INT3RWI3W!! s kapelou Rad Owl

Melodický punk rock založený z ex-členů Align, Samiam, Gratitude, Marble, Class of ’86, Jon Snodgrass, The Stereo, Dead History, All The Way Rider atd. „Rage Gracefully“ nyní vychází prostřednictvím Sell The Heart (USA) a Engineer Records (UK). O této kapele ještě mnoho uslyšíme.

„Posílám pozdravy na druhou stranu slané louže.“

„Ahoj Alane! Je skvělé opět mluvit s někým z České republiky, opravdu si toho vážím, že sis udělal čas na rozhovor o naší tvorbě.“

„Řeknu to takhle. Vy jste ostřílení bardi (muzikanti), znáte se osobně mnoho let. Přeci jen. Jak vás napadlo se zformovat v Rad Owl?“

„Já, Jeremy Jessen (zpěv, kytara) a Jeremy Bergo (baskytara) jsme všichni vyrostli v Mankatu – Minnesota, což je asi 90 minut jižně od Minneapolis, kde nyní žijeme. Mankato je menší univerzitní město a když jsme byli na střední škole na začátku 90. let, byla tam skvělá punková a hardcorová scéna všech věkových kategorií. Měli jsme štěstí, že jsme viděli mnoho našich idolů zblízka, jako je Samiam, Propagandhi, ALL, Big Drill Car, Jawbreaker, Green Day a mnoho dalších kapel – jen míli nebo tak nějak daleko od domů našich rodičů. Město Mankato podporoval místní hudbu. Všichni jsme spolu hráli v různých kapelách už od dospívání. Bylo to velmi úrodné a pozitivní místo, kde jsme mohli vyrůstat jako začínající muzikanti. Jak jsme se ve svých 20 a 30 letech dále vyvíjeli jako hudebníci, občas jsme se v našem hudebním úsilí oddálili, ale vždy jsme zůstali blízkými přáteli. Po mnoha letech hraní v různých kapelách odděleně jsme se rozhodli, že by bylo zábavné založit společně novou kapelu, která by vzdávala poctu našim kořenům a kapelám, které jsme milovali, když jsme byli ještě děti a snažili se přijít na celou tuhle hudební záležitost kterou momentálně děláme. Naše první album (Madison Beast) vyšlo v roce 2018, na kytaru a zpěv je na něm náš dobrý přítel a kolega rodák z Mankato Ryan Felgen. Byl velmi důležitý při vývoji našeho počátečního zvuku a estetiky a byli jsme šokováni, když se rozhodl opustit Rad Owl v době pandemie. Ale zanedlouho jsme potkali našeho současného hlavního kytaristu, Ryana Tatea, ten rozhodně pozvedl náš zvuk svými technickými dovednostmi a celkovým smyslem pro muzikálnost. Ryan Tate má rád spoustu stejných kapel, na které odkazujeme na prvním LP Rad Owl, zvukově pochází z trochu jiného prostředí, což nám pomohlo vzrůst na albu Rage Gracefully trochu více. On je rodák z Minnesoty, ze severozápadu. Jsme nadšení, že ho máme! Takže, abych to všechno shrnul, Rad Owl byl zpočátku záměrný nostalgický výlet a záminka k posezení se starými přáteli. Jsme rádi, že se z toho vyvinulo něco, co nám a doufejme, že i ostatním zní docela svěže a vzrušivě.“

„Ano znám skoro všechny kapely ve kterých jste hráli. Které se ale nejvíce přibližujete svou tvorbou? Samiam?“

