INT3RWI3W!! s Mike Verba
Mike Verba, vlastním jménem Michał Wierba, hráč na piáno, spolupracuje s muzikanty na dvou kontinentech. Evropa a USA. Po několikaleté spolupráci se známým americkým bubeníkem Ronniem Burragem a společně vydaném albu „The Dance of The Great Spirit“ ve Spojených státech zve Mike Verba ke spolupráci další hvězdu jazzového světa – vynikajícího saxofonistu Wayna Escofferyho, držitel ceny Grammy, brilantní sideman největších jazzových hvězd. Michał Wierba All Stars – je dalším krokem na cestě polského pianisty ve světě jazzu, který boří hranice a spojuje kontinenty a kultury. Po letech zkušeností na polských i amerických pódiích vytváří Michał Wierba pod svým jménem svou první mezinárodní kapelu, která nabízí publiku novou kvalitu – opravdovou moderní jazzovou fúzi 21. století. Projekt pokračuje i v roce 2024 dalšími jazzovými hosty, jako jsou americký basista Daryll Hall a polský trumpetista Piotr Wojtasik.
V letošním roce 2024 vychází sólové album s názvem Pop Fiction na Německém labelu ZYX Music které
je pouze instrumentální na piáno. Nenajdeme zde pouze jazz, ale propojení jazzu s dalšími hudebními
žánry. Od popu po art rock.
„Ahoj Mike. Mohl by ses nám tedy trochu více představit.“
„Jasně! Jsem jazzový pianista a skladatel, který rád posouvá hranice toho, co klavír a jazz umí. Začal jsem hrát poměrně pozdě, v 17 letech. Ztracený čas jsem dohnal velkým nasazením a dlouhými tréninky. V průběhu let jsem měl to štěstí, že jsem vyhrál několik soutěží, nahrál několik alb a koncertoval po celém světě. Moje hudba mísí tradiční jazzové prvky s moderními vlivy a zahrnuje vše od elektronické hudby po současné klasické žánry. Stále hledám nové způsoby, jak se spojit s posluchači a dát jazzu pocit, že je relevantní pro dnešní svět. Mimo hudbu velmi věřím v neustálý vývoj a výzvy, ať už je to spolupráce s jinými umělci, experimentování s novými zvuky nebo hledání inspirace na nečekaných místech. Hudba je pro mě víc než jen řemeslo – je to rozšíření toho, kdo jsem, a způsob, jak objevovat svět.“
„Kdy, v jakém roce začala tvá kariéra jazzového klavírního hráče?“
„Na klavír jsem začal hrát, když mi bylo 17 let. Cvičil jsem 9 až 11 hodin denně, abych se stal nejlepším, protože jsem věděl, že na klavíristu začínám opravdu pozdě. V roce 2008 jsem vyhrál Bielska Zadymka Jazzowa, což, dalo by se říci, znamenalo začátek mé kariéry. Poté jsem nahrál první album Black Jack a začal hrát profesionálně.“
„Odrazem do světa jazzu bylo co? Kdy si tě začal svět všímat?“
„Po roce 2008 jsem vyhrával každou soutěž v Polsku a začal jsem vystupovat i na mezinárodní úrovni. Nahrál jsem čtyři alba a začal si budovat silnou reputaci v Polsku. Později jsem začal spolupracovat s Ronniem Burragem, bubeníkem z USA, a vytvořili jsme spolu album. Dance of the Great Spirit byl směsicí jazzu, elektronické a etnické hudby.“
„Když bys srovnal Evropu a USA. Jaké jsou rozdíly pro muzikanta na těchto dvou kontinentech?“
„Největší rozdíl spočívá v publiku a příležitostech. V Evropě je jazz jako umělecká forma hluboce oceňován a publikum bývá trpělivější a otevřenější experimentálním nebo avantgardním stylům. Kulturní podpora je také silnější, vládní financování a festivaly usnadňují hudebníkům najít platformy pro vystoupení. V USA má jazz jinou energii – je více zakořeněný v tradici a historii, což vytváří živou scénu, zejména ve městech jako New York a New Orleans. V USA existuje určitá syrovost a konkurenční výhoda, která nutí hudebníky neustále se vyvíjet. Na druhou stranu, trh může být tvrdší kvůli obrovskému množství talentů a ve srovnání s Evropou je tu menší finanční podpora. V konečném důsledku oba kontinenty nabízejí něco jedinečného. Evropa vám dává prostor k uměleckému růstu, zatímco USA vás tlačí, abyste zdokonalili své řemeslo a vytvořili svou identitu.“
