníky z celého světa.“

„Krom hudby se zaobíráš ještě čím? Ty jsi dosti aktivní nejen mezi mládeží.“

„Kromě hudby jsem se vždy angažovala v komunitní a mládežnické práci. Podpora kreativity mladých lidí je něco, na čem mi hluboce záleží – facilitování, výuka, mentoring – pomáhám jim najít sebevědomí, vyjádření a pocit identity prostřednictvím hudby. Je to pro mě přirozené rozšíření mé kreativní činnosti. Pracuji zejména s dětmi a mladými lidmi v náročných podmínkách – izolace na venkově, speciální vzdělávací potřeby a podobné výzvy – nedávno jsem se kvalifikovala jako koučka genderově afirmativního hlasu a komunikace, kde pracuji s mladými dospělými v komunitě LGBTQI+. Je neuvěřitelně obohacující vidět, jaký rozdíl může mít hlasový trénink a kreativní projekty v životech lidí. Prostřednictvím své agentury Scarlet Music zprostředkovávám pro pár umělců koncerty.“

„Album Behind the sceney – kde, kdy, proč. USA, UK, Brazílie – přišlo mi to dosti vtipné. A musí to být i náročné album takto tvořit.“

„Album Behind the Scenes, jsem začala tvořit ve svém domácím studiu v Lincolnshire, se postupně rozvíjelo na různých místech ve Velké Británii, USA a Brazílii. Nakonec jsme měli přes 30 spolupracovníků. Což to celé vzešlo složitě ale vzrušující zážitky. Nedávno jsem se učila sehrát v Abletonu s producentkou Sie Medway-Smith, takže jsem začala nahrávat skladby sama – což pro mě bylo úplně nové – opravdu zábavné! S velkou pomocí od Sie! Nápad se začal rozvíjet, když jsem zkoumala, co se stane, když si vyměníte nástroje a nápady a spojíte různé hudební perspektivy, které budou organicky interagovat. Některé věci jsme dělali společně ve studiu a některé na dálku. Bylo to nové poznání – naučila jsem se tolik věcí, když jsem viděla pracovat jiné lidi… Každý spolupracovník přidal něco jedinečného, takže se album stalo jakousi hudební cestou formovanou lidmi, místy a sdílenými myšlenkami.“

„Když už jsem řekl vtipné. Máš s albem nějaké vtipné zážitky?“

„Když pracujete napříč zeměmi a časovými pásmy, vždycky se vyskytnou nečekané momenty – technické závady, nedorozumění, nahrávání, které nejde podle plánu. Ale často se tyto momenty ukážou jako ty nejzajímavější. Něco, co začne jako chyba, může vést k zcela novému kreativnímu směru – tato nepředvídatelnost je součástí toho, co dělá spolupráci tak obohacující. Jednou jsem strávila celé sezení snahou mixovat skladbu, zatímco zvonek u dveří stále zvonil. Žádala jsem lidi, aby otevřeli dveře – znovu a znovu – dokud jsem si nakonec neuvědomila, že tam nikdo není. Ukázalo se, že zvonek byl ve skutečnosti na vokální stopě – nechali jsme ho uvnitř. Jindy jsem nahrával vokál s Martinem Suttonem, který produkoval na dálku, a protože byl teplý den, nechala jsem dveře studia otevřené do zahrady. V určitém okamžiku během natáčení se dovnitř zatoulalo kuře od vedle. Snažila jsem se soustředit a prostě jsem dál zpívala se zavřenýma očima. Když jsem je otevřela, bylo pryč – ale nechalo po sobě malý dárek. Bohužel ne vejce.“

„Behind The Scenes je teprve krátkou dobu venku, a už se o něm dosti píše, samá chvála ať kouknu kam kouknu. Dej pár vět kdo vše se vyjádřil. A jaké chvály to byli?“

