INT3RWI3W!! se skupinou Derev

Derev je progresivní rocková kapela, která uchvacuje celosvětové publikum svou inovativní směsí progresivního rocku a tradiční středovýchodní hudby. Po útěku před válkou na Blízkém východě a nalezení útočiště v kanadském Torontu. Bubeník Michel Karakach se znovu sešel se svým nejlepším přítelem, kytaristou Armandem Bablanianem, aby proměnili to, co bylo kdysi pouhým dětským snem, v mocnou realitu.

„Ahoj Derev. Palec nahoru za dobře udělané album.“

„Děkujeme. Jsme opravdu spokojeni s odezvou, kterou od fanoušků zatím dostáváme.“

„Odkud pocházíte? Momentálně žijete v Kanadě ano? Toronto ano? Všichni?“

„Jsme z celého světa. Armando a já (Michel) máme arménský původ, on je Ital a já jsem ze Sýrie. Baskytarista Stan je z Ruska. Klávesák Ran je z Izraele a náš současný zpěvák Mike je z Kanady. Všichni žijeme v oblasti Velkého Toronta. Za zmínku také stojí, že zpěvák na albu, Adel Saflou, je také ze Sýrie a v současné době žije v Nizozemsku.“

„Po příjezdu (příletu) do Kanady, kdy jste začali realizovat skupinu Derev?“

„Derev vlastně vznikl, když jsme se s Armandem setkali asi před 15 lety na střední škole v Kuvajtu. Oba jsme byli velmi zapálení pro hudbu a chtěli jsme se jí živit. Bohužel kvůli stigmatu rocku a metalu na blízkém východě jsme v projektu nemohli pokračovat a vydali jsme se každý svou cestou na univerzitu. Armando přijel do Kanady a já jsem se vrátil do Sýrie. Vzpomínka na rok 2018, kdy jsem kvůli probíhající válce v Sýrii mohl imigrovat do Kanady prostřednictvím uprchlického programu. Po příjezdu jsem kontaktoval Armanda, aby projekt oživil, a společně jsme to zrealizovali. Dnes jsme tady se dvěma vydanými alby a koncertujeme po Kanadě se třemi dalšími fantastickými muzikanty.“

„Kdo tvoří skupinu? Jak jste se dali dohromady?“

„Armando (kytara) a já (bicí) jsme spoluzakládající členové kapely. Nedávno, těsně před vydáním nového alba, jsme se setkali se Stanem, Ranem a Mikem. Dělali jsme konkurz na členy kapely a měli jsme štěstí, že jsme je našli.“

„Kolik vydání máte tedy venku? Alb a videoklipů?“

„První EP „Leap of Faith“ jsme vydali v roce 2021 s animovaným videoklipem k písni „Futile“, hudební videoklip k písni „Turab“ a lyric videem k písni „Delayed“. Naše studiové album „Troubled Mind“ vyšlo v březnu letošního roku s animovaným videoklipem k písni „Room 9“, videoklip k písni „Tides of Time“ a lyric videem k písni „Cyclone“.“

„V nedávné době jste vypustili dlouhohrající album s názvem Troubled Mind. Popiš nám skladby ve zkratce. Jak hudební stránku tak texty/příběhy.“

„Buried Voice – Album začíná skladbou „Come forward, brother brother brother, step out of your cell“ (Vyjdi ven z cely, utrápený bratře), která zve posluchače, aby se vydali na cestu sebepoznání. Vrhá světlo na naše nejtemnější chyby a tajemství, která se snažíme ignorovat, před nimiž utíkáme a která skrýváme, zdůrazňuje nevyhnutelný růst naší viny, když jsou tyto pravdy pohřbeny. Refrén zdůrazňuje vytrvalý hlas našeho podvědomí, který nás nabádá, abychom se postavili svým strachům a uznali své chyby. Zatímco prostřední část ukazuje boj protagonisty s vlastními myšlenkami, píseň končí slokou „You hold the key in your hands“ (Klíč držíš ve svých rukou), která nám připomíná, že cesta k opravdové svobodě a štěstí leží v našich vlastních rukou. Hudebně se jedná o silnou sedmiminutovou skladbu s množstvím prognostických prvků a různými náladami, která nabízí ukázku toho, co přijde.