„V jakém vztahu jsi se ZYX Music?“
„Mám s nimi dlouhodobou smlouvu, takže se snažím vydat album každý rok. Mám spoustu nápadů na nová alba, takže je vždy na čem kreativním pracovat!“
„V roce 2024, jsi vydal své sólové album, pouze na klavír/piáno – formu jazzu jsi posunul až k jakým hranicím?“
„Toto nebylo jen tradiční sólové klavírní album – chtěl jsem předefinovat, čím by mohlo být moderní sólové klavírní album. Začlenil jsem elektronické prvky, použil ROLI Seaboard pro expresivní zvukové plochy a prolnul moderní klasické vlivy s jazzem. Silný důraz je kladen na virtuozitu se složitými smyčkami a vrstvenými texturami, stejně jako na momenty řízené syntezátorem, které dodávají moderní nádech. Je to fúze akustického a elektronického, kde se klavír stává všestranným, vícerozměrným nástrojem. Takhle pro mě vypadá posouvání hranic jazzové formy v dnešním světě.“
„Jak už jsem uvedl. Pop Fiction je albem kde se opíráš o další hudební vlivy. Nechalo by se říci že zde zazní klasický jazz, dále pak pop jazz, art jazz atd… Co tě k tomu vedlo?“
„Svět se změnil a stejně tak se změnil i způsob, jakým komunikujeme prostřednictvím hudby. Klavírní technika – virtuozita, tón, dotek – zůstala konzistentní, ale vše ostatní se vyvinulo. Teď mluvíme jiným hudebním jazykem. Jazzové standardy již nejsou měřítkem naší doby; místo toho standardy, ze kterých čerpáme, jsou popové písně, se kterými se dnes lidé spojují. Stále si půjčuji zvuky, rytmy a textury z populární hudby, ale pocházejí z úplně jiné zvukové krajiny než dříve. Zvuky a očekávání se posunuly a to jsem chtěl reflektovat. Pro mě sólový klavírní instrumentální vzorec volal po redefinici – aby rezonoval s tím, co lidé slyší nyní, ne před desítkami let. Toto album je můj způsob, jak překlenout tuto propast a vytvořit hudbu, která bude relevantní, moderní a hluboce propojená se současností.“
„Ohledně tohoto alba, jak se ti s ním koncertuje? Jezdíš hodně po představení?“
„Jedeme na turné s triem a některé písně hraji sólo během koncertů. Miluji škálu barev, které trio přináší –dodává hudbě hloubku a rozmanitost. Zároveň mě velmi baví hrát sólo, protože vytváří přímé spojení s publikem a umožňuje mi prozkoumat celou paletu klavíru na vlastní pěst. Právě teď plánujeme evropské turné na rok 2025 s tímto materiálem. Jsem nadšený, že mohu přinést album různému publiku a vidět, jak rezonuje v různých prostředích. Je to dynamický zážitek, který vyvažuje souhru tria s intimitou sólového vystoupení.“
„Pop Fiction album, jak přijalo jazzové obecenstvo? Ono se občas stává, že máš ortodoxní posluchače, kteří nechtějí přijmout změny.“
„Když narazím na nelad, obvykle hraji jednu píseň „normálním způsobem“. Jakmile to udělám, lidé mají tendenci chápat, co dělám a proč. Myslím, že opravdu záleží na důvěře – zda publikum důvěřuje tomu, že interpret si je plně vědom svého řemesla a přesně ví, co dělá. Jakmile je tato důvěra nastolena, lidé jsou ochotni následovat můj tok. Vím, že to může znít sebevědomě, ale tohle je moje řemeslo – je to moje rozšíření. Naučil jsem se své lekce a zaplatil své poplatky, než jsem objevil svůj vlastní způsob hraní. Je to přirozený proces, kterým prošli všichni „staří mistři“. Rozdíl je v tom, že dnes je náš „osobní zvuk“ utvářen zcela jinou realitou. To znamená, že mi nevadí malá výzva, jako když se někdo zeptá: „Umíš hrát nějaké standardy?“ Ve skutečnosti mě baví výzvy – udržuje mě to ostré a připomíná mi kořeny této umělecké formy. Ale nakonec chci, aby moje hudba odrážela to, kde jsem a kde jsme dnes my všichni, nejen to, kde jsme byli.“