„Hodně zpětné vazby se zaměřovalo na rozmanitost alba – na to, jak se převaluje mezi styly a zároveň působí soudržně. Lidé také reagovali na kolaborativní povahu a upřímnost psaní písní. To je opravdu povzbudivé, protože to byly hlavní záměry projektu – spojit různé vlivy a zároveň zachovat silnou emocionální nit. Můj hlas a vokální projev obvykle vyvolávají docela silnou odezvu – stejně jako Marmite, lidé ho buď milují, nebo vůbec ne. Může to být náročné, když se to nespojí, ale když ano, je tam skutečný pocit něčeho společného. Nakonec je to všechno subjektivní – nemůžete oslovit všechny a já jsem si zvykl to akceptovat jako součást procesu.“

„Auburn jak tuto kapelu chápat? Od začátku tvé kariéry kdo je Auburn?“

„Auburn vnímám spíše jako vyvíjející se hudební kolektiv než jako stálou skupinu. Existuje několik hudebníků, kteří jsou součástí této cesty od samého začátku, a tato kontinuita je opravdu důležitá. Mark Gustavina – Gus – můj dlouholetý spoluautor, je s námi od samého začátku. Pat Garvey s námi hraje na bicí už asi 15 let a moje harmonická zpěvačka Eden Ann Parish je s námi posledních 10 let – i když ji ve skutečnosti znám od jejích šesti let. Thomm Jutz byl také ústřední součástí naší cesty, produkoval čtyři naše alba v Nashvillu a na dálku se podílel na tomto nejnovějším projektu. Díky tomuto spojení jsme měli štěstí spolupracovat s několika skvělými hudebníky z Nashvillu – Markem Fainem na basu, který spolupracoval s umělci jako Ry Cooder, a Lynn Williams na bicí – oba hrají na Auburn Records již přes 12 let. Přinášejí skutečnou hloubku, jemnost a muzikálnost, která je důležitou součástí zvuku. Zároveň stále přicházejí noví spolupracovníci, a to udržuje vše v neustálém vývoji. Právě tato rovnováha mezi kontinuitou a změnou definuje Auburn.“

„Pokud bychom Behind the sceney mohli rozebrat skladby, co bys o nich řekla?“

„Každá píseň zkoumá jiný aspekt spojení – ať už je to láska, identita, vnímání nebo odolnost – a mnoho z
nich vzniklo ve spolupráci s různými autory a hudebníky.“
Bathroom Shelf – „Reflexivní, lehce voyeurská píseň o touze a srovnávání – touze vstoupit do života a lásky někoho jiného. Je docela intimní a hudebně působí odlehčeně. Produkovali ji Thomm Jutz a Finn Goodwin Bain s vokální produkcí Martina Suttona.“
Perfect Imperfections – „Píseň o lásce k někomu přesně takovému, jaký je. Napsala jsem ji s Janet King, Michaelem Garvinem a Sharon Vaughn v horách ve Španělsku a skutečně oslavuje ty malé lidské detaily, které dělají někoho jedinečným.“
Let the Good Times Begin – „Jde o to podstoupit emocionální riziko a začít znovu. Hraje v ní Dante Augustus, který do skladby vnáší jiný pohled a energii… a nádhernou basu z úžasné skladby Mo Pleasure (Earth, wind and fire), kterou mixovala Sie Medway-Smith.“
Speaking in Tongues – „Je o nedorozumění a iluzích ve vztazích. Napsala jsem to se svým dlouholetým spolupracovníkem Gusem (Mark Gustavina) také se v tom objevuje Eden Ann Parish, jejíž hlas dodává tomuto pocitu dialogu o nedorozumění – další rozměr. Miluji produkci Thomma a Finna.“
Behind The Scenes – „Skladba se zabývá identitou a vnímáním – tím, co prezentujeme světu, versus tím, kým ve skutečnosti jsme. Byla napsána ve spolupráci s Gustavem Andriewiskim a Danem Ahrensem a myslím, že skutečně odráží téma zranitelnosti.“
What You Don’t Know – „Intimní píseň o věcech, které si tajíme, a to i před těmi nejbližšími. Tahle byla velmi osobní a navíc jsem ji sama produkovala, což jí dalo trochu jiný nádech. Will Fowler hraje na klavír a Pat Garvey na bicí – to z ní dělá jednu z mých nejoblíbenějších.“
Opposites – „Pohled na vztahy a kontrasty – jak mohou rozdíly ve skutečnosti vytvářet rovnováhu. Opět platí, že tato píseň byla napsána s Gustavem Andriewiskim a Danem Ahrensem a já si s Gustavem duetovala.“
Lie As Easy As You Breathe – „Jeden z nejtemnějších momentů alba, zabývající se podvodem a zradou. Text je docela přímočarý a hudebně se k tomuto napětí přiklání.“
Don’t Give Up – „Poselství ujištění a odolnosti. Toto jsem napsala se svým synovcem Donovanem Lentenem a ve skutečnosti jde o nabízení podpory – o připomenutí někomu jeho síly, když ji sám možná necítí.“
You’re Beautiful – „Tato píseň je celá o identitě a sebeúctě, formované osobními cestami a emocionálním uzdravením. Vystoupení London Strings v této skladbě mě stále dohání k slzám.“
Sweet Dreams – „Závěrečná skladba alba je o lásce, touze a spojení. Účinkuje v ní rapper Sanka GB, který do skladby vnáší jinou texturu a stírá hranici mezi snem a realitou. Produkci a nádherné kytary zajišťuje Thomm Jutz.“

