Farben Lehre je jednou z nejznámějších punkrockových kapel v Polsku, založená v roce 1986 Vojtěchem Wojdou, která ročně odehraje kolem 100 koncertů po celé zemi. Vystupují také na festivalech a v menších klubech v Německu, Rakousku a dalších státech.
Kapela dosáhla průlomu v Polsku svým vystoupením na festivalu Jarocin v roce 1990, kde byla jedním z vítězů cen. Jejich první album „Bez pokory“ (německy: ohne Demut) vyšlo v roce 1991. Od té doby vydali Farben Lehre jedenáct studiových alb a poslední album „Projekt Punk“ vydali v prosinci 2013. Skupina společně hrála s die Toten Hosen na jejich turné Friss oder stirb v roce 2004.
„Ahoj kapelo. Existujete už 37 let? Nebo ještě déle? Vaše prvopočátky vzniku?“
„Také zdravím. Kapela FARBEN LEHRE totiž vznikla na podzim roku 1986, což se prakticky rovná době před 37 lety. Z první sestavy jsem zůstal jen já, tedy Wojciech Wojda (zpěv, texty). Začátky byly v těžkých, socialistických dobách, kdy nebyl internet, mobily, počítače atp. Začínali jsme vlastně v garáži našeho tehdejšího bubeníka Marka Knapa. Ze začátku jsme dva měsíce hráli jen covery a nakonec jsme začali skládat vlastní písničky. Debutový koncert se konal v mé bývalé škole, střední škole. Władysław Jagiello v Płocku, 13. října 1986. Hráli jsme skoro 60 minut a v hledišti bylo asi 200 lidí.“
„Rozhovor rozdělíme na dvě sekce, pokud to nevadí. V bývalém Československu se poměrně dost špatně hrálo když měla skupina označení punk. Jak to bylo u vás v Polsku?“
„V Polsku byli i takové jevy, které se v té době nazývaly subkulturní mládež, úřady se na toto dívali neochotně. Narovnané, barevné vlasy (číro), kůže s cvočky, vojenské bundy a kalhoty nebo tzv. boty bovver, boty byly cenzurovány, a to jak ve škole, v práci, tak v ulicích. Moc jsme se o to nestarali a dělali svou práci, i když – jako kapela – jsme měli problémy se zkušebnou, s hraním koncertů atd., ale dnes na naše pionýrské začátky v této těžké, komunistické realitě vzpomínám hodně se sentimentalitou.“
„Naháněla vás i tajná policie, tak jak tomu bylo v Československu u punkových kapel? Nebo s uvolněním které přišlo už v době komunismu za který se zasadil Lech Walesa jste to měli lehčí?“
„Těžko dnes říct, jestli nás v těch letech pronásledovala tajná policie, ale faktem je, že na každém tehdejším koncertě jsme museli naše texty ukazovat cenzuře, se kterou jsme měli občas nějaké problémy. Solidarita a hnutí za svobodu v druhé polovině 80. let mírovým a nekrvavým způsobem svrhly socialistickou moc v Polsku, ale nemyslím si, že by měly nějaký velký vliv na fungování kapel jako FARBEN LEHRE. Zabývali se hlavně politickým bojem a my jsme také bojovali, ale hudbou a texty našich písní. Nelze však popřít, že po oficiálním pádu komunismu v červnu 1989 se celková situace výrazně zlepšila.“
„Už za minulého režimu jste docela dobře odstartovali svou kariéru. Bylo to hlavně kvůli čemu? Komu?“
„Úplně s tím nesouhlasím, protože v 80. letech ještě FARBEN LEHRE nebyli moc oblíbená kapela, i když jsme tenkrát skutečně hodně koncertovali, kupř. na tehdy velmi významném festivalu v Jaročíně. První vážnější úspěch však přišel v roce 1990, rok po pádu stranického režimu. Tehdy jsme se stali jedním z vítězů zmíněného festivalu v Jaročíně. O rok později, na podzim 1991, vyšlo naše první autorské album s názvem „Bez pokora“. Od samého počátku až do dnešních dnů vděčíme za vše sami sobě, své práci, odhodlání, důslednosti a neustálé víře v sebe…“
„Před rokem 1989 vydali jste nějaké album na kazetě? Existují ještě tyto záznamy?“
„Ano. Naše první nahrávky vyšly koncem roku 1988 na kazetách nezávislých vydavatelství působících v té době v undergroundu, kupř. NTOK, Enigmatic nebo Aarlekine. Myslím, že nahrávky jsou tu a tam zachovány, navíc sám mám v archivu pár starých magnetofonových kazet ze starých časů.“
„Ve vaší punkové tvorbě se odráží i reggae/ska. Chtěli jste kombinovat tyto styly v hudbě? A kdo vás ovlivnil k této tvorbě?“
