INT3RWI3W!! s Nick Cooperem, tři roky s Marky Ramone
Před padesáti lety udělali Ramones revoluci v hudebním průmyslu, když dali světu punk rock, a i když se v roce 1996 rozpadli, jejich vliv bude žít navždy. V roce 1999 se Nick Cooper, belgický hudebník, setkal s Marky Ramone, dlouholetým bubeníkem Bruddahs z Queensu. Společně se rozhodli založit kapelu Marky Ramone & The SpeedKings a po dobu tří let cestovali po Evropě, Japonsku a USA, nahráli jednu live desku a dvě alba. „I „Heartbreak“ The Ramones je nefiltrovaný příběh Nicka Coopera o intenzivních a elektrizujících letech na cestách.
„Ahoj Nick. Můžeme společně probrat nejen tvou knihu I Heartbreak The Ramones, ale i tři společné roky s Marky Ramone.“
„Ahoj Alane, díky za rozhovor. Společně ji probereme!“
„Jak jsi se seznámil s Markym? A kdy jste se společně začali bavit o tom že založíte kapelu?“
„V roce 1999 jsem byl pozván, abych hrál na podporu Markyho kapely The Intruders v Belgii. Hrál jsem v punkové kapele a protože se hrálo v našem rodném městě, byli jsme jasnou volbou. Po představení jsme se poflakovali a nakonec Marky skončil u mě na bytě aby si vypral prádlo. Když jste na cestách delší dobu, je vždy dobré najít lidi, kde využijete všechny mod cony a tak se naváže kontakt. Na zbytek evropského turné mě požádali Marky a The Intruders o pronájem backline, a tak se náš kontakt ještě více přiblížil. O pár týdnů později jsem jel do Německa vyzvednout věci po turné. Marky se svěřil, že miluje hudbu, kterou děláme, ale to bylo tak vše. Žádné plány na spolupráci.“
„Když už jste se dali dohromady, kde jste vzali zbytek skupiny? Na inzerát?“
„Zpočátku nebyl záměr založit novou kapelu. Ale za pár měsíců poté co jsme v Belgii s Markym hráli, se moje kapela chystala na evropské turné s americkou kapelou The Huntingtons. Kvůli nějaké hádce jsme vyhodili našeho bubeníka a skoro jsme se rozhodli zrušit celé turné, dokud jsem se nerozhodl poslat Markymu e-mail s žádostí, aby se přidal. K našemu velkému překvapení řekl ano a během pár týdnů byl zpět v Belgii. Na pár zkoušek které proběhli během týdne, a hned jsme vyrazili na turné. Teprve po pětitýdenním turné navrhl, že bychom se měli propojit. Bohužel basák si zlomil ruku a zápěstí a my jsme čelili měsícům zpoždění. A protože Marky není trpělivý typ, navrhl prostě nabrat nového člena. Vlastně Marky chtěl najít nějaké skutečné punkrockové hvězdy, které by se připojily. Glen Matlock z Pistols byl na seznamu, ale ukázalo se, že jeho pronájem je příliš drahý, takže jsem nakonec zavolal pár přátelům a dostali jsme úplně novou sestavu.“
„Ono by se dalo říct že to bylo jedno velké turné které trvalo tři roky. Ano je to tak?“
„Ve chvíli, kdy jsme začali, se to pro mě stalo prací na plný úvazek. Byli jsme na turné, začali jsme psát album, koncertovali jsme ještě víc, šli jsme do studia nahrát album, jeli jsme na turné, abychom album propagovali… Čas letí, když se bavíš. Ano, byli jsme spolu přes tři roky, aniž by sis uvědomoval čas.“
„Snad krom Afriky jste hráli všude. Tvé poznatky z různých kontinentů při hraní? Lidé jsou přeci jen trochu jiní v Japonsku a jiní v Evropě.“
