Psal se rock sedmdesát a ve stejný rock, na svět přišlo zásadní album heavy metalu a to Paranoid od Black Sabbath …mezitím a potom vznikaly party jako Judas Priest, Kiss, Scorpions a nebo z druhé strany ruky, rocková legenda URIAH HEEP. Rockem sedmdesát, přesně před dvaapadesáti lety vznikla první, z řady ikonických a nesmrtelných alb VERY EAVY VERY EUMBLE…. Popravdě, nikdy jsem Uriášům nepřišel na chuť, celé sedmdesátky jsou ukázkou mistrů hry, kreativity, ale i vnitřního boje za spravedlnost. Rock je jako metal, naše moto, náš důvod, proč pokračujeme dál. Někoho táhnou sedmdesátky, mě, mě dotáhli až osmdesátky, ty měli ten pravý říz a melodie se poutala s unisonem, hudba byla dotažena k dokonalosti ale to je osobní pohled, názor. Určitě znáte např. Lady In Black, aneb Slečna závist od Aleše Brichty …tady je za mě ukázka, pro mě chutnějšího. Dodnes jsem prostě nenašel album, které by mi opravdu sedlo, dodnes? Dneškem mohu říct, že chuť, melodii etc., najdete na jejich jednatřicátém albu (doufám že jsem se nesekl) CHAOS & COLOUR v podání Dave Rimmer (aktivní od rocku 2014) s basou, Russell Gilbrook (aktivní od rocku 08) za bicí, Phil Lanzon (aktivní od rocku 86) za klávesami, Mic Box (původní a zakládající člen) s kytarou & se zpěvem, aktivitou od 88, Bernie Shaw. Inu, máme tu dva členy, kteří nastoupili v době výkvětu osmdesátek, jednoho původního člena a defacto dva nováčky …rocky šli, kontury se oťukávaly a úvodní píseň ,SAVE ME TONIGHT‘‘, se nese v duchu přelomu zásadních desek Whitesnake (Saints & Sinners, Slide It in), nebo osmdesátkové tváře Deep Purple …prostě se nemohu ubránit, zní mi to obdobně. Hlas zpěváka je v duchu klasické šišlavé Angličtiny (jako bych zapnul Bad English), ovšem, je to znatelné jen v úvodu. Duch Whitesnake/Deep Purple však rychle opadne, Uriáši míchají své klasické klávesové vyhrávky, zhruba jako Van Halen …tím je stopro poznáte!
Celý úvodní song je robustní a silně poutá a tak i navazuje ,,SILVER SUNLIGHT‘‘. Opět proplujete sedmdesátkami, říznutých v osmdesátkách v kabátku jednadvacátého století …líbí se mi zvuk, který dotáhl k dokonalosti Jay Ruston (Producent – Amon Amarth, Stell Panther a nebo Antrax). ,,HAIL THE SUNRISE‘‘ a hezky v duchu Uriášů zvolníme. Začátek uvízne ve smyčce, aby si bubeník promluvil se zpěvákem …a nádherně nám pobrnkává kytara, ta se po chvilce rozjede a vše expanduje k vykřičení slov ,,SLÁVA VYCHÁZEJÍCÍMU SLUNCI‘‘ …ale samotný úvod ve smyslu textů …je to strašně nezáživné, snaží se nás kamsi dovést, v hádankách a různé metaforice. Je to prostě text, který má dobře naladěný struny, nic víc. ,,AGES OF CHANGES‘‘ po zvolnění příjde úvodní hra kláves, řízlá o chór a dynamiku. Je to svižný song, který nechá odpočinout jen v rozpravě zpěváka, aneb jeden z těch nejlepších z alba. Mimochodem, jedná se textově o love song. Najdete zde i jednu z nejhezčích vyhrávek, jen co ve slovech prolomí řetězy. Tu v konci převezmou klávesy a repete pokračuje klávesy nám zde nádherně hovoří s kytarami. ,,HURRICANE‘‘, aneb skladba, která popisuje nebezpečí tohoto jevu. Začne dosti nevinně, jednoduše …jako tato skladba. A najednou, najednou nestíháte. Tenhle song je jeden z těch, kterým říkám dotažené v rytmu textu, jako hry. Snaží se zachytit obě strany, sic se tempo a rytmika skoro nemění, je mírně repetitivní, ale to je účel! ,,ONE NATION, ONE SUN‘‘ ….opět slunce! V počátku neslo název ve stříbře, následně