LiveReact! Rock, opera a emoce v jednom večeru. 4 ROCKEŘI s Monikou Sommerovou uchvátili Rumburk

Ve středu 4. listopadu 2026 se v Domě kultury Střelnice v Rumburku uskutečnil koncert projektu 4 ROCKEŘI s operní pěvkyní Monikou Sommerovou. Na pódiu se představili Lukáš Písařík, Leona Šenková, Petra „Gygy“ Gyöngyösi a Jan Lexa, které doplnila právě Monika Sommerová. O hudební doprovod se postarala skvěle sehraná kapela složená z výborných muzikantů. Večer nabídl zajímavé propojení rockové energie, známých melodií a operního zpěvu, které ukázalo, že tyto dva hudební světy k sobě mohou mít mnohem blíž, než by se na první pohled mohlo zdát.

Devatenáctá hodina odbila a sálem se rozeznělo úvodní intro. Z reproduktorů se ozval hlas, který vyzval návštěvníky: „Zbystřete zrak a nalaďte své sluchové přijímače, jsme tady jen pro vás!“ Tím bylo jasné, že večer právě začíná. Kapela už zaujala svá místa na pódiu a vzápětí za doprovodu intra přicházeli také jednotliví účinkující projektu 4 ROCKEŘI. Jako poslední byla představena operní pěvkyně Monika Sommerová, jejíž příchod ještě umocnil očekávání toho, co přijde.

Úvodní skladbou se stala Óda na radost, která hned od prvních tónů ukázala, co všechno toto hudební spojení nabízí. Všichni účinkující předvedli své pěvecké i muzikantské kvality a Monika Sommerová okamžitě dala najevo, že její operní hlas bude jedním z výrazných momentů celého večera. Její hlasový rozsah a síla byly nepřehlédnutelné a dodaly známé skladbě zcela jiný rozměr.

Během večera přišlo hned několik okamžiků, kdy mi osobně, a troufám si říct, že nejen mně, ale i velké části sedícího publika, naskočila husí kůže. Jedním z nich byla bezpochyby skladba Who Wants to Live Forever od Queen, která v rockovém provedení získala mimořádnou atmosféru. Podobně silný dojem zanechala také Sweet Dreams (Are Made of This) od Eurythmics, která dostala díky rockovému aranžmá nový rozměr.

Velkou pozornost si zasloužila také skladba Zombie od The Cranberries, kterou společně zazpívali Lukáš Písařík a Monika Sommerová. Právě jejich spojení ukázalo, jak zajímavě může fungovat rockový zpěv v kombinaci s operním hlasem.

Prostor dostaly také autorské skladby Leony Šenkové, která na pódiu sršela energií a do svého vystoupení dávala maximum. Ještě před jejím odjezdem přišel jeden z krásných společných momentů večera. Skladbu Atlantída od Miroslava Žbirky zazpívali všichni čtyři rockeři společně s Leonou Šenkovou. Každý do ní vložil kus sebe a výsledkem bylo velmi působivé vystoupení, které sklidilo zasloužený potlesk.

Následně přišla na řadu také společná skladba Leony Šenkové a Moniky Sommerové. Právě po tomto vystoupení se Leona musela s publikem rozloučit a koncert opustit dříve, a to z rodinných důvodů. Doma na ni čekalo její teprve čtyřměsíční dítě, za kterým se potřebovala vrátit. I přes předčasný odjezd stihla na pódiu předvést pořádnou dávku energie a ukázat, kolik do projektu vkládá.

Zvláštní pozornost si ale zaslouží také Petra „Gygy“ Gyöngyösi. Její pěvecký výkon mě doslova nadchl. Kromě sympatického vystupování předvedla hlas, který mě svou barvou, rozsahem a působivostí opravdu překvapil. Byl to jeden z těch momentů, kdy člověk jednoduše poslouchá a nechá se unášet tím, co se odehrává na pódiu.