„S Ramone v kapele vždy získáte dostatek poznatků. Ramones po roce 1996 neexistovali, ale zájem byl a je stále obrovský. Pak Joey a Dee Dee zemřeli a vyvolalo to ještě větší zájem. Lidé si nechtěli nechat ujít návštěvu přeživšího člena. Na návštěvnost jsme si nikdy nemohli stěžovat. V Evropě se nejlépe hrálo na jihu (Itálie, Španělsko…). Publikum je tam dost volné a plné temperamentu. Ale také severské země byly bomba. Skandinávii ovládla celá vlna heavy rock’n’rollových kapel. Hellacopters, Backyard Babies, The Nomads u nich jsme i nahrávali alba, byli jsme ve skvělé společnosti. Evropa byla při hraní naším domovem, protože jsme mluvili stejnou, nebo podobnou řečí, což vytvořilo určitý druh blízkosti s publikem. Japonsko byla jiná planeta. Zdvořilí školáci před představením, ale při úderu na první akord upadnou do šílenství. USA jsou nejkonzervativnější a mnohem méně divocí. Různé věkové kategorie, omezení alkoholu a všechno nám připadalo ve srovnání s Evropou trochu divné.“
„Nejzajímavější (pro tebe) zážitek z hraní? Kde to bylo a proč?“
„Nejděsivější a nejsmutnější okamžik byl v Itálii, kde v publiku zemřel osmnáctiletý člověk. Předávkoval se. Nemohl se dostat ven a my jsme dělali přídavek Ramones. Dav se zbláznil a on stál vzpřímeně, mrtvý uprostřed smečky. Pořád mi to připadá velmi matoucí. Na druhé straně jedna z našich nejúspěšnějších vystoupení bylo v Key Clubu v LA na Sunset. Nikdy jsem se necítil blíž k tomu být rock’n’rollovou hvězdou hahaha. Publikum nás tak moc milovalo. Crowsurfoval jsem na zádech i na hlavě, skóroval jsem s jednou šílenou holku a CC Devile of Poison se tomu všemu ze strany smál. Po show jsme si šli popovídat se Slim Jimem ze Stray Cats, a s klukem od kapely Alice Coopera, byla to ta nejklišovitější rock’n’rollová akce, jakou jsem si kdy dokázal představit.“
„Pokud nechceš mluvit o strastech nemusíš, to se lidé dočtou v tvé knize. Spíše nějaké vtipné zážitky z hraní, vystupování po světě?“
„No vlastně jsme byli všichni banda nikoho a dostali jsme šanci udělat si výlet na celý život. Měli jsme vědět, že to bude mít svou cenu. Ale být tak dlouho v tourbusu s přáteli, pouštět si hudbu a rozhodovat se o setlistu s Markym, zatímco on jezdil na smetiště s dokořán otevřenými dveřmi, to jsou momenty spinální stepu, které jsou neocenitelné. V knize se můžete dočíst docela dost vzestupů a pádů. Konečný výsledek nebyl nejlukrativnější, pokud jde o peníze, ale zážitek je něco, co vám nikdo nikdy nevezme. Já i ostatní členové kapely a několik fanoušků/přátel jsme byli součástí všeho a dodnes se s tím všichni kdo jsme tam byli mohli ztotožnit. Pro všechny z nich je to pocit, jako by tam byla malá část odkazu rock’n’rollu. Jsem naprosto šťastný, že jsem to sdílel s tolika lidmi.“
„Otázek by mohlo být opravdu hodně, ale vše se lidé mohou dočíst v tvé knize I Heartbreak The Ramones. Když bys vzal průřez knihou, a vypsal ve třech bodech, o čem zhruba je?“
„Většina knihy je záludnou ukázkou života na cestách, dobrých, špatných a ošklivých sraček, které se dějí, a všeho, co lidé dělají z lásky k hudbě.“
„Kniha vyšla v červenci 2024. Jak seš na tom s distribucí a prodejem. Je o ni zájem?“
