INT3RWI3W!! s Jacek (Jaco) Filipek
Jacek (Jaco) Filípek zakladatel world alternative skupiny Trupiegi. Dále vedoucí kulturního střediska a pořadatel koncertů a festivalů v Sulęcin. Spolupracuje s manažery a pořadateli dalších festivalů po celém Polsku. Zakladatelem internetové stanice radioSOK a mnoho dalšího. Velmi kreativní osoba která na akcích i ve vysílání zapojuje naše krajiny. Jak Česko, tak Slovensko.
„Ahoj. Projekt radioSOK je jaké vojvodství – Slezsko? A příběh tohoto rádia? Od začátku až po současnost?“
„Zdravím. Rádio sídlí v kulturním centru Sulęcin. Město Sulęcin se nachází v Lubuském vojvodství a vysíláme odtud. Rádio SOK je internetové rádio, které nabízí velké možnosti, protože některé naše pořady jsou vysílány z různých částí Polska, např. Kielce nebo Poznaně, a o z Paříže ve Francii. Rádio existuje šest let a stále se vyvíjí. Máme stále více posluchačů nejen v Polsku, po celém světě. Propagujeme především polskou méně známou, alternativní a rockovou hudbu. Oslovujeme a podporujeme mladé kapely, které teprve začínají své dobrodružství na pódiích. V našem éteru samozřejmě uslyšíte i známější kapely, hvězdy, ale ty, které máme rádi a sami posloucháme. Stále častěji saháme po zahraniční hudbě, například z České republiky. Rádio tvoří kromě mě hlavně – Jacek KARBON Hardyk a Marek MARECKY Dębowski.“
„Dále jsem zmínil tvé působení ve skupině Trupiegi. Jak dlouho existujete, a vaše tvorba lze zařadit jako world alternative? Těžko určit, proto je to docela zajímavé.“
„Skupina Trupiegi vznikla před téměř sedmi lety a na hudebním trhu působí dodnes. Naše dílo je hudební interpretací poezie Bolesława Leśmiana, jednoho z největších a nejvýznamnějších básníků v Polsku a podle nás i ve světě. Je těžké definovat náš hudební styl jedním, nebo dvěma slovy. Používáme poezii, takže by se to dalo popsat jako zpívaná poezie, ale způsob, jakým ke hře přistupujeme je jiný, složitější a emotivnější. Máme blíže k alternativnímu zvuku, world alternative si dobře pojmenoval, ale neradi definujeme styl naší hudby. Nepatříme k nějakému konkrétnímu žánru, hrajeme tak, jak to cítíme, a inspirujeme se různými zvuky světa kolem nás.“
„Ještě zůstaneme u skupiny. Vy jste se už dostali hrát i do zahraničí. Kde všude to bylo? Na jaké koncerty, nebo festivaly? A poznatky z hraní ze zahraničí?“
„Dosud jsme hráli s Trupiegi v Německu a ve Francii. Byly to nádherné koncerty. V Německu jsme hráli na dvou festivalech: Liederlauschen am Rand a Folllorum. Pokud jde o Francii, odehráli jsme tři koncerty, včetně jednoho v Lucemburské zahradě v Paříži, kde se Leśmian procházel a psal své básně asi před sto lety. Byl to pro nás významný koncert, který jsme odehráli pro velké mezinárodní publikum. Koncert se uskutečnil díky naší pařížské přítelkyni Justynie Borodej a také na zvláštní pozvání konzula Polské republiky v Paříži. Koncerty v Polsku a v zahraničí se organizačně moc neliší, jejich energie závisí na člověku. A co mě fascinovalo a naučilo je, že hudba je nade vším, je to jazyk, mezinárodní most. Možná neposloucháte konkrétní žánr hudby, možná neznáte slova nebo jim nerozumíte, ale když se zvukům otevřete a necháte se unášet, zažijete něco krásného. Bez ohledu na žánr.“
„Když už jsme u těch koncertů a festivalů. Ty nejsi jen v radioSOK a Trupiegi, ale pořádáš spoustu koncertů a festivalů. Jaké to jsou? Žánrové zaměření?“
„Ano. Pořádám různé koncerty a festivaly. V současnosti hlavně v Sulęcině v rámci práce v kulturním centru. Od té doby, co jsem se stal ředitelem této instituce, je rozhodně méně času na pořádání festivalů mimo moje bydliště. Naším hlavním festivalem je červnový festival Wake Up and Live, který měl letos již sedmnáctý ročník. Mohl bych s jistotou říci, že je to experimentální festival, protože pokaždé překvapíme diváky i sebe něčím novým, např. kapelami, uměleckými projekty nebo místy. Letos se festival konal v lese. Wake Up je festival, který představuje různorodou hudbu z různých částí Evropy a světa. Na našem pódiu vystoupily kapely z Ukrajiny, Běloruska, Německa, České republiky, ale i z USA a Izraele. Je to malý velmi pestrý festival. Kromě festivalů pořádám i koncerty v klubu BULKA, který se nachází v suterénu našeho kulturního domu. Vystupují zde různé kapely, mladé i hvězdné v různých hudebních žánrech, především rocku, ale také jazzu, ethno, blues metalu a reggae. Máme rádi, když je to rozmanité. V minulosti jsem pořádal koncerty a festivaly hlavně v západní části Polska, ale teď je toho kvůli nedostatku času méně. V současné době spolupracuji s několika kluby a vybranými organizátory festivalů. Svou energii využívám k práci v SOK a Trupiegi.“