„Všichni totálně milujeme Samiama. Zejména desky z počátku 90. let jako Soar a Billy – to na nás jako na mladé kluky, kteří začínaly hrát, měly obrovský vliv. Písně Rad Owl jako ‘Every Second’ od Rage Gracefully nebo ‘Standardized’ a ‘Divider’ (od Madison Beast) si rozhodně půjčují motivy přímo od Samiama. Jeremy Bergo (basa) hrál v Samiam asi rok. V roce 2006 nahrál Whatever’s Got You Down a na tomto LP koncertoval v USA a i Evropě. Byl jsem s ním na tom turné po Evropě a měl jsem možnost vidět spoustu vystoupení v Německu a Francii, s The Draft (3/4 Hot Water Music) jako hlavní support. To byl úžasný zážitek pro nás oba! Naše další předchozí pozoruhodné kapely nemají s Radem Owlem příliš společného, abych byl upřímný. Jeremy Bergo byl také v The Stereo, což byl power pop. Byl jsem v Gratitude (s Jonah Matranga z Far and New End Original), což byl více emo a přímočarý rockový proud. Jeremy Jessen (zpěv, kytara) a já jsme byli/jsme v kapele Align, která je těžký – melodický post-hardcore (podobný Quicksand, Snapcase, Helmet), a moje další současná kapela, Dead History, je v podobném duchu, i když s více shoegaze prvky. Bývalá kapela Ryana Tatea (kytara), Class of ‘86, byla velmi kousavá – zněly hodně jako písně s motivem Propagandhi, kterou máme na Rage Gracefully. A kapela Jeremyho Jessena (zpěv/kytara) z dávné minulosti, Marble, byla blíže tomu, co děláme nyní v Rad Owl – progresivní, metalický pop/skate-punk, který je křížencem Descendents/ALL a Iron Maiden. Takže bych řekl, že jsou to spíše kapely, ve kterých jsme byli jako teenageři, které znějí blíže Rad Owl, proto je tento projekt tak zábavný. Dopřáváme toto vše vlastnímu kolektivnímu vnitřnímu dítěti! Je tu také několik kapel, o kterých jsem se nezmínil, že jsme byli spolu nebo odděleně, které se pouštějí do post-punku, brit-popu a math-rocku / pak jsou tu různí zpěváci a skladatelé, se kterými jsme také hráli (já a Jeremy Bergo často koncertují jako rytmická sekce například pro Jona Snodgrasse). Jako muzikanti vždy zkoušíme různé věci. Máme rádi všechny druhy hudby, takže potřebujeme různé projekty, abychom poškrábali své různé chutě.“

„Vaše druhé album s názvem Rage Gracefully, vyšlo v USA i v Evropě. Jak jste k tomu přišli? Nebo se labely domluvili mezi sebou?“

„Jeremy Bergo (baskytara) navázal přátelství s Andy Pohlem ze Sell the Heart Records během několika let spolupráce na festivale (FEST) v Gainesville na Floridě. Často tam hraje Andyho kapela Tsunami Bomb a hraje tam i mnoho kapel na soupisce STH. FEST je jeden z nejlepších punkových a hardcorových festivalů na světě a Rad Owl měl velké štěstí, že tam mohl hrát tři z posledních čtyř let, včetně roku 2024. Moje první kapela Attention při turné, (ve které byl i Jeremy Bergo), odehráli úplně první ročník FESTu v roce 2002, kdy tam bylo jen 50 nebo 60 kapel dohromady. Nyní je tu něco kolem 350 kapel z celého světa – je to velká událost. Během procesu nahrávání Rage Gracefully jsme byli s Andym v kontaktu a líbilo se mu, co slyšel, takže když jsme dostali finální mix a master, byl na palubě, aby nám pomohl dostat to do světa. Takový milý chlap! Andy má nejen skvělý label a distribuci v USA, ale má kontakty i v Evropě, a tak zprostředkoval partnerství s David Gameage a Engineer Records ve Velké Británii. Ještě jsme se s Davidem nesetkali v reálném čase, ale byl to princ, se kterým se dalo pracovat, a byl naprosto zásadní pro to, aby se tam Rage Gracefully hodně projevil. David nás také spojil s Timem Dingleberrym v Německu, takže máme pomoc i na pevnině v Evropě. Cítíme štěstí, že nás David a Tim podporují, i když jsme nehráli jediný koncert přes Atlantik (alespoň jako Rad Owl).“