Cyclone – V návaznosti na vyprávění se tato píseň točí kolem negativních myšlenek, které trápí naši mysl a neustále nám připomínají naši vnímanou nehodnost a nedostatky. Tento duševní stav, známý jako „syndrom podvodníka“, nás nutí pochybovat o našich dovednostech a úspěších a zanechává v nás pocit nehodnosti, studu a strachu z odhalení. Píseň tyto myšlenky zobrazuje jako antagonistu, který pronásleduje a mučí protagonistu a zdůrazňuje jeho slabosti a chyby. Název písně odráží tuto uměleckou vizi a symbolizuje neúprosný cyklón, který nachází klid pouze v chaosu. Základem písně je minimalistický kytarový pattern, který se opakuje v celé skladbě a pomalu stupňuje napětí, jak se přidávají basy a bicí, a vytváří pomalou napínavou atmosféru.
Crawl Space – Tato krátká skladba slouží jako most, který vás přenese z cyklónu ve vaší vlastní hlavě do temné a znepokojivé místnosti v psychiatrické léčebně. Klaustrofobní atmosféra vám skutečně připomíná pobyt v prolézacím prostoru. Skladba nenápadně naznačuje, co vás čeká v následující skladbě.
Room 9 – Tato skladba představuje vrchol intenzity alba, a to jak hudebně, tak textově. Její koncept se točí kolem schizofrenie, jedné z nejzávažnějších duševních chorob. Záměrem při napsání této písně bylo ilustrovat boje schizofrenních jedinců, kteří se potýkají s příznaky psychózy, halucinacemi a dezorganizovanými myšlenkami a činy. Píseň zobrazuje schizofrenního pacienta uzavřeného ve starém ústavu, uvězněného v neustálém stavu psychózy, pronásledovaného halucinacemi a bludy. Pacient si představuje cestu ven a vydává se na cestu ztracených vzpomínek, jen aby se ocitl zpět ve stejné místnosti, navždy uvězněný. Název písně s názvem „Room 9“ odkazuje na číslo pacientova pokoje a má význam v japonské kultuře, kde slovo pro „devět“ („ku“) zní jako slovo pro bolest nebo utrpení. Hudebně je to nejtěžší skladba na albu, která si udržuje neúnavnou intenzitu od začátku do konce. Takt 7/8 umocňuje pocit naléhavosti a odráží neustálý stav spěchu protagonisty. Zvu všechny ke shlédnutí hudebního videa k této písni, které přibližuje její příběh.
Paracusia – Naše první instrumentální skladba! Původně tato píseň nebyla napsána jako instrumentální. Věděli jsme, že máme silný základ s hlavními částmi písně, ale v určitém okamžiku se přidávání textu zdálo nucené, a tak jsme se rozhodli ji ponechat jako instrumentální skladbu a využít ji k prezentaci členů kapely. Konkrétně Stana a Rana, kteří v této skladbě září. Stylisticky je to také trochu chameleon. Mění se z funky optimistického grooveu do arabského feelingu, pak do tradičního heavy riffu, jen aby se uklidnila zpět do téměř latinskoamerického jazzového stylu. „Paracusia“ znamená sluchové halucinace; slyšíš věcí, které tam ve skutečnosti nejsou, název, který doplňuje hlavní téma alba.
Tides of Time – Tato skladba ukazuje úzkost z „kognitivní nehybnosti“, mentální pasti, která vede ke snaze znovu vytvořit minulé události, které člověk prožil. Tímto způsobem se člověk snaží získat zpět to, co zanechal, a uvízne na místě, které již v realitě neexistuje. Opustit své rodné město v Sýrii ve věku 25 let, poté, co jsem získal tolik úžasných přátel, vzpomínek a zážitků, byl boj, o kterém jsem nikdy nevěděl, že se s ním budu muset vypořádat, dokud se tak nestalo. Zjistit, že si znovu a znovu vzpomínám na svůj minulý život, mě inspirovalo k tomu, abych o tom napsal jako o formě terapie. Nevěděl jsem, že se jedná o skutečnou duševní diagnózu, dokud jsem si o ní neprovedl menší průzkum. Tato píseň vyniká svým akustickým přístupem v první části, – akustická kytara, basa a cajon. Odtud se skladba buduje a roste, dokud nedosáhne kytarového sóla. Měli jsme možnost spolupracovat s Michaelem Caem na vytvoření krásného hudebního videa k této písni, které skutečně zachycuje diskutovaný duševní stav.
Darker Self – Tato píseň je o přijetí našeho pravého já. Konkrétně o té instinktivní, zvířecí stránce, kterou často potlačujeme ve snaze zalíbit se ostatním a zapadnout. Ignorování této stránky nás v těžkých časech činí slabými, křehkými a nešťastnými. Naše temnější já je vylíčeno jako zvíře v hibernaci. Text začíná lákáním tohoto zvířete: „Povstaň a setřes ze sebe prach.“ Jak píseň postupuje, začínáme chápat skutečnou hodnotu těchto vlastností, které byly považovány za hanebné, a učíme se je přijmout, spíše než je pohřbívat. Tato skladba přináší silné poselství: bez ohledu na to, jak moc jsme nedokonalí, prvním krokem k uzdravení je přijetí každé části nás samých – našeho dědictví, zkušeností, chyb a nemocí. Pouze odstraněním masky, kterou nosíme, se můžeme povznést a stát se lepší verzí sebe sama. Hudebně tato píseň nabízí trochu od všeho. Intro Durbakkah, po kterém brzy následuje těžký kytarový riff, je odkazem na Opeth. Mísí jemné akustické party s těžkými, temnými tématy a kytarovými sóly. Píseň nemá tradiční strukturu; Místo osmitaktového refrénu je zde jednořádkový háček, který se opakuje v celé písni a outru.

