Indie rocková skupina z severní Kalifornie. Red Hot Shame je indie rocková skupina se sídlem v severní Kalifornii, v jejímž čele stojí zpěvák a skladatel Xeff Scolari a jeho proměnlivá sestava hudebních kohort. V indie post art rockovém světě Xeff Scolari je bernou mincí, a my mu položili pár otázek.
„Ahoj Xeff. Tvé nejnovější album You Can’t Make Me je kolikáté v pořadí?“
„Ahoj Alane, je to naše 4. plnohodnotné album, dále máme 4 EP a 5. EP „Scratched Tracks“, vychází 19. dubna.“
„Skupina Red Hot Shame byse dalo říci že je jednočlenná? To jsi ty + vždy další muzikanti? Nebo máš někoho kdo je stálým členem?“
„Myslím, že se dá říci, že RHS takto začínali, projekt typu one man band. To už neplatí, léta už ne. Od začátku jsem byl se Stevenem Pitsenbargerem a pak se před pár lety přidali Ryan Wilson a Spencer Kennedy, od té doby tvoří jádro kapely. Marka Bennetta jsem potkal, když jsem dělal zpěvy na albu Curiosity, on se přidal na druhé album Sounds Like, od té doby je s námi. Být jednočlennou kapelou byla na chvíli zábava, líbí se mi hudba, kterou dělám se svými přáteli, než jenom já já já.“
„Ono jedna věc je natáčet album s nájemnými hráči. Druhá jet koncerty s albem a nájemnými hráči. Jak to máš zařízeno ohledně koncertování?“
„Občas musím najmout bubeníka na vystoupení, když náš není k dispozici, jinak je kapela ustálená.“
„Proč se ptám. Rozhovor vyjde v zinech v Evropě. Takže dostaneš se hrát i do Evropy? Nebo tvá hudba se v Evropě jen hraje v rádií?“
„Hrát v Evropě by bylo skvělé. Zatím nás hrají jen rádia, uvidíme, co bude dál…“
„Máš za sebou několik alb. Nepřemýšlíš příkladně na rok 2025 udělat průřez tvorbou a vydat i na LP? Ne jen na CD?“
„Jako forma typu „největších hitů“? Ne, musím jít dál s novými věcmi a nechat staré věci žít v historii. Rád bych vydal vinylovou desku, bylo by to jen další celé album, pravděpodobně v roce 2025. Většina skladeb z nich je již napsána a některé texty si nechci nechat ujít, takže možná ano. Dobré by to bylo udělat i na LP se všemi texty uvnitř a všemi těmi atd… Ok, přemluvil jsi mě, bude LP.“
„Jaký je tvůj vztah ke kuřatům?“
„Co se týče obalů alb a všech kuřátek? Mládě bylo výtvorem umělce Jeffa Jordana na skladbu, která se jmenuje Curiosity. Pracoval jsem na albu. Na skladbě s názvem Curiosity, tak jsem se zeptal, jestli to můžu použít, a on byl tak laskav, že souhlasil. Pak se to vyvinulo, trochu vyrostlo, na chvíli se změnilo v robota a skončilo to takto. Kuřátko se stalo naším maskotem, zatím jsme ho nepojmenovali. Myslím, že bychom měli. Jinak můj vztah ke slepicím je čistě dietní.“
„Co se týče tvé tvorby. Jak tvoříš? Na skladbách i textech děláš sám? Nebo občas si necháš poradit?“
„Je to smíšené, někdy skladba spadne z nebe úplně hotová za 10 minut, jindy trvá udělat skladbu pár měsíců. Nápady přicházejí, když chtějí. Obvykle píšu sám, ale nenechám si ujít příležitost slyšet něčí nápad a vyzkoušet si ho. Často vymyslím verzi písně s holou kostrou s textem a akordy, pak to vezmu kapele a jako skupina odrazíme nápady a vymyslíme něco lepšího, než bylo, kdybych to celé udělal sám. Takže to nakonec vždy skončí jako skupinové úsilí.“
„Rozdíl mezi You Can’t Make Me a alby předešlými?“
„Hlavně, na novém albu je to více živelný, více reprezentativní, jak zníme na koncertech. Ostatní byla spíše „studiová“ alba, více vrstvení nástrojů a podobně. Trochu více prozkoumání našich různých stylů co máme rádi. Poslední album My Satellite bylo výletem s vesmírnou tématikou, takže jsme zůstali v těchto vodách. Tady se ukazujeme trochu víc.“
„Jak posluchači přijali tvé poslední album? Spokojenost?“
„Má to lepší odezvu než alba a EPs, které jsme dosud udělali. Rozhlasové vysílání byla pěkná a je tu pár skladeb, které, jak se zdá, s lidmi rezonují a mají spoustu přehrání. Dostali jsme také pěkné recenze v médiích, takže jsme rádi. Dokud to, co děláme, má smysl pro vzestupnou dynamiku, jsme šťastní.“
„Díky za rozhovor, no a snad do budoucna zavítáš někam do Evropy na festival.“
„Díky Alane, jsme v souznění.“
Autor: Alan Rohan