„Nikdy jsem se nerad uzavíral do jednoho hudebního žánru, protože to zbytečně omezuje moji vlastní kreativitu. Vždy jsem preferoval otevřený vzorec hraní, ve kterém jsme schopni se neustále rozvíjet, hledat a přitom se bavit a umělecky se naplňovat. Každopádně každý den poslouchám spoustu jiné muziky – od punk rocku, přes new wave, nějaké metalové podnebí, až po reggae, ska nebo folkové písničkáře. Myslím, že největší vliv na tuto myšlenku spojení energických, punkrockových zvuků s pozitivními reggae vibracemi měli Clash.“
„Do současné doby máte kolik alb za sebou? A v kolika zemí se s vaší tvorbou lidé setkávají? V Česku to je v distribuční síti Papagajův hlasatel, kde dál po světě?“
„Diskografie FARBEN LEHRE má již mnoho CD, DVD i četné kompilace a i jednotlivé demo skladby. Pokud jde o studiová alba, vydali jsme zatím celkem 15 alb (poslední album „Na Zdrowia“). Koncertovali jsme prakticky po celé Evropě, takže naše tvorba je známá v mnoha zemích. Pokud vím, dají se najít i naše alba, kupř. v Německu a na Ukrajině. Nahrávky FARBEN LEHRE byly také zahrnuty na několika kompilacích v Nizozemí, Německu, Francii a Itálii.“
„Hráli jste po boku die Toten Hosen, po boku jakých dalších skupin jste také vystoupili? Třeba při tour.“
„Se zmíněnými die Toten Hosen jsme se na jednom pódiu sešli vícekrát. Navíc jsme hráli s kapelami jako jsou mj. the Exploited, G.B.H., the Vibrators, U.K. Subs, Toy Dolls, New Model Army, Ine kafe, Smola a hrušky, Houba a Kozak System. Nejčastěji jsme se na jednom pódiu objevovali s našimi kamarády z německé formace Dritte Wahl, se kterými jsme odehráli celkem asi 50 koncertů v Polsku, Německu, Rakousku a na Ukrajině.“
„Vaše frekvence koncertování je dosti velká. Mělo by to být 100 koncertů a festivalů do roka. Co více u vás převažuje? A které akce máte nejraději?“
„Věřím, že jsme především koncertní kapela, kontaktu s publikem si velmi vážíme, a proto rádi koncertujeme. Kdykoli jdeme na pódium, hrajeme na 100 % svého potenciálu, takže nevidím žádný zvláštní rozdíl mezi hraním na velkých festivalech, ve velkých halách nebo v malých klubech. Ve skutečnosti vše závisí na nás, publiku, a ne na místě, kde vystupujete. Všude se dá zahrát dobrý koncert, pobavit se a navodit tu správnou atmosféru. Nejvíc mě baví akce, při kterých dochází k dobré výměně pozitivní energie mezi kapelou a publikem – na takové koncerty se nezapomíná…“
„Při vaší pověsti jste se dostali hrát i mimo domovinu. Příkladně Německo, Rakousko, Ukrajina. Které země máte ještě kde jste hráli? A opět poznatky z hraní ze zahraničí?“
„Cestování, včetně toho hudebního, naučí, takže stojí za to se ukázat všude, kde chtějí naši hudbu poslouchat. V zahraničí je jazyková bariéra, tím spíš, že na všech koncertech zpíváme hlavně polsky. I když ne vždy publikum našim textům rozumí, vždy se baví, protože to, co nás všechny opravdu spojuje, je hudba a ta nezná hranic. Kde jsme hráli mimo Polsko? Německo, Itálie, Anglie, Irsko, Nizozemí, Francie, Belgie, Rakousko, Česká republika, Slovensko, Ukrajina a Bělorusko.“
„Farben Lehre na letošek (2023) a na začátek roku 2024, co připravujete nového?“
„V březnu 2023 vyšlo naše poslední album s názvem „Na Zdrowia“ a aktuálně tento materiál propagujeme během letních a nadcházejících podzimních koncertů. Na jaře příštího roku opět vyrážíme na živé klubové turné PUNKY REGGAE, které jako FARBEN LEHRE pořádáme již dvacet let. A co bude potom, ukáže čas.“
„Položím záludnou otázku. Znáte nějaké České nebo Slovenské skupiny? A které se vám z toho líbí nejvíce?“
„Hráli jsme několikrát na Slovensku a v Čechách, takže jsme potkali pár místních kapel. Léta se kamarádíme se dvěma kapelami ze Slovenska, Ine kafe a Smola a hrušky. V roce 2009 byl na našem albu „Ferajna“ cover od Ine kafe – „Urwis“ (org. Kašovité jedlá), s polskými texty, které jsem napsal já. Kolegové ze Smola a hrušky zase před mnoha lety nahráli naši píseň „Matura“ a u příležitosti 35. výročí FARBEN LEHRE se jejich verze písně „Terrorystan“ objevila na albu „Friends For Friends“. S těmito dvěma kapelami jsme přátelé. Známe skupiny jako Slobodná Europa nebo Horkýže slíže ze Slovenska a Houba z České republiky, ale tu jsme už dlouho neslyšeli.“
„Díky za rozhovor, a snad se uvidíme na některým festivalu který pořádá Jacek radioSOK.“
„Děkuji a uvidíme se.“
odpovídal Wojciech Wojda.
Autor: Alan Rohan
http://www.farbenlehre.plocman.pl