„Nyní je distribuována po celém světě. Ve Spojeném království ji můžete získat prostřednictvím Earth Island Books, online je k dispozici prostřednictvím Lulu.com. Prodeje jsou uspokojivé a dobrý je, že oslovuje mnohem širší publikum než jen fanoušky Ramones. Každý, kdo byl někdy v malé kapele a doufal, že se prosadí, by si měl tuto knihu přečíst… ať raději někde pracuje hahaha!“
„Projevil někdo zájem o překlad do jiných jazyků? Třeba do Japonštiny?“
„Existují plány na překlady. Mám amerického vydavatele, který trvá na vydání ve francouzštině, španělštině, italštině, němčině a portugalštině, ale to se ještě musí uskutečnit. Anglická verze by zatím měla být přístupná většině lidí.“
„Když už je kniha venku. Neřekl sis, kruci ještě jsem tam zapomněl napsat toto? Nebo jsi spokojen s tím cos uveřejnil?“
„No, těsně poté, co jsem dopsal knihu, zemřel Dee Jaywalker, solokitarista SpeedKings. Přes dvacet let jsme spolu bojovali. Kniha nás svedla zpět dohromady v tom, že přispěl nějakými hraním. Dokonce se dostal na první release koncerty, kde jsme společně odehráli pár koncertů. Ale byl nemocný. Plánovali jsme s ním velký večírek, nestihl to. Takže nedávno jsem do knihy přidal další kapitolu: Dee, já a Ďábel jsme tři. Je to jeho nekrolog. Jsem rád, že jsme se nakonec usmířili. Kniha se mu líbila a cením si jeho komentářů k ní.“
„Po světe jsou miliony fanoušků the Ramones. Už jsi zaznamenal nějaké odezvy na knihu?“
„Dostávám opravdu dobré ohlasy, zejména od všech fanoušků a přátel, kteří jsou v knize zmíněni. Pro ně je to opravdu výlet do paměti. Většina lidí, kteří to čtou, si užívá pocit že jsou na tour s námi a někteří lidé, kteří Markyho skutečně znají, mi o knize řekli: „Uvěřitelné“ a to znamená hodně. Také jsem dostal několik opravdu špatných recenzí. Někdo tvrdil, že to celé zveličuji, abych byl rock’n’rollovou hvězdou, zatímco ve skutečnosti jsem doufal, že lidé pochopí, že jsem všechno, jen ne hvězda. Prostě dítě, které miluje hudbu, se zapletlo s velkými jmény a nakonec za to zaplatilo. Ale jak mi jednou řekl Henry Rollins: „Názory jsou jako kreténi, každý má nějaký!““
„Kde lze knihu zakoupit? Pořídit si? U všech dobrých knihkupců (smích)?“
„Jak již bylo zmíněno, přímo u vydavatele Earth Island, dále různé obchody po celém světě a LULU.COM“
„Odstupem času, budeš něco dalšího připravovat? Skupinu?“
„Od doby, kdy kniha vyšla, jsem se na část roku přestěhoval do Itálie. Jsem stále docela zaneprázdněn „slušnou“ prací, kterou jsem dostal po svém hudebním úsilí, mám nějaké nápady na další knihu o Hells Angel v kapitole „Barvy a hákové kříže“ nová kniha. Zakladatel Hells Angel zemřel před několika lety. Toto doufám že bude opět dost zajímavá kniha pro lidi. Možná kniha na pokračování, uvidím. A co se týče hudby, jsem v kontaktu s pár lidma ze Švédska. Příští rok hodláme nahrát album a možná se dočkáme spolupráce s dalším přeživším Ramone hehehe!“
„Díky za povídání, a jak jsem napsal. Vše si můžete přečíst v knize I Heartbreak The Ramones. Díky tobě a David Gamage že mě s tebou propojil.“
„Potěšení je na mé straně, jsem rád že jsme se Alane poznali.“
Knihu lze pořídit zde (https://www.earthislandbooks.com/our-books-more-info)