„Rage Gracefully, jaký máte pocit/vjem ze své odvedené práce na tomto albu?“

„Myslím, že mluvím za nás všechny, když říkám, že jsme velmi hrdí na to, jak toto album dopadlo. Pracovali jsme na těchto písních velmi dlouho, abychom je udělali tak akorát. Na osobní úrovni jsem se musel opravdu soustředit na to, abych se po pandemii dostal do špičkové fyzické kondice, abych mohl hrát na bubny v rychlejších pasáží! Všechno, od písní a vystoupení, přes produkci a zvukovou kvalitu až po umělecká díla a obaly – to vše se sjednotilo lépe, než jsme si představovali. I s naší první deskou jsme byli velmi spokojeni, když ty písně dnes slyším, myslím, že se stále drží velmi dobře. Jako hudebníci a tvůrci jakékoli formy umění se vždy snažíte dělat lépe než naposledy. Věřím, že jsme to dokázali s Rage Gracefully. Instrumentace je tak těsná a doplňující a každá píseň mi připadá filmovější a emotivnější. Pomáhá také, že Jeremy Jessen (zpěv) si dal více času a péče se spoustou harmonií. Je to talentovaný zpěvák. Opravdu jsme ho tlačili, aby přidal více vokálních vrstev, na rozdíl od první desky, která je v tomto ohledu řidší. Když to všechno sečteme, myslím, že Rad Owl se ze zábavného malého vedlejšího projektu stal kapelou, která by měla být nyní považována za docela profesionální.“

„S albem jste se objevili už kde?“

„Protože jsme všichni ve více kapelách a všichni máme práci na plný úvazek a někteří z nás mají rodiny, je těžké dělat takové množství turné, na které jsme byli zvyklí ve dvaceti třiceti letech. Ale snažíme se dostat na co nejvíce míst, když to naše kombinované plány dovolí. Nejčastěji hrajeme na středozápadě, kde žijeme (Minneapolis, Chicago atd.). Dostali jsme se na jihovýchod (Atlanta, několik měst na Floridě) a severovýchod (Boston, Montreal) v Coloradu hrajeme docela pravidelně. Doufáme, že v roce 2025 budeme hrát na západním pobřeží a více i na východním pobřeží. Naším snem v seznamu bucket list je hrát v zámoří – držte nám palce!“

„Nejsem si jist, myslím že máte velkou fanouškovskou základnu po celém světě. Už jen kvůli předešlým kapelám. Co říkají na vznik Rad Owl? A co říkají ohlasy na nové album? Nemyslím recenze a podobně. Prostě lidé kteří vás mají rádi.“

„Měli jsme velké štěstí, že lidé tuto kapelu velmi podporovali od chvíle, kdy jsme oznámili naši existenci. Samozřejmě, v Minesotě máme základnu přátel a lidí, kteří měli rádi naše předchozí kapely, kteří nám pomáhali od prvního dne, ale ještě povzbudivější je, že se zdá, že získáváme nové fanoušky pokaždé, když hrajeme někde jinde, nebo když naše nahrávky se dostanou na nový trh (jako je Česko). Naše zkušenost v Kanadě byla neuvěřitelná – mám pocit, že jsme tam v roce 2024 skutečně přidali spoustu nových fanoušků, zvláště poté, co jsme hráli Pouzza Fest v Montrealu. A spousta lidí nám poslalo pěkné zprávy z celé Evropy, což je pro nás velmi důležité! Celkově byla odezva na nové album velmi pozitivní, jsme hodně nadšení, až se zdá, že lidé skutečně „dostávají“ to, o co se snažíme.“

„Můžeš nám ve zkratce popsat o čem skladby jsou nejen textově, ale i hudebně?“

„Doppler

Chtěli jsme odstartovat desku něčím povznášejícím a pozitivním, protože komplet album Rage Gracefully bylo napsáno během pandemie a pokračujících politických sporů v Americe. I těžkých let pro Minneapolis. Texty jsou o obnově, reflexi, nových začátcích a udržení naděje tváří v tvář těžkému okamžiku ve vztazích.
Toto je poslední píseň, kterou jsme dali dohromady, a když jsme šli nahrávat, byla stále nedokončená. ‚Doppler‘ má od všeho trochu, je to něco jako předehra. Úvodní část je poctou skladbě Big Drill Car ‚Take Away. Vše se nám nakonec povedlo, protože jsme ve studiu ještě dělali úpravy!