„Liz, už si projela celý svět? Nebo ještě ne. Třeba hrála jsi v Ugandě? Nebo v Česku či Slovensku?“

„Měl jsem to štěstí cestovat a vystupovat po Velké Británii, USA a částech Evropy. Každé místo přináší něco zcela odlišného – jinou atmosféru, jiné způsoby, jakými publikum vnímá hudbu. Stále je ale mnoho míst, kde jsem ještě nehrála, opravdu bych rád pokračovala v jejich objevování. Japonsko je na seznamu vysoko, zejména kvůli hluboké úctě k umění a pozornému publiku. Také Kanada – myslím, že tam panuje skutečná otevřenost, jak kulturně, tak hudebně, která by se hodila k tomu, co děláme. Pro mě jde vždy o toto propojení – o to, jak různé kultury a publikum reagují na hudbu a formují zážitek.“

„Když už jsme u Česka a Slovenska, znáš tyto dvě země a nějakého umělce z těchto dvou států?“

„Jsem si vědoma bohatých hudebních tradic v těchto regionech, i když bych netvrdila, že mám hluboké znalosti o konkrétních umělcích. Vždycky je inspirativní objevovat novou hudbu z různých kultur a spolupráce často začíná právě touto zvědavostí. Strávila jsem hodně času v Řecku a miluji tradiční řeckou hudbu. Pracovala jsem na samostatném projektu s několika skvělými hudebníky z Ugandy a Gambie, kde jsem použila koru a tradiční bicí. Byl to fantastický zážitek – nikdo z nás si slovně moc nerozuměl, ale hudba nás naprosto propojila. Prostě to fungovalo.“

„Jen na okraj, kde jsi tedy všude hrála? A rozdílnost mezi Evropa, USA, jižní Amerika? Brazílie?“

„Každé místo má svůj vlastní charakter. V USA jsem zjistila, že publikum je velmi pozorné, zejména díky silné tradici vyprávění příběhů zakořeněné ve folku a američané – opravdu poslouchají písně. V celé Evropě často panuje podobný pocit intimity, kdy se publikum s hudbou velmi úzce propojí. Ve Velké Británii to může být trochu pestřejší – někdy neuvěřitelně soustředěné a propojené a jindy méně. V Brazílii jsem ještě nehrál, ale tamní hudební kultura mě opravdu přitahuje – rytmus, energie a ten hluboký smysl pro muzikálnost. Je to rozhodně místo, které bych ráda poznala osobně.“