„Ono nebudu se ptát na další tvorbu, teď je stále čerstvé toto album. Co s ním připravuješ. Celosvětové turné? Nebo pojedeš (jezdíš) Evropu a USA?“
„Prozatím se zaměřujeme na to, aby se toto album dostalo co největšímu počtu posluchačů. Plánujeme evropské turné na rok 2025 a 2026, z čehož jsem opravdu nadšený. Evropa byla vždy skvělým místem pro jazz a myslím, že materiál z tohoto alba tam bude dobře rezonovat. Pokud jde o USA, je to určitě na radaru. Jazz tam má tak hluboké kořeny a rád bych viděl, jak toto moderní pojetí sólového klavíru a triového jazzu přijme americké publikum. I když by světové turné bylo neuvěřitelné, beru to krok za krokem a zaměřuji se na to, aby každé vystoupení bylo výjimečné a spojilo se s publikem, ať hrajeme kdekoli. Toto album je pro mě velmi osobní, takže mu chci na pódiu věnovat čas a pozornost, kterou si zaslouží.“
„Česko + Slovensko. Znají tě v těchto dvou krajinách? Hrál nebo budeš zde hrát?“
„Ještě jsem tam nehrál, ale rád bych. Obě země mají bohatou hudební tradici a vášnivé publikum, takže je rozhodně na mém seznamu míst, kde bych mohl vystupovat. Doufám, že s evropským turné, které plánujeme na roky 2025 a 2026, budu mít příležitost přiblížit svou hudbu i českému a slovenskému publiku. Bylo by vzrušujícím zážitkem spojit se tam s posluchači.“
„Když už jsme u Česka a Slovenska. Jsem přesvědčen že znáš některé muzikanty. Kteří to jsou? A kdo ti je z nich nejbližší?“
„Pamatuji si, že když jsem byl dítě, slyšel jsem Petera Lipu – je to taková legenda a průkopník jazzu v regionu. Během studií jsem měl také možnost pracovat s hudebníky ze Slovenska a České republiky, jako je Dano Šoltis, který je neuvěřitelný bubeník, a Vít Kříšťan, který je jedním z nejtalentovanějších jazzových klavíristů na české scéně. I když bych neřekl, že mám k nějakému konkrétnímu hudebníkovi z regionu moc blízko, vždy jsem obdivoval neuvěřitelnou kreativitu a technickou zručnost, kterou čeští a slovenští jazzoví umělci přinášejí na stůl. Mají jedinečný způsob prolínání tradice s inovací, což se mnou rezonuje.“
„I v jazzové scéně se občas odehrají vtipné zážitky z koncertování. Máš nějaký vtipný zážitek pro zasmání?“
„Jedna noc v New Yorku vyniká, i když to v té době nebylo vtipné – naučilo mě to něco hlubokého o posouvání limitů. Chytil jsem těžkou infekci a měl jsem 39 stupňů horečky. Byl jsem tak slabý, že jsem se sotva dostal na lavici klavíru. Těsně před začátkem představení jsem si říkal: „Jak to zvládnu?“ Ale pak začala hudba a stalo se něco zvláštního – úplně mě to vtáhlo. Odehrál jsem dva sety, celkem asi 2,5 hodiny, a nic z toho si nepamatuji. Nějak se mi potom podařilo dostat se domů a spal jsem tři dny v kuse. Když jsem si konečně poslechl záznam toho pořadu, byl jsem šokován – ve skutečnosti tam byl rozdíl ve výkonu. Byla to nejlepší noc z celého turné. Moje tělo se nějak přizpůsobilo situaci a hudba mě provázela. Ten večer jsme dokonce sklidili velký potlesk. Byla to neskutečná zkušenost, ale naučila mě, že s Mikem Verbou můžeme jít za hranice toho, co si myslíme, že jsou naše limity. Hudba má způsob, jak převzít vládu, bez ohledu na okolnosti.“
„Díky za rozhovor, a doufám že se sejdeme na nějakém vystoupení v Česku nebo na Slovensku, které ti snad zajistí Klaus. Díky za rozhovor a drž se svého umění.“
Autor: Alan Rohan