Growl
Naproti tomu ‚Growl‘ je o frustraci ze sebe a okolního světa, o neschopnosti zbavit se negativních vibrací a trochu propadnout cynismu.
Toto je jedna ze starších melodií, kterou jsme napsali pro LP, z doby, kdy byl Ryan Felgen ještě v kapele, připadalo mi, jako by to dostalo facelift, jakmile Ryan Tate přidal všechny své hráčské umy. Miluji vibrace Iron Maiden / Thin Lizzy s kytarovými harmoniemi. Líbí se mi také, že aranžmá je dost nezvyklé, chvíli se vše hromadí, než se rozezní vokály.

Run It Out ###
Název je rčení ve sportu baseballu, kde i když víte, že to pravděpodobně nedosáhnete, stejně se hodně snažíte a doufáte ve šťastnou přestávku. Po pandemii jsme všichni váhali pro návrat k normálu, v práci a ve společenském prostředí – bojoval jsem s pocitem, že věci stále nejsou úplně v pořádku, navzdory našemu kolektivnímu rozkolu nebyla situace úplně beznadějná.
Toto byla první píseň, kterou jsme napsali s Ryanem Tateem, byli jsme nadšení, že se můžeme prosadit, pokud jde o tempo a aranžmá. Každý měl spoustu opravdu inspirativních nápadů a my jsme to prostě zasekli v reálném čase. Rozhodně se zde opíráme o naši společnou lásku k Propagandhi. Rychlé bicí, strhující kytary a dynamická kobylka. Něco se vám nelíbí?

Checkers
Jako teenager jsem v neděli večer měl problém se dostat do postele. Nazval jsem to „nedělní syndrom“. Pamatuji si, jak jsem se doslova přehazoval někdy až do 2:00 do rána. Rychle vpřed do mých dospělých let a stále se čas od času objevuje stejný pocit všeobecné úzkosti. Často se k smrti trápím, i když vím, že věci většinou nakonec dobře dopadnou.
Jeremy Jessen nám během pandemie poslal kytarové party pro tuhle skladbu. Bylo to téměř plně realizováno a pamatuji si, že bylo opravdu snadné se sejít. Myslím na „Checkers“ jako na milostný dopis Doughboys, zejména na období Home Again. Já a oba Jeremyovi jsme spolu poprvé hráli v tribute bandu Doughboys, když mi bylo 16 let, takže tato kapela bude mít navždy velmi zvláštní místo v našich srdcích.

Call Me Stretchy
Všechno se za posledních několik let tak zpolitizovalo. Sociální média to ještě umocnily a osobní vztahy byly napjaté kvůli všem online potyčkám a lidem, kteří se snažili jeden druhého napadat. S přáteli se vždy snažím doufat v to nejlepší. Mám však hranice, které lze překročit.
Tohle je temný. Ten hlavní riff má atmosféru Allroy Saves. Kytarové sóla Ryana Tatea mi připomínají klasickou rockovou kapelu Boston, kterou je tak příjemné slyšet v písničce typu punk/hardcore. Rytmicky si myslím, že je to jedna z nejzajímavějších skladeb na albu – je to pop. Všichni milujeme kultovního telefonického žertaře Longmont Potion Castle, zvukovou ukázkou na samém konci je Alex Trebek (zesnulý hostitel herní show Jeopardy), který podrážděně odpovídá na hovor od LPC, který předstírá, že je řidič dodávky UPS jménem „Stretchy“, který se snaží vymámit platbu za velkou objednávku drnu z Thajska.

Bock Szn
Toto je v podstatě žvást na současný stav médií. Všichni si musíme zkontrolovat své informace – je tam spousta herců se zlým úmyslem.
Jen malý zábavný trhač, který jsme napsali, než jsme ho zahráli. Středně záznamový čistič palet.

Every Second
Tohle je o rodičovství a intenzitě ochrany mladých, ovlivnitelných lidí ve světě, který se zbláznil.
Pracovní název tohoto díla byl ‚Knappy‘, protože nám to připomínalo kapelu Knapsack a hru na kytaru Sergieho Loobkoffa (také Samiam). Toto je také starší skladba, kterou jsme napsali s Ryanem Felgenem. Moc se mi líbí ten rozpad kytary a její vedení, se kterým přišel Ryan Tate na začátku, prostě kytara vládne.