„Některé festivaly které děláš, a nebo jsi spoluúčastníkem, jsou dosti velké. O nich bys mohl také popovídat. Pod kterým vojvodstvím to je? Kdo vše se na nich podílí? A od jakého roku se pořádají?“
„S Trupiegi jsme hráli na několika velkých festivalech, např. Powidz Jam v Powidz, TransVocale ve Słubici nebo Akustyczenie ve Štětíně, Wolimierz Festival a také v Německu. Jsou to velké mezinárodní festivaly, kde je publikum velmi odlišné, poslouchá jinou hudbu, ale energie na těchto festivalech je vždy stejná. Lidé jsou velmi otevření naší hudbě i hudbě jiných umělců. Výše zmíněné festivaly vznikly z vášně pro hudbu, protože je to cítit po kontaktu s pořadateli a při příjezdu na místo. Jejich historie je velmi odlišná, ale kořeny jsou podle mě stejné, tedy vytvořit jedinečnou akci, aby se lidé mohli setkávat, poslouchat hudbu a bavit se.“
„Na těchto festivalech vystoupily i skupiny zvučných jmen. Které to byli?“
„Na výše zmíněných festivalech jsme potkali „velké“ umělce. Sdíleli jsme pódium s Kwiatem Jabłoni, Gutkiem, Anną Marią Jopek, Anią Rusowicz a dokonce i našimi přáteli z Max Klezmer Band. Tato setkání jsou velmi odlišná, některá jsou letmá a některá končí ráno.“
„Jakou skupinu, nebo skupiny jsi dělal hodně rád. Nemusí to být vždy ty největší. Která, nebo které ti utkveli v paměti?“
„To je velmi těžká otázka, protože poslouchám různorodou hudbu. Mám rád těžké zvuky, reggae, world music, etno, punk a jazz. Rád objevuji nové umělce, ne nutně známé. Rád poslouchám živou hudbu a když mě něco chytne za ucho, nějaká kapela, hledám jejich tvorbu někde na internetu. Z festivalu si vždy „přivezu“ alespoň jednu takovou kapelu. Letos jsou mými objevy kapely Deep in Moon z festivalu Liederlauschen am Rand v Německu, kapela Dymytry z festivalu Keltská noc v ČR a kapela Sunnata z festivalu MateriaFest ve Szczecinku / Polsko. Jsou také kapely, které se v mém přehrávači objevily v poslední době na delší dobu, např. kapely jako: Chałtcore.“
„S rádiemSOK máš na rok 2024 připraven projekt, alespoň jsem o tom spolu mluvili, přímé vysílání streamování přímo z festivalů. V jaké fázi se vše nachází? A co dalšího nového s rádiemSOK zamýšlíte?“
„To je naše představa: příští rok budeme zastřešovat koncerty a festivaly jako Rádio SOK. Momentálně jsme ve fázi příprav, plánování a získávání finančních prostředků na nákup vybavení. První takové aktivity, i když zatím jen rozhovory s hudebníky, proběhly na minulých festivalech. Plány na rok 2024 jsou velké. Chceme přilákat více lidí ke spolupráci s naším rádiem. Možná bychom mohli uspořádat malý rozhlasový festival. To ukáže čas, v hlavě máme spoustu nápadů.“
„Poslední album vesměs tedy první album Trupiegi vyšlo v roce 2020, to jste hráli ve 4 lidech. Teď se skupina rozrostla, co je v přípravě?“
„Přede dvěma lety jsme vyměnili kytaristu, přidal se k nám Kosma Kowalski a po dalším půl roce jsme kapelu rozšířili o bubeníka (Filip Słowiakowski). Od té chvíle se tým začal více rozvíjet a nabíral na obrátkách. Naše skladby a písně se staly lepšími a plnějšími. Začali jsme více skládat, koncerty se zdynamizovaly a nabyly jedinečnosti souborové atmosféry. Aktuálně (8. září) měla premiéru naše nová píseň „Dwaj trestanci“, která je oznámením našeho druhého alba „Ślady“, které vyjde v listopadu tohoto roku (2023). Nové album zahrnuje i koncerty, připravujeme několik propagačních speciálních setkání (vystoupení) s naší hudbou, ale o tom všem budeme psát na našich sociálních sítích. Kapelu kromě Kosmy a Filipa tvoří Kasia Gardziejewska – zpěv, Jurek Hippmann – basa a já – bicí/perkuse.“
„Díky za rozhovor. A snad v příštím roce s Trupiegi se setkám alespoň někde ve Slezsku.“
„Moc děkuji Alane, že spolu mluvíme. Mimochodem, také bych ti chtěl poděkovat za to, co děláš, jak propaguješ hudbu, včetně umělců z Polska. Jsem moc rád, že jsme se potkali a vím, že se naše spolupráce bude vyvíjet. Rádi bychom hráli v České republice, nebo na Slovensku. Rádi představíme naši hudbu českému i slovenskému publiku. Osobně mám Českou republiku moc rád a navštěvuji vaši zemi téměř 20 let, cítím se tam velmi dobře. Slovensko je také krásná země, a určitá část mi připadá jak Polsko. Máš úplně jiný přístup ke světu a životu, což se mi moc líbí.“
Autor: Alan Rohan