Trace Within – Tato píseň nabízí melancholické ztvárnění skladby „Complicated Grief“, případu
dlouhotrvající deprese trvající roky po ztrátě milované osoby. Vykresluje scénu truchlícího protagonisty,
který stojí před hrobem svého blízkého, vzpomíná na společnou minulost a cítí jeho přítomnost, touží po
znamení, které by tento pocit potvrdilo. Píseň s názvem „A Trace Within“ odkazuje na trvalé pouto, které v protagonistovi zůstává, stopu, která si neustále žádá, abychom ji sledovali. Po hudební stránce nabízí tato píseň nový vhled do našeho zvuku. Na rozdíl od hudebně složitějších skladeb je tato skladba relativně jednoduchá, ale odhaluje jinou stránku kapely. Je pozoruhodné, že tato píseň představuje první pokus kapely o použití elektronických beatů, odchylující se od jejich tradičních akustických kořenů. Navíc je tato píseň první, v níž ženský vokál poskytuje talentovaná Hiske Oosterwijk a klavírní sólo napsal a zahrál Ran Zehavi.“

„Vy sklízíte docela velké ohlasy, dokonce nejen po Kanadě. Pochlubte se.“

„Ano, na album jsme dostali skvělé recenze od evropských i mezinárodních profesionálů z hudebního průmyslu. Nejpozoruhodnější byl rozhovor a recenze alba „Cyclone“ v časopise PROG, časopise číslo 1 o progresivním rocku na světě. Poděkování patří našemu publicistovi Jonu Asherovi za to, že nám toho hodně zprostředkoval.“

„Na rok 2025 co máte připraveno k albu. Tour po státech i Evropě? Kam vyrazíte?“

„Nedávno jsme absolvovali turné po Ontariu, Quebecu a východním cípu Kanady, hned při vydání alba. Momentálně koncertujeme po západní Kanadě až po Vancouver v Britské Kolumbii a zpět, s plánovanými více než 15 koncerty. Zvažujeme turné po Evropě v brzku, ale do USA se z logistických důvodů v blízké budoucnosti pravděpodobně nedostaneme, ale jsme vždy připraveni využít jakoukoli příležitost, která se nám naskytne.“

„Jak jste spokojení s tímto dílem? A při koncertování jaké máte odezvy od publika?“