Always Eyes
Toto je píseň je pro mou ženu, která je i mým nejlepším přítelem.
Vždy se přimlouvám u Jeremyho, aby napsal více milostných písní, protože je tak skvělý v tom, že je dělá, aniž by to znělo přehnaně kýčovitě. Vokálně je ‘Always Eyes’ na Rage Gracefully určitě skvělým znamením a Ryanovo sólování na konci je epické. Hlavní riff připomíná hru Stephena Egertona z kapely ALL v skladbě ‚She’s My Ex.‘ Hustá a melodická změna ve středním tempu.

Tent City Dream
V téměř každém americkém městě jsou velké problémy s bezdomovectvím, chudobou a duševním zdravím, které nelze ignorovat. Majetní by se mohli lépe postarat o nemajetné. Spousta zachránců vyšší třídy je plná sraček.
Toto je nejstarší píseň na Rage Gracefully. Hráli jsme to živě s Ryanem Felgenem už v roce 2018, kdy se objevilo naše první vydání desky. Osobně je pro mě stále výzvou projít bez toho, abych to podělal, takže mě to nikdy neomrzelo. První polovina mi připomíná písničku Snuff nebo Guns n’ Wankers, ale pak zní jako Megadeth. Docela divoký.

Things We Do
Jakési pokračování některých stejných témat v ‚Call Me Stretchy‘ a ‚Tent City Dream.‘ Už žádné dělení, žádné svalování viny na ostatní. Musíme přestat vidět zdi a začít vidět cesty vpřed – společně.
Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších písniček. Veršovaný kytarový riff je tak hranatý a zajímavý a basový part Jeremyho Berga se kolem něj tak nádherně pohybuje. Sekce mostu je něco, na co jsem hrdý, protože jsem byl schopen začlenit rytmus vlaku (typicky slyšet v country písních) jako změnu pocitu s několika dlouhými jednoduchými snare rolls, které by Bill Stevenson vložil do Descendents. ‚ písně hozené, ale pro dobrou míru.

High Tide Time
Obecně platí, že pokora je vždy lepší než arogance.
Další skladba „High Tide Time“ má pěkný, pomalý groove. Rozhodně zde znovu odkazujeme na Big Drill Car s trochou Rival Schools, zejména v super cool basové partě Jeremyho Berga. Toto je další akt, který byl povýšen kytarovými svody Ryana Tatea v prostřední osmičce a také outrem – ty kousky mi skoro připomínají Smashing Pumpkins nebo tak něco.

Quiet While You’re Ahead

Textově je to všude, ale je to tak trochu pocta našemu původnímu kytaristovi Ryanu Felgenovi. Byli jsme tak dobří přátelé, když jsme byli malí, a i když jsme byli vykuchaní, když odešel od Rad Owla, skutečnost, že jsme jako dospělí strávili několik let spolu muzikou, byl nečekaný dar. Nebuďte smutní, že to skončilo, buďte vděční, že se to stalo.
Poslední výbuch vysokooktanové energie, než se rozloučíme. Všichni jsme velkými fanoušky málo známé kapely z Miami na Floridě jménem Quit a hudebně to zní hodně jako to, co oni hrají. Také to zní jako kapela, kterou měli Jeremy Jessen a Ryan Felgen na střední škole s názvem Crease. Pamatuji si, že když jsme poprvé jamovali ‚Quiet‘, okamžitě jsem věděl, že to bude poslední píseň na našem dalším albu. Ryan Tate má zase na začátku a na konci takové cool kytarové vedení a hlavní kytarový riff je zabiják. Nemůžu uvěřit, že to Jeremy Jessen může hrát při zpěvu! Tohle je další, kde se mi uleví, kdykoli se dostanu na konec, aniž bych ztroskotal, když to hrajeme živě. Atmosféra je super pozitivní a triumfální, prostě skvělý způsob, jak ukončit vystupování.“