„Nějaké zajímavosti za dobu tvého hraní? Na koncertech, festivalech? A který festival, nebo koncerty jsou pro tebe top? Na které si nejvíce pamatuješ a proč?“

„Nejpamátnější vystoupení jsou obvykle ta, kde existuje skutečné spojení s publikem. Nejde ani tak o velikost místa konání, jako spíše o ten sdílený okamžik – kdy jsou lidé skutečně přítomni hudbě. S Gusem jsme hráli v New Orleans – to bylo neuvěřitelné – dokonce jsme se vydali na lov aligátorů! Turné po Velké Británii a Evropě se Sophie Ellis-Bextor bylo neuvěřitelným zážitkem a hrát v Hammersmith Apollo poslední večer bylo opravdu neskutečné. Stejně tak výjimečné bylo i náš nedávný křest alba v Camdenu – kde s námi zpíval celý sál. Na takové spojení a energii se nikdy nezapomene.“

„Při cestách na koncerty nebo festivaly, máš nějaké veselé příhody? Nebo přímo z hraní?“

„Vždycky se stane cestovní nehoda – zmeškané lety nebo vlaky, poruchy dodávky, změny trasy na poslední chvíli nebo nečekané objížďky. V dané chvíli se mohou zdát docela stresující, ale často se z nich stanou příběhy, které si pamatujete nejraději. Pamatuji si jednu noc, jak jsem v zimě jeli autem přes vřesoviště, v naprosté tmě a husté mlze, úplně ztraceni. Dojeli jsme k T-křižovatce a dvě satelitní navigace ukazovaly naprosto opačné směry – jedna ukazovala doleva, druhá doprava. V tu chvíli jsem prostě zastavila dodávku a rozplakala se. Nakonec jsme našli cestu k místu, kde jsme bydleli – někdy kolem 3. hodiny ráno – ale nemyslím si, že jsem kdy cítila takovou úlevu, že jsem se někam dostala!! Na pódiu vždycky existují chvíle, které nejdou úplně podle plánu. Pamatuji si koncert v Belgii, kde jsem měla nápady s oblečením – můj top se mi během vystoupení postupně vyhrnoval a já s tím nemohl absolutně nic dělat. V určitém okamžiku prostě musíte pokračovat a předstírat, že je to všechno záměrné. Tak jsem to udělala – usmívala jsem se a doufala, že si toho nikdo moc nevšiml. Zbytek kapely se nemohl přestat smát!“

„Podle tebe, co je best čeho jsi dosáhla?“

„Myslím, že nejvýznamnější věcí bylo vytvoření něčeho, co přetrvalo – proměnit Auburn v projekt, který se neustále vyvíjí a zároveň zůstává věrný tomu, na čem mi kreativně záleží. Skutečnost, že se s ním lidé stýkají a že se na něm chtějí podílet i další hudebníci, pro mě hodně znamená.“

„Čeho by jsi chtěla ve své tvorbě dosáhnout?“

„Stále tvořit – kreativně se rozvíjet, oslovovat nové publikum a nadále spolupracovat s hudebníky z různých zemí. Smysl pro objevování je to, co to vše udržuje vzrušující. Momentálně propaguji projekt Behind The Scenes, později v tomto roce chystám několik koncertů, na která se opravdu těším. Živá vystoupení jsou pro mě stále to nejlepší – nic se nevyrovná tomu spojení s publikem. Psaní je hned na druhém místě a neustále pracuji na novém materiálu a nadále spolupracuji s dalšími umělci.“

„Díky za rozhovor. Bylo by toho mnohem více, ale to bychom časopis moc zaplnili. Necháme to na někdy příště.“

„Děkuji za vaši podporu x“

Autor: Alan Rohan