Pro Petru měl navíc tento koncert i osobní rozměr. Z Rumburku pochází a prožila zde své dětství, takže se jí do hlediště přišla podívat a podpořit také rodina včetně babičky, která právě v tento den slavila narozeniny. To byl moc milý okamžik, který dodal celému večeru další lidský rozměr. Je krásné vidět, když se umělec může představit právě tam, kde má své kořeny, a před lidmi, kteří ho znají od dětství.

Samozřejmě nemohu opomenout ani Moniku Sommerovou, která během večera zaujala nejen svým operním hlasem, ale také nádhernými šaty, ve kterých na pódiu doslova zářila. Její elegantní vzhled diváci ocenili a patřil k dalším příjemným momentům celého vystoupení.

Velkým překvapením pro mě byl také Jan Lexa. Přiznám se, že jsem tohoto zpěváka dosud neznal, ale jeho pěvecký výkon mě opravdu mile překvapil. Všechny skladby podával s velkou grácií, jistotou a výrazem. Bylo vidět, že má svůj hlas pod kontrolou a na pódiu se cítí jako doma.

Když přišla na řadu nesmrtelná Born to Be Wild, zpěvák Lukáš Písařík nevydržel zůstat pouze na pódiu a vydal se přímo mezi diváky do první řady. I tím ukázal, že si koncert užívá naplno a dokáže do vystoupení vtáhnout také publikum. Lukáš je navíc zpěvákem, který působí i ve známých hudebních projektech, například v kapele Niakara. Jeho talent ale zdaleka nekončí u zpěvu. Během večera sáhl také po akustické kytaře a podle všeho zvládá i další nástroje, včetně bicích. Zkrátka, co muzikant, to talent.

Velkou pochvalu si zaslouží také celá doprovodná kapela. Kytarová sóla Jana Richtera byla opravdu neuvěřitelná a dodávala jednotlivým skladbám pořádnou dávku energie. Aleš Valenta se postaral o basovou kytaru a zaslouží uznání i za to, že šlo o jeho první koncert s touto kapelou. Zvládl ho naprosto bravurně. Při představování jednotlivých členů kapely předvedl Benjamin Oravec krátké bubenické sólo, ve kterém ukázal své muzikantské schopnosti. Za klávesami pak nechyběl fantastický Dominik Renč, jehož hra byla důležitou součástí celého hudebního doprovodu.

A pak přišel okamžik, na který podle mě čekala velká část publika. Společný duet operní pěvkyně Moniky Sommerové a Lukáše Písaříka ve skladbě Fantom opery ze stejnojmenného muzikálu The Phantom of the Opera. Přiznám se, že takové provedení jsem měl možnost slyšet živě poprvé a byl jsem naprosto uchvácený. Oba interpreti do skladby vložili obrovské emoce a jejich hlasy se nádherně doplňovaly. Po jejím skončení následoval zasloužený a opravdu velký potlesk. Tohle vystoupení ve mně ještě dlouho zůstane.

Dalším mimořádným momentem bylo vystoupení, při kterém se světla proměnila do barev české trikolóry a sálem zazněla Vltava v českém textovém provedení. Atmosféra byla v tu chvíli opravdu nádherná a publikum ocenilo tento okamžik potleskem ve stoje. Také skladba Hush od Deep Purple už zastihla návštěvníky na nohou a koncert se pomalu blížil ke svému závěru v pořádně rozjeté atmosféře.

Co říci závěrem? Večer v rumburské Střelnici měl opravdu všechno. Výborné muzikanty, skvělé pěvecké výkony, rockové klasiky, operní zpěv, emoce i několik překvapivých momentů. Každý z účinkujících přinesl na pódium něco svého a společně vytvořili program, který dokázal zaujmout a strhnout publikum. Osobně jsem odcházel s velmi příjemným pocitem a spoustou hudebních zážitků, na které se jen tak nezapomíná.

Pokud budete mít příležitost tento projekt vidět naživo, rozhodně neváhejte. Stojí to za to!

Autor, foto: Mates Brush Schtetina