„Nevěděli jsme, jak na něj lidé zareagují, než jsme ho vydali. Od té doby jsme dostali spoustu pozitivních ohlasů. Nejčastější reakcí bylo co nám lidi říkali, jak emocionálně podmanivé album je a jak se s některými písněmi dokáží ztotožnit na velmi osobní úrovni. Jako by byly napsány jen pro ně. Také nás překvapilo, že lidé jako své oblíbené zdůrazňovali písně, u kterých jsme neočekávali, že se s nimi budou zaobírat, jako například instrumentální skladba nebo poslední píseň na albu. Co se týče živých vystoupení, energie fanoušků byla ohromně pozitivní a s každým koncertem se setkáváme s dalšími lidmi, kteří nás vidí poprvé a jsou naším vystoupením ohromeni. Takže jsme s celkovou reakcí docela spokojeni.“

„Když už jsme u toho koncertování. Máte nějaké vtipné zážitky co se vám přihodilo na koncertě, na cestě na koncert, nebo při natáčení alba či klipů?“

„No, nenazval bych tuhle událost vtipnou, ale je to docela zajímavý příběh, o který se s vámi chci podělit. Cestovali jsme z Quebecu do New Brunswick, abychom odehráli koncert v Bathurstu. Po 8 hodinách jízdy jsme se ocitli na silnici uprostřed ničeho, bez světel, bez aut a bez telefonního ani internetového signálu. Najednou se uprostřed silnice objevil los, což nás donutilo odbočit, protože jsme jeli rychlostí 100 km/h. Kdybychom do toho obřího losa narazili, pravděpodobně bychom teď tento rozhovor nedělali. O pár minut později jsme píchli pneumatiku, což nás donutilo vyndat všechno naše cestovní vybavení a nástroje, abychom mohli auto zvednout a pneumatiku vyměnit. Takže jsme uprostřed ničeho, žádná auta neprojíždějí, žádný telefonní signál, žádná komunikace s okolním světem a naše vybavení je na kraji silnice… v tu chvíli na nás začal linout déšť. Byla to docela těžká situace, ale podařilo se nám pneumatiku vyměnit a dojet do cíle. Byl to rozhodně příběh, který stálo za zmínku během celého turné.“

„Zůstaneme u živého hraní. Na jaký koncert, vystoupení nejvíce vzpomínáte? Jaké bylo pro vás top vystoupení?“

„Nedávno jsme odehráli koncert k vydání našeho alba v Supermarketu v našem rodném Torontu, což byl pro nás všechny velmi speciální večer. Vidět, jak je místo plně obsazené, a obrovské množství fanoušků bylo prostě neuvěřitelné. Nemluvě o úžasných hudebnících, kteří se k nám na ten večer připojili. Byl to jeden z těch večerů, kdy se hvězdy sešly a všechno šlo perfektně.“

„Momentálně nejvyšší meta kterou jste dosáhli? Co si myslíte že pro vás byl zatím největší úspěch?“

„Během naší dosavadní kariéry jsme dosáhli mnoha významných úspěchů. Jedním z nich je prezentace ve významných časopisech a médiích a dalším je možnost hrát na kanadských festivalech. Ale kdybych měl vyzdvihnout jednu konkrétní událost, pravděpodobně by to bylo, že jsme předskakovali finské kapele „Swallow the Sun“ ve Velvet Underground v Torontu. Mimochodem, to byl náš druhý koncert vůbec.“

„Zine čtou hlavně v Čechách a na Slovensku. Znáte tyto dvě krajiny? A nějaké skupiny, nebo umělce z těchto dvou zemí znáte?“

„Rozhodně ano, náš baskytarista Stan byl v České republice hodně o ní mluvil jak se mu líbila. Neznáme sice žádné metalové kapely z těchto dvou zemí, ale po tomto rozhovoru se to dostane na první místo mezi naše nejčastější dotazy ve vyhledávání Google.“

„Díky za rozhovor a rozebrání alba. Doufám že se někdy v Evropě uvidíme na festivale.“

„Nemůžeme se dočkat, až se setkáme se všemi našimi fanoušky v Evropě, doufejme, že už to bude velmi brzy.“

Autor: Alan Rohan

https://www.derevmusic.com