se mu provolávala sláva a nyní nám připomínají, že jsme jeden národ …a je fuk, zdali jsi z Evropy, či Ameriky, neb nám nad hlavou svítí jen to jedno. Ve výsledku nám v textu připomínají, ať neblbneme a spolupracujeme …máme se rádi, a tuhle utopii buduje i úvod, který se nechá jen klávesám a zpěvu. Ploužák se dere na povrch, slunce vychází a chór s ním. S touto písní bych srovnával balady od QUEEN, má obdobné tempo a rytmus. Nezrychluje, jen pluje struny se nám přidávají velmi citlivě a nejednou v nich řízne akord života …samozřejmě s ladným umem bubeníka. …tenhle song má další skvělou vyhrávku! A taky je to jeden z nejdelších songů, cca. sedm a půl minuty. ,,GOLDEN LIGHT‘‘ nám pokračuje s obdobnou myšlenkou, kdy však zjišťujeme, že s člověkem nejde hnout. Tohle už je klasická rozprava Uriášů, klasické hra kláves v rozpravě tempa. Zjemníme, urychlíme a sdělíme. Tzv. most je zde hrát tzv. varovně, kdy poklepání kláves zní s kytarami jako vykřičník, je to další dotažený …zvolna… song. ,,YOULL NEVER BE ALONE‘‘. Psal jsem o nejdelším songu? Tak to byl první z řady natahující album, tenhle má osm minut! Celý počin trvá hodinku a s těmito dvěma, máte jasně poukázáno proč. Tenhle song, prostě lepší v albu nenajdete. Celý ten duch, ta idee, kterou nese. V počátku opět připomene QUEEN, WHITESNAKE či DEEP PURPLE …tohle prostě není styl Uriášů a přesto si v tom míchají vlastní barvy. Text je dosti kreativní, je to umění! …nestyděl by se za něj samotný Ritchie Blackmore, či Ronie James Dio. Když se dostaneme na čtvrtou minutku, pohádka pokračuje v běsu, z volného a občasně zvolňujícího tempa, máme svižnou rychlovku psanou hlavně k vyblbnutí kytaristů ach, jak je to nádherné! A ještě více opět napojení k úvodu, ladnému tanci v klapkách kláves a víte co, opět se to rozjede, neb kytaristi nám musí ukázat, co dokážou! Tohle si zapněte přednostně! ,,FLY LIKE AN EAGLE‘‘ ok, po procházce pohádkovou krajinou, nás probere bubeník a opět Uriášský stereotyp. Je to song, obdobný těm, co jste zde už slyšeli …jako Golden Light, nebo SILVER SUNLIGHT. Nepřekvapí a neurazí. ,,FREEDOM TO BEE FREE‘‘ Song hrající si s tempem hry, v závěru už jen nechá vyblbnout nástroje a to zejména basáka, který si zde střihne sólo a mi uzavřeme plavbu, sen v písni ,,CLOSER TO YOUR. DREAMS‘‘. Nejdříve však musí zazní ten přenádherný konec, který se vymaňuje z okovů Uriah Heep, změní se styl hry, jako by je někdo vystřídal …to se ovšem velmi rychle vrátí do starých kolejí a my jsme blíže ke konci v písni ,,CLOSER TO YOUR. DREAMS‘‘. A opět dodám délku, tohle mělo osm jedenáct …jsou tu tři songy! No k CTYD, připadám si jako v cirkuse, má to nádech ansámblu, který je řízlí opět o Uriášský stereotip. V podstatě by se to dalo brát jako fanfára za tím, co zde předvedly …jako by si hrdě bušili do prsou, my nejsme vyhořelí …my umíme! A TO MŮŽU SAKRA POTVRDIT! Co jsem koukal, tak poslední album vydali v roce osmnáct a po jeho poslechu musím dodat, že se jedná o obdobný počin. Je to pokračující a hrdý odkaz a pokud mohu říct, jedná se o druhý díl, nové éry URIAH HEEP, která si bere od každého něco a sakra dobře to propojují se svými kořeny. Tímto si dokáže spoutat jak mou generaci, tak i tu, která jásala v sedmdesátkách …tedy pokud překousnou osmdesátkový nádech. Je to nádhera, co zde stvořili a to už v roce 18 s albem LIVING THE DREAM. ROCK ON a těším se opět příště!
9/10
Autor textu: Angel Derring