„Ptát se vás zda jste někdy hráli v Česku, nebo na Slovensku?“

„Bohužel si nemyslím, že by někdo z nás hrál nebo cestoval do Čech nebo na Slovensko, ale je to na mém seznamu hodně vysoko! Měl jsem to štěstí, že jsem mohl cestovat do většiny zemí západní Evropy a Skandinávie, takže si myslím, že na řadě je určitě váš kraj. Můj oblíbený druh piva pochází z vaší země (Plzně), takže z něj opravdu musím udělat prioritu! Náš dobrý přítel Tim Schumann (z minneapoliské kapela Loss Leader) absolvoval několik sólových akustických turné po Česku a o svých zážitcích může říct ty nejúžasnější věci. Možná bychom se s ním mohli jednoho dne připojit na tour, nebo nám možná pomůžete zarezervovat nějaké koncerty nebo se dostat na nějaké festivaly?“

„Znáte nějaké kapely z Čech nebo Slovenska?“

„Je mi trapné říct, že neznám žádné kapely z této části světa, prosím, poučte nás, rádi se seznámíme s novou hudbou!“

„Předpoklad že letos 2024 se dostanete do Evropy hrát asi už ne? Co na rok 2025?“

„Určitě doufáme, že se dostaneme do Evropy někdy v roce 2025 nebo 2026, máme dobré spojení v Anglii a Německu a teď jsme si s vámi povídali, tak snad se naskytne příležitost a budeme moci hrát po celé Evropě. Potřebujeme jen někoho, kdo by nám pomohl s vybavením, dopravou a ubytováním (všechny velké překážky pro malou kapelu, jako jsme my).“

„Poslední otázka na kapelu a hraní. Kde se vám nejlépe hraje v USA? A proč? A kde nejraději hrajete v Evropě a proč zrovna tam? Klidně s bývalými kapelami?“

„Rad Owl má vždy opravdu dobré koncerty v Minnesotě a také v Coloradu a na Floridě, jednoduše proto, že tam jsme hráli nejvíce a máme mnoho přátel a příznivců. Dobrá představení můžete mít téměř kdekoli v USA. Vždy mě baví hrát historicky skvělá hudební města jako New York, San Francisco, Washington D.C., Seattle a Austin v Texasu. Obzvláště rád hraji v kanadských městech jako Vancouver, Toronto a Montreal. Všichni jsme zažili velmi nezapomenutelné zážitky i na menších, méně známých místech, zejména na Středozápadě, kde žijeme – lidé uprostřed země bývají o něco milejší a vděčnější, že jste si našli čas na hraní v jejich městě. Pokud jde o Evropu, osobně jsem navštívil pouze Spojené království. Obzvláště jsem miloval hraní ve Skotsku, protože tito lidé mi svou vřelostí a vděčností připomínají americké středozápadní obyvatele. Mnoho z mých oblíbených kapel je také skotských, takže jsem se cítil velmi spjatý s tamní hudební scénou. Hrát v Londýně bylo samozřejmě vždycky vzrušující. Mám skvělou vzpomínku, jak Samiam a The Draft hráli na lodi v Paříži – to bylo jedinečné místo pro punkrockovou show! Vím, že Jeremy Bergo (baskytara) si užíval hraní ve Španělsku se Samiamem a mám spoustu kontaktů po celé této zemi a mám rodinu a přátele ve Skandinávii, takže doufejme, že se jednoho dne Rad Owl dostane i do těchto míst. Teď po rozhovoru s vámi jsem zvědavý na hraní v Praze a Bratislavě, abych byl upřímný!“

„Díky za rozhovor, a snad v roce 2025 se setkáme na koncertu v Praze, Plzni, nebo na jiném místě v Česku nebo na Slovensku.“

„Ať se to určitě stane! A děkujeme VÁM za sdílení naší hudby a také za trpělivost, když jsme pracovali na tomto rozhovoru. Na zdraví!“

Autor: Alan Rohan

https://radowl.bandcamp.com
https://www.youtube.com/@radowlband
https://www.instagram.com/radowlband
https://www.facebook.com/radowlband
https://x.com/radowlband
https://bsky.app/profile/radowlband.bsky.social
https://www.tiktok.com/@radowlband